Jan Skácel – životopis

 

 Jméno: Jan Skácel

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Jan Skácel byl významný český básník, prozaik a autor poezie pro děti. Mezi jeho nejslavnější dílo patří Smuténka. Posmrtně získal ocenění Čestné občanství města Brna v roce 2002. Je také držitelem Vilenické ceny.

 

Život

Jan Skácel se narodil 7. února 1922 v obci Vnorovy a zemřel 7. listopadu 1989 v Brně. Byl prasynovcem básníka Františka Heritese. Jeho manželka byla dříve manželkou Oldřicha Mikuláška.

Vystudoval gymnázium v Břeclavi, maturitu ale dokončil až v Brně roku 1941. Po maturitě se živil jako uvaděč v kině, avšak ještě toho roku byl nasazen na stavby v Rakousku. Teprve po druhé světové válce se mohl pustit do studia na Filozofické fakultě na Masarykově universitě.

Od roku 1948 začal pracovat v časopisu Rovnost, od roku 1954 pak začal pracovat v literární redakci rozhlasu v Brně. V roce 1963 se stal šéfredaktorem časopisu Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury). Avšak v roce 1969 došlo k zakázání vydávání časopisu Host do domu a Jan Skácel patřil jako jeho šéfredaktor k zakázaným autorům. Z tohoto důvodu byl nucen vydávat svá díla v samizdatu a exilu.

Teprve v roce 1981 mu bylo znovu dovoleno publikovat, ale pouze v brněnském Bloku. V rámci tohoto vycházejí sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno.

Z důvodu vydávání v exilu bylo jeho dílo oceněno v zahraničí. V roce 1989 získal Petráčkovu cenu a cenu Vilenica 89. V České republice získal ocenění až po své smrti, v roce 1992 to byla Zlatá plaketa za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje, v roce 2002 pak Čestné občanství města Brna.

V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a teprve po jeho smrti vyšla jeho další dvě díla: A znovu láska a Třináctý černý kůň.

 

Dílo

Jan Skácel bývá často označován jako moravský básník. Není divu, jeho díla se často dotýkají moravské tematiky – tamější folklór, venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, jednoduchost. Svou tvorbou připomíná díla Halase a Reynka.

Jan Skácel proslul zejména jako básník, avšak napsal také prózu: Jedenáctý bílý kůň (kniha vyšla roku 1964) a Třináctý černý kůň (kniha vyšla posmrtně roku 1993). Dále pak se věnoval také tvorbě knih pro děti. Z jeho knih můžeme jmenovat Jak šel brousek na vandr, Pohádka o velkém samovaru, Uspávanky, Kam odešly laně, Proč ten ptáček z větve nespadne, O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla a Pohádky z Valašského království.

 

Kolik příležitostí má růže

Jedná se o sbírku lyrických básní, která se soustředí jak na život ve městě, tak i na vesnici. Básně zachycují kouzlo všedního dne, ale i obavy z okupace. Kniha vyšla roku 1957.

 

Co zbylo z anděla

Tato sbírka lyrických básní pochází z roku 1960. Ačkoli se jedná v pořadí o druhou vydanou knihu autora, je jeho debutem.

 

Hodina mezi psem a vlkem

Jedná se o další básnickou sbírku z 60. let – konkrétně byla vydána roku 1962.

 

Smuténka

Básnická sbírka z roku 1965 je asi nejznámějším Skácelovým dílem. Jan Skácel se nechává inspirovat velkými básníky, jako je Erben, Toman, Kainar, Mikulášek, ale zejména Františkem Halasem.

 

Metličky

V této básnické sbírce z roku 1968 upouští autor od volného verše, který je jeho nejpoužívanější básnickou formou, a přechází do strofické a veršové formy. Tato kniha byla poslední, která mu mohla na území Československa až do roku 1981 vyjít.

 

Chyba broskví

Tato básnická sbírka byla poprvé publikovaná v roce 1975 v samizdatu. Kresby do ní vytvořil malíř Jaromír Gargulák.

 

Kdo pije potmě víno

Jedná se o poslední dílo Jana Skácela. Taktéž se jedná o jedno z nejvýznamnějších děl tohoto autora.





Další podobné materiály na webu: