Jana Eyrová - rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

Kniha: Jana Eyrová

Přidal(a): sarzah, Andy

Charlotte Brontëová

Narodila se 21. dubna 1816 v Thorntonu u Bradfordu (v severní Anglii v Yorkshire). Když byly Charlottě čtyři roky, rodina se přestěhovala do Haworthu, kde její otec začal působit jako vikář. Matka Charlotty pocházela z bohaté rodiny a za necelých osm let porodila šest dětí, bohužel sama zemřela velmi brzy a její místo v rodině zaujala její sestra. „Tetička Branwellová“, jak jí děti říkaly, byla silně věřící a velmi chladná, proto si děti vymýšlely fiktivní země, které se často objevují v jejich příbězích. Chtěly tak alespoň v duchu uniknout z reality života. Otec poslal čtyři nejstarší děti na internátní školu v Yorkshiru (Jana Eyrová je částečně autobiografií), kde panoval tvrdý režim a dvě děti zde zemřely. Charlotte (jako jediná ze sourozenců) pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley novelu Zelený skřítek, která nesklidila moc velký úspěch, později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha yorshireských rodinách. Roku 1846 vydaly sestry společné dílo – sbírku básní – pod pseudonymy, aby se vyhnuly předsudkům 19. století. Sbírka nesklidila moc velký úspěch, a tak se každá rozhodla pro jiný žánr. Celý život měli sourozenci Bronteovi oslabené zdraví, a tak brzo zemřeli. Po smrti sourozenců tedy Charlotte žila sama se svým otcem. V červnu roku 1854 se provdala za Arthura Nichollse. Zemřela 31. března 1855, příčina smrti není zcela známá (pravděpodobně zemřela na tuberkulózu, ale údajně mohla zemřít na tyfus (od služebné).

Další díla:

Profesor
Villette
Shirley

Rozbor díla: Jana Eyrová

Jedná se o epický román z období romantismu (romantické prvky: 2 muži ucházející se o Janinu ruku – protiklady, Jana rozpor mezi rozumem a city, postava pana Rochesera) gotickými (tajemno – podivné věci, které se ději v Thornfieldu) a realistickými (zobrazení reálného života, hrdina se vyvíjí, kniha je odrazem společnosti, vypravěč v první osobě) prvky. Kniha by se také dala označit za sociálně – psychologický román.

ZNAKY/CHARAKTERISTIKA:

román
prozaický epický žánr
ich forma
částečně autobiografické (škola)
knihu vydala pod pseudonymem Currer Bell

JAZYKOVÝ PLÁN

Vše je psáno převážně spisovně, občas hovorově
Často se vyskytuje francouzština (Bon jour mesdames)
Ve vyprávění se vyskytuje přímá řeč, i dialogy, které mívají dlouhé pasáže na hranici s monologem.
Věty nejsou ani dlouhé, ani krátké.
Postavy si mezi sebou navzájem vykají (vyjádření úcty).
Nepoužívá moc tropů, ale když už, tak je neobvyklý, a to tak, že se nad ním i zarazím, co to vlastně znamená.
Metafory:
- Pruh souhvězdí světel označující vesnici.
- Obloha protkaná jako mramor perleťově bílými žilkami.
- Má na mysli mraky.
Metonymie (Hlučné babylonské zmatení jazyků)
Přirovnání (vyvádí jako vzteklá kočka)
Archaismy (houžev)
Úvahy a myšlenkové pochody postav, popisy míst a charakterizace postav.
Velmi pěkným oživením knížky jsou oslovení čtenáře („Počkej, až se vrátí, čtenáři, dozvíš se to také.“).
V knize je také mnoho kontrastů – chudá Jana x bohatá Rocheser; chytrost a vzdělanost (Rochester a Jana x namyšlené a hloupé (slečny z vyšší společnosti).

