Jméno: Homér: Ílias a Odysseia
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Markéta
HOMÉR A JEHO DÍLO
Homéros je bájným řeckým epickým básníkem, kterému je připisováno autorství dvou nejstarších a nejvýznamnějších řeckých eposů Ílias a Odysseia. Není jasné, kdy a kde se narodil a zda opravdu písemně zapsal oba eposy. Homér byl někdy považován za současníka trojské války (cca 1250 př. n. l.) nebo Hésioda (kolem 700 př. n. l.). Eposy jsou napsány převážně iónštinou v daktylských hexametrech. Ale objevují se zde různé další dialekty a specifický jazyk několika století. Eposy byli základem řeckého školního vzdělávání. Žáci se z nich učili číst a psát. Ve vyprávění se objevují 3 roviny – mykénský svět (rozkvět ř. civilizace, zde zasazen děj, možné postupné zveličování trojské války), temná století a autorova současnost (autor si neuměl předstait, jak fungovali bojová vozídla, bronz s vlastnostmi železa…).
Homérská otázka:
Antičtí vzdělanci (např. Cicero) měli názor, že Homérovy eposy byly napsány až v 6. st. př. n. l. Peisistratem. V eposech jsou různé dobové i logické nesrovnalosti. Existovala dvě stanoviska o vzniku těchto eposů: „analytické“ (každý epos jiný autor) a „unitářské“ (některé verše nepůvodní). Ióséfos Flávios (obhájcem pozdního vzniku písma v Řecku) je zastáncem představy o dlouhé orální tradici a pozdním písemném zaznamenání podle dochovaných zpěvů. Někteří naopak věří, že existoval prvotní zápis, který se ztratil/shořel/zmizel při zemětřesení.
Giambattista Vico (1668-1744)– eposy byly orální (proto je vhodný hexametr)– pozdní uplatnění písma, (možná) neexistence Homéra– v „homérských“ básních jsou nashromážděny zkušenosti celých epoch. F. A. Wolf měl „analytické“ úvahy a prohlásil, že jsou eposy složeny z jednotlivých zpěvů pocházejících od různých autorů, které šířili rhapsódové. Po 1870 Heinrich Schielmann a sir Arthur Evans objevili bájná místa z eposů– zachycují opravdové dějiny (s čímž souhlasil Vico: „Všechny pohanské příběhy mají bájné počátky.“).
Americký badatel Milman Parry (1. pol. 20. st.) vyšel s teorií tzv. „formulí“ – je to verš nebo jeho část, ty vytváří gramatiku a vracejí se stále znova ve stejné podobě. Jsu to tzv. „skladební kostky“, které se objevují vždy na stejném místě ve verši. Pomocí těchto formulí měli příběhy zachovávat v orální podobě rhapsódové (aoidové, dvorští pěvci) po „temná“ století. Nápad dostal podle srbského pěvce, který podle formulí zpíval epos podobného rozsahu. Je také možné, že k těmto eposů existovaly předlohy z maloasijského prostředí. Ale v dnešní době se filologové nejvíce přiklánějí k teorii formulí od Milmana Parry.
ÍLIAS
Epos o 16 000 verších, alexandrijskými filology rozdělen na 24 zpěvů (označeny velkými písmeny řecké abecedy). Je to dramatický válečný epos, ve kterém vystupují velcí hrdinové, kteří prožívají silné city (hrdost, hněv, pomsta…), kteří jsou podobní bohům. Hlavní postava je Achilleus – hrdina síly.
Vypráví 51 dní z posledního roku trojské války. Epos začíná Achilleovým hněvem poté, co je mu sebrána otrokyně mykénským králem Agamemnónem. Achilleus se stáhne z boje a Trójané získávají převahu. Achilleus se vrátí do války až poté, kdy mu trojský hrdina Hektor zabije nejlepšího přítele Patrokla. Achilleus zabije Hektora a báseň končí smutečním obřadem. Do děje je přidáno hodně epizod, které nám vypráví o průběhu války. Objevuje se zde opakování motivůů na začátku a konci eposu. Z prvu kněz Chrýsés žádá navrácení dcery na Agamemnonovi. N akonci Achilleus přijímá Priama, který si jde pro mrtvého Hektora.
První verše: „O hněvu Péléovce, ó bohyně, Achilla zpívej…“.
Poslední verš: „Tak tam Hektora pohřeb byl slaven, statného jezdce“
ODYSSEIA
Má 12 000 veršů, rozdělena do 24 knih (označeny malými písmeny řecké abecedy). Je to narativní epos míru, vyjadřuje boj člověka proti přírodě. Hlavní hrdina je Odysseus, hrdina moudrosti, který prožívá složité emoce (bolestné nenaplněné lásky…), je ušlechtilejší a jemnější než hrdinové Íliady. Objevuje se zde na rozdíl od Íliady užívání železa.
Vypráví o 41 dnech posledního roku desetiletého bloudění a návratu ithackého krále Odyssea a pomstu nad zpupnými šlechtici jeho zemí. Odysseus bojoval v trojské válce, která trvala deset let. Když se vracel, byl mořskými bouřemi zahnán do dalekých končin. Jeho nepřítomnosti využilo 108 šlechticů, kteří se nechávali hostit v královském domě a namlouvali se královně Pénelopě. Zatímco byl Odysseus držen na ostrově Ógygii u krásné nymfy Kalypsó, na Ithace toužil po jeho návratu jeho nyní sedmnáctiletý Télemachos, který nevěděl, jak si má počít s ženichy. Na pomoc mu přišla bohyně Athéna, která na schůzi bohů dojednala, že bude za Kalypsó poslán Hermés se vzkazem, že má Odyssea pustit domů. Sama Athéna se vydala za Télemachem a v různých přestrojeních mu dodávala odvahu a vydala se s ním na cestu do Pylu ke králi Nestorovi a do Sparty za Meneláem. Odysseus vyplul na člunu, ale bouře mu ho rozbila a on se ocitl v zemi Faiéků, kde vypravoval svá předešlá dobrodružství a pak ho dovezli spícího na Ithaku, kde ho Athéna přeměnila v žebráka. U pastýře Eumaia se potkal se synem a vydal se do královského paláce, kde získal luk a postřílel velkou část ženichů. V dalším boji byli zabiti všichni ženiši. Poté porazil i jejich příbuzné, kteří proti němu povstali, a s národem se usmířil. (Je zde použit oddalovaný závěr, v němž se projevuje krize mykénských států po trojské válce.)
První verše:
O muži zchytralém, Múso, mi vypravuj, který se mnoho
mnoho byl nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju,…
Poslední verše: Avšak nedlouho potom jim oběma sjednala smlouvu
bohyně, Athénská Pallas, jež bouřného Dia je dcera,
Mentoru podobna jsouc jak postavou těla, tak hlasem.
Epický „kyklos“:
Kyperské zpěvy (svatba Pépea a Thetidy, Paridův soud, únos Heleny); Ílias; Aithiopis (boj Achillea proti královně Amazonek Penthesilei); Malá Ílias (léčka s trójským koněm); Zničení Tróje (Aineiův útěk); Návraty; Odysseia; Télegonei (Télegonos syn Kirčiny a Odyssea, nevědomky zabije Odyssea); další části známe jen podle jména. Ostatní básnické skladby jsou daleko kratší a nejspíš vznikly až po Íliadě a Odysseii, ale na základě starších tradic.
