Jméno: Jan Hus
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Život
Jan Hus je rozhodně jednou z nejvýznamnějších postav naší historie. Jednalo se o středověkého náboženského myslitele, římskokatolického kněze, ale také vysokoškolského pedagoga, či reformátora a kazatele. Narodil se kolem roku 1370 v Husinci. Nejprve absolvoval vzdělání na farních školách a později nastoupil na Karlovu univerzitu. A to již v jeho 16 letech.
Během studia však trpěl nedostatkem peněz a tak musel hledat různé práce, aby měl na živobytí. Nejprve sice chtěl materiální zabezpečení, ale později přijal cestu spojenou hlavně s možností mít kde složit hlavu a mít se čeho najít. Na artistické fakultě získal titul bakaláře. Následně získal i titul mistr svobodných uměním. Následně byl i magister actu regens. V roce 1401 byl zvolený děkanem artistické fakulty.
Nastávala doba neshod na Karlově univerzitě, což se dotklo také Husa. V této době vznikl takzvaný Dekret kutnohorský, který vešel v platnost 18. ledna roku 1409. Ne každý byl s výsledkem spojený a Husovo kázání v Betlémské kapli, ale i jeho činnost se stala mnohým trnem v oku. Výsledkem bylo nařízení spálit Viklefovy knihy a také zatknout husa.
Katolická církev Husa považovala za kacíře, což způsobovalo také výrazný náboženský rozkol. Následoval takzvaný Kostnický koncil svolaný 30. října roku 1413. Zde byl Jan Hus odsouzen jako kacíř. Poté byl vydán světské moci. V daném procesu měl možnost odvolat jak své názory, tak záměry svého mučení. Jinak mu hrozil trest nejvyšší. Jan Hus však odvolat odmítl a tak byl odsouzený k upálení na hranici. K tomu došlo dne 6. července 1415 v Kostnici, což je také místo smrti této významné osoby v našich dějinách.
Pro svůj význam ve své době začal být Jan Hus vnímán jako důležitá postava pro naše dějiny. Byl brán za předchůdce protestantské reformace, stejně jako byl brán za důležitou osobu, na kterou se odkazovalo v době národního obrození.
Dílo
O církvi – Jistě jedno z nejznámějších děl. Psáno bylo latinsky a Hus v něm přináší svůj vlastní pohled na církev. A to jako společenství lidí, kteří jsou předurčeni ke spáse. Příslušníkem církve je ten, kdo dbá na Kristova přikázání a ukazuje tak lásku k Bohu. Poukazuje i na to, že správný křesťan by neměl poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s biblí.
Proti bule papežské – Dílo, které je celkem velkou kritikou církve. A to z toho pohledu, že zde Hus jasně kritizuje odpustky. Stejně tak se v tomto svazku plně pouští i do výrazné kritiky papeže. Z tohoto důvodu byl vyhoštěn z Prahy na venkov. To mělo vliv i na to, že více přizpůsobil svůj jazyk běžnému lidu, pro který se rozhodl nejenom kázat, ale také psát.
Výklad Viery, Desatera a Páteře – Dílo, které na rozdíl od předchozího již vyšlo česky a tak bylo pro mnohé výrazně dostupnějším titulem. Opět se zde bere na paškál hlavně desatero Božích přikázání a také Otčenáš. Jan Hus se v tomto díle zabývá myšlenkou toho, jaký je rozdíl mezi tím kdo věří v Boha a tím, kdo věří Bohu.
Knížky o svatokupectví – Toto dílo patřilo mezi velmi kontroverzní a vyvolalo mnoho nevole. To proto, že zde Hus jasně kritizoval současnou církev. V návaznosti na své přesvědčení a své výklady kritizoval třeba vybírání poplatků, které bylo spojené s konáním církevních obřadů. Kritizoval i hromadění církevního majetku a navrhoval jeho odebrání.
O českém pravopise – Jedná se o nedatované dílo, které sice nemělo známého autora, ale František Palacký se domníval, že autorem je právě Jan Hus. I proto mu je toto dílo přisuzováno. Jeho unikátem je především snaha o posun českého pravopisu kupředu. Třeba v podobě odstraňování spřežek, které jsou následně nahrazeny diakritickými znaménky.