KOMPOZIČNÍ PLÁN

Kniha je psána v ich-formě, děj je chronologický (občas retrospektivně).
Dílo je rozděleno na dvě hlavní pasáže. Když je Jane ještě dítě a pak o osm let později.
Kniha má přes pět set stran. A na konci překlad francouzských částí, což jsem bohužel zjistila až po dočtení knihy.
Je poznat, jakoby Jane psala knihu ve stáří.
Gradace: Gradace je spíše v určitých chvílích – hlavně když vyjde najevo, že je Edward ženatý.
Kontrast: Je hodně často zmiňován v souvislosti krásný leč hloupý X ošklivý, ale chytrý
Kapitoly: Kniha má kapitoly, dělené jen velkou číslicí. Nezačínají na nové stránce ani nic podobného.

TÉMA

Hlavní téma: Život Jane, která nemá rodiče a život jí nachystal mnohé překážky.
Vedlejší téma: Přátelství. Láska.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Doba: První polovina (30. léta) devatenáctého století (viktoriánské období)
Místo: viktoriánská Anglie, internátní škola Lowood a panství Thornfield

HLAVNÍ POSTAVA:

Jana Eyrová – vypravěčka celého příběhu, silně věří v Boha (často se k němu obrací ve chvílích nouze), neoplývá krásou (vypadá nezdravě a neduživě), obětavá a ochotná pomoci druhým, skromná (před drahými šaty a šperky od pana Rochestera dává přednost svým obyčejným šatům), snaživá a cílevědomá, štědrá (o velké jmění, které zdědila se rozdělila se svými příbuznými), bouří se proti křivdě a nespravedlnosti, trpělivá, tvrdohlavá, rozumná a zodpovědná, má porozumění pro ostatní (snaží se vcítiti do jejich duše), nadaná malířka, velmi vzdělaná, sirotek, v dětství nepoznala lásku ani domov, na Thornfieldu se cítila najednou doma

DALŠÍ POSTAVY:

Helena Burnsová – kamarádka Jany z Lowoodské školy, chytrá , tichá a hodná, věří silně v Boha, dodává Janě sílu na zvládnutí utrpení ve školy – Jana se jí velice inspiruje, Helena při jedné z epidemií umírá na tuberkulózu
Sára Reedová – Janina teta, chladná, zlá, majetná, přehlížející a bezcitná, má ráda svoje děti a peníze, ale neteř nesnáší
Jiřina, Eliška a Jan Reedovi – děti tety Reedové (sestřenice a bratranec Jany), chovají se k Janě velmi ošklivě, jsou rozmazlení, Jan je pánovitý a tvrdohlavý, Jiřina je hloupá, ale krásná – uznání ve společnosti, Eliška je umíněná a sobecká
Edward Rochester – majitel panství Thornfield (pohybuje se ve vyšší společenské vrstvě než Jana), inteligentní, majetný, hodný, z počátku zatrpklý a nevlídný, později příjemný, milý, zamilovaný do Jany, ale je o několik let starší, náladový, vzdělaný, přemýšlivý, navenek krutý a rozkazovačný, ale zároveň něžný, milý a obětavý, nešťastný a rozmrzelý ze sňatku s Bertou, dokáže ocenit i jiné hodnoty, než jsou peníze, ke konci příběhu je smířen s božím trestem.
Paní Fairfaxová – hospodyně pana Rochestera, milá, hodná a povídavá, snaží se Janu varovat před sňatkem
Berta – šílená žena pana Rochestera, která má tuto nemoc v rodové linii (ze strany matky)
Adélk Varensová – schovanka pana Rochestera (nemá maminku), malá veselá holčička, mluví plynně francouzsky (její matka byla Francouzska) a trochu anglicky, Jana se stane její vychovatelkou – rozumí si spolu, milá, rozmazlená, ráda je středem pozornosti, má spoustu energie, v dospělosti se z nich stanou s Janou dobré přítelkyně.
Diana a Marie Riversovy – sestry Jana Křtitele, zachrání Janu, později se ukáže, že jsou Janinými sestřenicemi, vzdělané
Jan Křtitel – bratranec Jany, kněz, moudrý a neústupný, stane se misionářem v Indii

