Kniha: Invalidní sourozenci
Autor: Egon Bondy
Přidal(a): Stanislav Riger
Historický kontext
- 2. polovina 20. století
- Československá socialistická republika
- komunismus, po okupaci v roce 1968 normalizace
- cenzura
- schematičnost oficiální tvorby, jednotné téma – budování socialismu
- literatura neschválená režimem – zakázána publikace, buď se autor rozhodl neriskovat a díla nevydat (tvorba tzv. „do šuplíku“), nebo byla publikována v samizdatových nakladatelstvích, případně v exilu
- ze zakázaných spisovatelů se formuje český underground
- neoficiální kulturní proud (především literární a hudební)
- autory spojuje neochota smířit se s komunistickým režimem – nechtějí s ním uzavírat kompromisy, chtějí tvořit volně
- soustřeďují se na ironii, kritiku, nadsázku, humor, parodii, grotesku, happening
- intelektuálové, umělci
- scházejí se v bytech (bytové divadlo) nebo hospodách
- zakladatelem Ivan Martin Jirous (Magor Jirous)
- definice undergroundu dle Jirouse:
Underground
„Underground není vázán na určitý umělecký směr nebo styl… Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí… Underground vytvářejí lidé, kteří pochopili, že uvnitř legality se nedá nic změnit, a kteří ani neusilují do legality vstoupit.“
- po okupaci ruskými vojsky jsou undergroundoví autoři perzekuováni
- protest proti perzekuci The Plastic People of The Universe vedl ke vzniku Charty 77
Významní undergroundoví autoři
- Magor Jirous (Ivan Martin Jirous)
- Egon Bondy (Zbyněk Fišer)
- Václav Havel
- Bohumil Hrabal
- Milan Hlavsa (The Plastic People of the Universe)
- Filip Topol (Psí vojáci)
- Karel Nepraš (Šmirdové, Křížovnická škola)
Významné skupiny a nakladatelství
- Společnost Zlatá Praha
- Společnost Pohodlí
- Společnost Karla Hynka Máchy
- Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu
- Skupina Šmirdové
Egon Bondy
- 1930 – 2007
- vlastním jménem Zbyněk Fišer
- básník, prozaik, filosof
- ukončil studium na gymnáziu a žil bohémským životem
- štítil se práce, označil se za kriminální živel, kradl a žebral, podle vlastních slovy byl pro pivo schopný všeho
- několikrát byl v blázinci, což komentuje slovy: „nepomohlo to“
- Egon Bondy se pojmenoval na protest proti vykonstruovaným antisemitským procesům v ČSSR i SSSR
- dostudoval gymnázium i FF UK, ukončeno titulem doktora, kandidáta věd
- pracoval nejprve jako hlídač v Národním muzeu, poté ve Státní knihovně ČSSR
- první kniha Otázky bytí a existence
- od roku 1967 byl v invalidním důchodu
- kritik poúnorového režimu i politické situace po roce 1989
- zemřel na následky popálenin 3. stupně po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety
Dílo
- mnoho sbírek poezie (mnoho z jeho textů zhudebnili The Plastic People of the Universe) i filosofických děl, která mají za úkol kritizovat společnost, její různé formy vlády
- Prvních deset let
- paměti
- Totální realismus
- hořká ironie budovatelských frází, které se neshodují se skutečností
- Nepovídka
- sci-fi z daleké budoucnosti, lidstvo v rezervaci daleko vyspělejší civilizace
- Invalidní sourozenci
Invalidní sourozenci
Filosofický (sci-fi) román odehrávající se v daleké budoucnosti je ztvárněním jakési antiutopie. Bondy jednak alegoricky kritizuje totalitní režim, ve kterém žije a tvoří, jednak se snaží ukázat neslavný konec lidstva, pokud se bude ubírat stále stejným směrem. Příběh je psán v er-formě hovorovým jazykem s mnohými vulgarismy. Místem děje je ostrov (zbytek světa) obklopený zapáchajícími, znečištěnými vodními horami. Společnost se v průběhu let vyvinula do dvou vrstev – lidi a invalidy. Lidé jsou částí společnosti, která se podřídila důstojníkům (řídící vrstvě), stále pracují a ženou se za nějakým lepším zítřkem, který nikdy nepřijde. Invalidé jsou vrstva umělců a intelektuálů, kterým se lidské snažení jeví jako naprosto zbytečné, proto využívají sociálního systému, pobírají invalidní důchod, nepracují a jen pijí, fetují, stále něco oslavují, chodí na lidmi zakázané koncerty – tím vším lidi provokují.
Hlavními postavami jsou sourozenci (se stejným otcem, ale jinou matkou) a zároveň milenci A. a B. Žijí šťastný, nekonzumní život, radují se z maličkostí. A. často vede intelektuální filosofické debaty s jinými invalidy, které se opět dají alegoricky vyložit jako kritika komunistického režimu, protože do názorů A. vložil Bondy své vlastní postoje. Prostřednictvím sourozenců se dozvídáme o veškerém dění na ostrově, ačkoli oni sami v něm nejsou krom konce vůbec podstatní.
Při jedné z oslav invalidů, která se koná na venkově, propukne válka, která je stejně krátká jako vždy v této budoucnosti – jednorázové shození bomb na města a jejich totální zničení, které jen podtrhuje zbytečnost lidského snažení něco si vybudovat, když to v několika okamžicích opět zničí.
B. zjistí, že je těhotná. Je tak jedinou těhotnou ženou na ostrově, protože nikdo jiný nechce do této odporné doby přivést na svět dítě. To se tak stává symbolem naděje a víry, že vše opravdu nemusí dopadnout nejhůře. Vodní hory obklopující ostrov se totiž začnou stahovat až do těsné blízkosti ostrova. V této době se sourozencům narodí dítě – Tereza.
Kniha končí dovětkem, že po zalití ostrova špinavými vodami mají lidé vyvinuty obří lodě, kterými se hory pokoušejí přeplout, jenže se na druhé straně hor převrátí a zahynou, zatímco invalidé na provizorním voru z pivních sudů přečkají na hladině na jednom místě a vody se postupně opět rozestoupí na daleko větší území, než byl dřívější ostrov. Tak začíná nová éra, kdy intelektuálové vytvářejí novou, nezkaženou společnost.
