Kniha: Hrdý Budžes
Autor: Irena Dousková
Přidal(a): Anežka Literová
Irena Dousková (*1964)
- česká současná spisovatelka, především prozaička
- z herecké rodiny
- původní jméno Irena Freidstatová, poté převzala matčino dívčí příjmení
- otec emigroval do Izraele roku 1964
- 1976 – rodina se přestěhovala do Prahy
- vystudovala práva, ale právem se nikdy nezabývala
- nyní na volné noze
- redaktorka měsíčníku Maskil – měsíčník židovské liberální společnosti
- V jejím díle se často objevují biografické rysy, situační humor, ironie, judaismus
- Mezi další její díla patří např. Goldstein píše dceři, Oněgin byl Rusák nebo Darda
Hrdý Budžes (2002)
Literárně-historický kontext
- Patří mezi autory české prózy 20. a 21. století, popisující období pádu komunismu
- Vliv postmodernismu
- Dílo je silně autobiografické
- Hrdý Budžes je autorčina druhá próza, čtenářsky nejoblíbenější, inspirací pro stejnojmenné divadelní představení
Další autoři:
Michal Viewegh, Ludvík Vaculík, Jaroslav Rudiš, Miloš Urban, Hůlová
Téma
Popis doby normalizace očima osmiletého dítěte. Hledání odpovědí na dětské otázky
Motivy
Vztah rodič – dítě (vzájemné neporozumění, jako by zapomněli na své dětství a na vše se dívají dospělýma očima, vše pokládají za zlobení – Helenka má proto stále všelijaké potíže, navíc rodiče říkají jen poloviční pravdy – plození dětí, opilost, problémy v práci), dětský svět, naivita, okouzlení, nadšení, dětské problémy – šikana, tloušťka, nedostatek kamarádů, divadlo, vliv socialismu, promítání autorčina života do díla
Hlavní myšlenka
Za použití bezprostředního humoru popsat dětský pohled na dobu normalizace. Na pozadí zážitků malé Helenky je patrné, jak moc její život ovlivnila doba, ve které se narodila. Ačkoli by se tehdy mnozí lidé rádi vzepřeli, nemohli.
Autorka se knihou chtěla vrátit do doby normalizace a umožnit ostatním, kteří socialismus zažili, aby porovnali své zážitky s Helenčinými. Tato kniha ovšem není určena jen pro tyto čtenáře, ale komukoli umožní si vytvořit lehký obraz tehdejšího života prostřednictvím vyprávění Helenky.
Symboly
Název díla – Hrdinka této knihy, osmiletá Helenka Součková, si na základě zaslechnuté básničky zvolí hrdinu pro svůj život – Hrdého Budžese. Člověka, který vytrval a neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí. Jedná se o komunisty proslavenou báseň S. K. Neumann A hrdý buď, která začíná slovy „A hrdý buď, žes vytrval….“.
Časoprostor
Ničín (vymyšlené město, možná spojitost s Příbramí, kde Dousková vyrůstala), Zákopy, kde bydleli Helenky babička a dědeček, Praha, za období Normalizace (1975 – 1989) – zmiňován je totiž prezident Gustav Husák
Kompoziční výstavba
- chronologická s retrospektivními prvky (Helenčino vzpomínání)
- psáno jako Helenčin deník, chronologické vzpomínky
- 20 číslovaných kapitol s vtipnými názvy, které vypovídají o hlavní zápletce (Jak jsem byla zblízka u shnilýho vrabce, Jak mě sežrali vlci,…)
Literární forma – próza
Literární druh – epika (+ lyrické pasáže – Helenčino přemýšlení apod.)
Literární žánr – groteskní román s autobiografickými prvky (Ničín = Příbram, rodiče herci, podobné dětství, autorčin otec režisér – emigroval do Izraele, v knize Helenka dostala židovský svícen, dopisování s otcem, autorčino původní jméno Irena Freistadtová – v knize Freinsteinová)
Vypravěč
- ich – forma: vyprávěno Helenkou, dětská mluva
- pásmo vypravěče: Helenčino vyprávění o každodenním životě, často odbíhá od tématu, jedna vzpomínka vyvolá druhou a takto se to kupí, její myšlenky
Postavy
Helenka Freinsteinová (Součková)
- osmiletá dívka, která chodí do 2. (později do 3. třídy) ničínské základní školy.
- Je výtvarně nadaná. Chodí na sochání k panu Peckovi, na němčinu k paní učitelce Freimanové, na balet a později do Jiskřiček.
- Je jiná než její vrstevníci. Má málo kamarádů. Spolužáci se jí posmívají kvůli její nadváze a herecké profesi rodičů. Helenka si proto více rozumí s dospělými, kteří se k ní chovají lépe a mají ji rádi.
- Občas její názory jsou duchaplné a chová se jako dospělá – to ale ovšem vyvažuje její dětská naivita a roztomilý, nevinný způsob, jakým nevědomky karikuje komunistický režim.
- Často jí do života přichází různé potíže a nemilé věci, jak sama říká.
- Je hodná, vnímavá, umí se nadchnout, ráda si představuje různé věci, všímá si krásy kolem sebe (proměny ročních období apod.)
- Je vtipná takovým nenuceným dětským způsobem – např. svou mluvou, komolením slov, špatně si některé věci vykládá.
- Na všechno si dokáže najít odpověď – např. když nevěděla, kdo je to patolog, usoudila, že je to někdo trpělivý.