OBSAH:

Jana Eyrová ještě jako malá holčička ztratila rodiče a jedinou příbuznou byla paní Reedová, která slíbila svému manželovi – bratrovi Janiny matky – než zemřel, že se o malou Janu postará. Sama už měla tři děti – dvě děvčátka a jednoho chlapce (Eliška, Jiřina a Jan). Ať Jana dělala cokoli, nikdy se to tetě nelíbilo a nikdy se jí nezavděčila. Její děti Janu šikanovaly, děvčátka jí opovrhovala a Jan trápil Janu nejen duševně, ale i fyzicky. Leckdy ji uhodil, když se nikdo nedíval, bral jí její oblíbené věci, žaloval a donášel. Jednoho dne to Jana nevydržela, a když jí Jan sebral i oblíbenou knihu a uhodil ji, vrhla se na něho. Přivolaná teta vzala Janu a odvedla ji do pokoje svého zemřelého manžela, kde ji na noc zamkla. Pro Janu byl pokoj plný děsu a strachu, měla hrůzu ze tmy a zdálo se jí, že tam je duch mrtvého pana Reeda. Zhroutila se a omdlela. Našla ji služebná a hned byl přivolán lékař. Teta Reedová se po této zkušenosti rozhodla, že Janu pošle do nějaké vzdálené školy, aby se jí navždy zbavila. Jakmile se malá Jana z nervového zhroucení uzdravila, poslali ji do školy v Lowoodu.

Tady měly dívky velmi přísný režim, špatné podmínky (jídlo, zima) a byly i fyzicky trestány. Zde se Jana seznámí s Helenou, která jí o Lowoodském ústavu která jí velmi pomohla, stala se její kamarádkou (byla pobožná). Ve škole se roznesly nemoci a Helena na jednu z nich umřela, a proto celých devět let, co tam Jana strávila, chodívala k jejímu hrobu a dávala na něj květiny.

Jana jako jedna z mála přečkala zlé časy, a dokonce se na dva roky stala učitelkou. Po dvou letech si podala inzerát, že hledá místo guvernantky (= domácí vychovatelky nebo učitelky). Ozvala se jí paní Fairfaxová ze šlechtického sídla v Thornfieldu.

A proto Jana odjela z Lowoodu.

Mířila na Thornfield, který patřil panu Rochesterovi. Z nerudného, zatrpklého a studeného Angličana se stává příjemný člověk. Janu nejdřív jeho chování odradí, ale baví ji učit Adélku (jeho schovanku) a má ji ráda, a tak zůstane.

Jednou v noci ucítí Jana na chodbě kouř a spatří otevřené dveře do Rochesterovy komnaty. Jde se tam podívat a vidí, že pan Rochester leží na posteli, která hoří. Vzbudí ho a společně požár uhasí.

Asi týden poté pozve pan Rochester na Thornfield své přátele z okolí a krásnou slečnu Ingramovou, Jana zjišťuje, že se do pana Rochestera zamilovala. Po Thornfieldu se roznese, že pan Rochester by se měl oženit se slečnou Ingramovou a Jana je z té zprávy velmi nešťastná.

Pak dostane dopis od své nevlastní tety, že umírá a chce, aby přijela. Pan Rochester ji pustí, ale jenom pod podmínkou, že se za týden vrátí.

Jana se u tety dozví, že má strýce, který jí poslal dopis a který měl o ni zájem. Na Thornfield se vrátí až po měsíci a dozví se, že pan Rochester je zasnoubený se slečnou Ingramovou a že Adélka půjde na školu. Následně pana Rochestera potká venku a dozví se, že se chystá do Irska. To si Jana samozřejmě nepřeje a mimoděk se vyzná ze svých citů. On jí nabídne své srdce, ruku i svůj majetek.

