Kniha: Host
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): Ghoroth
Autor:
Alois Jirásek (1851 Hronov – 1930) – český prozaik, dramatik a politik – autor řady historických románů, představitel realismu a hronovský rodák. Vystudoval filozofickou fakultu na UK (historie), díky pobytu v Praze se seznámil s českými autory z časopisu Lumír (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Thomayer), ale třeba i s M. Alšem. Celý život vyučoval – Litomyšl gymnázium – Praha gymnázium a psal romány. Angažoval se i politicky, podepsal Manifest českých spisovatelů, veřejně podporoval Masaryka, stal se poslancem Národního shromáždění a v roce 1920 dokonce senátorem. V politice setrval až do své nemoci (1925), která mu také znemožnila psát – roku 1930 K.O
Literárněhistorický kontext
Představitel realismu – ve svých románech se snaží o pravdivé a reálné zachycení tehdejších poměrů a doby (proto historický román)
Přátelil se s Lumírovci, dále měl vazby i na mladší autory – J. S. Machar, J. Kvapil, Z. Nejedlý – byl jedním ze spisovatelů, podporujících Manifest českých spisovatelů, který výrazně podporuje státní samostatnost českého národa
Konkrétně tato povídka reaguje na prusko-rakouské války.
Další díla: Staré pověsti české, Temno, Psohlavci, F. L. Věk
Charakteristika díla:
Literární forma: próza
Literární druh: epika
Literární žánr: povídka
Hlavní myšlenka:
Jirásek poukazuje na špatnost války a špatnost tehdejších poměrů. Absolutistické státy využívají podrobených států jakožto válečných sil, tedy oficiálně spolu válčí Prusko a Rakousko, ale ve skutečnosti jsou na jedné straně Poláci na druhé klidně i Češi, či jiní Slované.
Jazyk:
Spisovná čeština, používá spíše starší češtinu (archaismy), zvláštní stavba vět – inverze slovosledu, často přídavná jména následují až po podstatných.
Autor dává přednost souvětím (jednoduchým i složitým) před jednoduchými větami. Jak to již u Jiráska bývá, popisy všeho kolem převládají nad epickou složkou
V textu se vyskytují dialogy – hlavní posun příběhu – dialog mezi hostitelem a hostem
V textu jsou prvky polštiny i latiny
Kompozice
Dílo je vyprávěno chronologicky, události následují jedna po druhé, prožitky postav a vnitřní myšlenky postav nejsou příliš popsány, jinak žádné zvláštnosti – klasická povídka
Ich – forma, autor je vypravěčem
Vyskytuje se zde úryvek z polské básně – v polštině
Málo postav – v podstatě 2
Rozděleno do kapitol
Postavy
Hostitel – vypravěč – čech, žije nedaleko Náchoda, miluje literaturu, je silným vlastencem, je nešťasten z nadvlády Rakouska, podle všeho je štědrý, přátelský a přemýšlivý
Host – pruský voják Stanislav Kronský, ktery jest však polakem, sdílí s vypravěčem lásku ke knihám, je to silný vlastenec (jak Polský, tak Slovanský) projevuje lítost nad tím, že musí válčit proti vlastním bratrům, říká, že v Rakouské armádě jsou češi a že on musí jít válčit za cizí věc – oba jsou nešťastní, že jsou jejich národy podmaněny
Děj
Jednoho krásného dne, táhne kolem Náchoda Pruská armáda, vypravěč ji pozoruje, jak se valí přes pole a lesy, když najednou se ten nekonečný had zastaví a rozhodne se utábořit, v tu chvíli autor vidí přicházet jednoho z vojáků přímo k jeho domu, vidí ho na druhé straně řeky, voják ho však ne, vypravěč na něj zavolá a pozve ho k sobě domů, zjistí, že je to polák, že je to obyčejný člověk, zarmoucený tím, že pro Prusko-Rakouské problémy spolu musí bojovat Poláci a Češi, pohovoří s hostitelem o mnoha věcech, při odchodu se mu zastaví hodinky, požádá hostitele, aby mu řekl čas, hodiny jsou mu moc drahé, jeho pradědovi mu je daroval polský důstojník na válečném poli – jsou velmi staré. Hostitel vyprovází hosta až k samotné Pruské armádě, a vojsko pak táhne dál na Náchod. Za krátký čas, se ozývají zvuky boje, zavládne panika, lidé vědí, že se Rakouská a Pruská vojska konečně střetla (na Vysokově), lidé se obávají, že pokud budou Prusové nuceni ustupovat, zapálí všechno za sebou, za dvě hodiny dorazí do města zpráva, že Prusové vyhráli, do Náchoda jsou postupně dováženi zranění (byli ošetřování v náchodě, všude kdeto jen šlo), vypravěč pátrá po svém hostu, snaží se ho nalézt, vyptává se na něj. Druhý den se rozhodne jít prozkoumat přímo bitevní bole – barvité popisy hrůz války. Po chvíli najde svého mrtvého hosta (podivná situace – hodiny byly zality jeho krví – zastavily se v čas jeho smrti), hostitel truchlí nad ztrátou přítele, požádá prušáky, aby si mohl vzít hodinky i polskou knihu, kterou měl host při sobě. Na konci povídky vypravěč používá opět polských výrazů, cituje část oné polské básně a podtrhané části knihy.
Vlastní názor
Kniha tak, jako každá Jiráskova kniha, poskytuje barvitě popsané svědectví o hrůzách války, čte se relativně dobře, i když místy je starší čeština poněkud méně srozumitelná. Příběh je smutný a zoufalý.. ani jedna ze stran nemůže nic ovlivnit, Prusové i Rakušané jim řeknou „běžte, bojujte“ a oni jdou a bojují. Myslím, že Jirásek projevuje nechuť k tomu, býti někomu podroben a podřízen.