- Některé věci ale stále nechápe – opilost, nevěru mezi herci v divadle, plození dětí apod. V nelehkých situacích chce zůstat silná jako její imaginární hrdina Hrdý Budžes.
Kačenka Součková
- Helenky krásná maminka, Helenka jí říká Kačenko,
- herečka v ničínském divadle, odmítá spolupracovat se socialistickým režimem – kvůli tomu je méně obsazovaná v rolích, načež ji vyhodí a prohrává soudní spor s divadlem.
- Bojuje za spravedlnost.
- Umanutá, impulzivní, umí se rozčílit, ale křehká – například špatně nese, když potkala Andreu Kroupovou a ostatní, kteří se zasloužili o její vyhození z divadla, a všichni přešli raději na druhý chodník.
- Špatně nese ústrky vůči sobě i Helence, a proto často chodí do školy vyřešit spory, ale tím to Helence ještě většinou zhoršuje. Ke konci knihy často nadává, kouří a opíjí se.
Pepa Brďoch
- Kačenky přítel, Helenky nevlastní otec, také divadelní herec, rozumný, hodný, klidný, učí své děti, že musejí být silné
Pepíček
- Helenčin mladší bratr, Helenka ho straší a učí ho různá sprostá slova
Zákopecký dědeček František
- Kačenky otec, velmi hodný, milý, dobrosrdečný člověk, oblíbený, nechává se sebou manipulovat svou ženou, bývalý ředitel školy, nyní správce knihovny
Zákopecká babička
- Kačenky matka, klasická babička za plotnou, pomlouvá lidi včetně Kačenky, tajně píše Freinsteinovi dopisy, v nichž většina věcí není pravda, škodolibá, žárlivá, falešná, lže, jeví se jako zlá, ale v jádru snad hodná, nařizuje dědečkovi, umanutá jako Kačenka, Helence to dá občas práci, aby měla babičku ráda
Karel Freinstein
- Helenky biologický otec, který emigroval do Ameriky, Helenka ho nikdy nepoznala
- žije v New Yorku, občas posílá Helence dárky – panenka Pani Ňujorková, velké balení voskovek, které si Helenka moc dlouho přála, ale nakonec všechny voskovky nahází do kanálu, protože jsou od Freinsteina,
- V knize vystupuje jen prostřednictvím dopisu (reaguje na to, že se o Helenu rodiče špatně starají a navrhuje, aby babička našla nějakou sociální pracovnici a aby si Helenku sama adopotoval), který vyvolal mezi Kačenkou a babičkou velkou hádku.
Děj
Helenka chodí do druhé třídy. Je jiná než ostatní. Spolužáci se jí smějí za to, že je tlustá, že její rodiče jsou herci a za to, že její příjmení je Freinsteinová, i když si říká Součková. Chce zůstat silná a vytrvat jako její vzor Hrdý Budžes, o němž slyšela v básničce. Bydlí v Ničíně se svou maminkou, jíž říká Kačenka, s jejím přítelem Pepou Brďochem a s mladším bratrem Pepíčkem. Chodí na němčinu k paní Freimanové, na sochání k panu Peckovi a nakonec jí rodiče dovolili chodit i na Jiskřičky, přestože si myslí, že jsou to mladí komunisté. Helenka ráda kreslí, má bujnou fantazii, miluje Prahu a Milušku Voborníkovou. Ve svém životě řeší všelijaké potíže. O víkendech jezdí za babičkou a dědečkem do Zákopů. Babička Kačenku stále pomlouvá a tajně píše Freinsteinovi o tom, jak se Helenka bez něho trápí, což není pravda. Kačenka s Pepou se nechtěli stát komunisty, a proto pomalu v divadle přicházeli o role, až Kačenku vyhodili úplně. Helence se splnil sen – stěhují se do Prahy do bytu po tetě Martě Krausové. Na závěr také prožívá různá zklamání – zjišťuje, že neexistuje Mikuláš, čerti, Ježíšek, dokonce ani Hrdý Budžes ne.
Helenka sní o tom, že se s rodinou přestěhuje do Prahy. Tento sen se jí splní, když Kačenka získá v Praze byt po tetě. V závěru knihy zjišťuje, že žádný Hrdý Budžes neexistuje, že jde o splynutí slov Hrdý buď, žes… Od Freinsteina dostala velké balení barevných fixek, které si původně moc přála, ale nahází jednu po druhé do kanálu.
Vyprávěcí způsoby a typy promluv
- Převažuje vnitřní monolog, neboť je kniha pojatá až skoro deníkovou formou
- Objevují se ale i občasné dialogy, které buď Helenka slyší u ostatních, anebo dospělí, kteří mluví s Helenkou
- Objevuje se přímá, nepřímá i polopřímá řeč
- Popisný a vyprávěcí slohový postup
Jazykové prostředky a jejich funkce
- Dětská mluva – vyznívá komicky např. nadbytečné používání zájmena co – vložené věty vysvětlovací: Eliáš si všimnul, že nad jevištěm visej takový ty dvě hlavy, co se jedna směje a druhá mračí. Ale Eliáš řekl, že Vladimír Iljič Lenin, co leží v Moskvě na náměstí, je taky vopravdická stará mrtvola.
- Text se podobá mluvenému projevu
- Jazyk hovorový, nespisovný, s častými chybami, které jsou ale naschvál
- Obecná čeština, vulgarismy, citově zabarvená slova
Tropy a figury a jejich funkce
- ironie, satirické prvky