Jednou, když je pan Rochester pryč, zdá se Janě hrůzostrašný sen, a někdo jí roztrhá svatební závoj. Pan Rochester jí říká, že to nic nebylo, a tak se Jana uklidní. Když jsou v kostele a už probíhá obřad, nějaký právník ho přeruší, neboť pan Rochester je již ženatý. Ten se přizná a ukáže svou bláznivou ženu všem, včetně Jany. Jana je z toho zmatená, a uteče.
Bloudí dlouho, až někde ulehne a najde ji Jan Křtitel, který ji vezme domů ke svým sestrám. Jana se později dozví, že to jsou její příbuzní.

Když se uzdraví, začne pracovat ve škole, kterou vybudoval Jan Křtitel. Po roce jí nabídne, aby s ním odjela do Indie. Jana má ale jednu podmínku – pojedou tam jako bratr a setra. Jan jí řekne, že to nejde a že se musí vzít. Jana se rozhodne, že nepojede, protože ho nemiluje, její srdce stále bije pro pana Rochestera.

Jednou jako by, zaslechne hlas, který ji volá – vydává se proto opět na Thornfield. Když tam přijede, z Thornfieldu je ohořelá zřícenina. Od někoho místního se dozví, co se stalo a že pan Rochester odjel na nějaké jiné sídlo. Když dorazí i tam, spatří pan Rochestera, jak vychází ze dveří a kouká se jejím směrem, ale nevidí ji. A tak zjistí, že pan Rochester je slepý a nemá jednu ruku. Přinese mu vodu a pan Rochester nemůže uvěřit, že je to opravdu ona. Po měsíci ji znovu poví o svých pocitech, a tak se vezmou.

Po nějaké době, když už mají děti, začne pan Rochester zase vidět na jedno oko.

Vlastní názor

Kniha se mi skutečně velmi líbila. Štvalo mě překládání francouzštiny a ještě víc, když jsem zjistila, že překlad je na konci knihy. Poněkud jsem se ji bála dočíst, neboť mi Jane velmi často připomínala povahově mě samotnou. Většinou k povinné četbě přistupuji s rezervou, ale tato kniha mě skutečně okouzlila. Určitě si ji přečtu ještě jednou.

CITÁT Z KNIHY:

„Nebyla to Lada Poolová? Copak je posedlá ďáblem?“ napadlo mě. Nemohla jsem už zůstat sama: musela jsem vstát a jít k paní Fairfaxové. Honem jsem na sebe naházela šaty a přehodila jsem si šátek; odsunula jsem roztřesenou rukou petlici a otevřela jsem dveře. Na galerii před mým pokojem stála na rohoži zapálená svíčka. To mě překvapilo, ale ještě víc jsem žasla nad tím, že na galerii bylo jako v mlze, jako by tam bylo plno kouře. Rozhlédla jsem se vpravo i vlevo, abych se přesvědčila, odkud ty modravé kotoučky dýmu unikají, ucítila jsem ostrý zápach a uvědomila jsem si, že někde hoří.
Něco vrzlo a uviděla jsem dokořán otevřené dveře – byly to dveře do pokoje pana Rochestera a vyhrnul se z nich hustý kouř….

Sykot vody v ohni, třesk rozbité konve, kterou jsem odhodila, jakmile jsem ji vyprázdnila, a hlavně studená voda, jíž jsem pana Rochestera důkladně polila, konečně ho vyburcovaly ze spánku. V pokoji bylo tma, ale věděla jsem, že nespí, protože když ucítil, že leží v kaluži vody, začal hromovat a klít.
„Copak je potopa?“ vykřikl.
„Není,“ odpověděla jsem, „ale hořelo! Honem vstaňte, jste celý zmáčený – doběhnu pro svíčku.“
„Ve jménu všech zlých duchů, co jich je na světě, snad to není Jana Eyrová?“ zvolal. „Jaká to se mnou provádíte kouzla, vy čarodějnice? Je tady s vámi ještě někdo? S kým jste se spikla, že mě utopíte?“
„Doběhnu vám honem pro svíčku, a proboha vás prosím, vstávejte! Někdo tady opravdu kul pikle, musíte se honem přesvědčit, kdo to byl.“