Jean-Jacques Rousseau – seminární práce

 

 Jméno: Jean-Jacques Rousseau

 Přidal(a): Elda

 

 

ÚVOD

Pro svou seminární práci jsem zvolila osobnost Jeana-Jacquese Rousseaua. Budu se věnovat událostem, které se odehrály v jeho životě, jelikož ovlivnily výrazně i jeho tvorbu. V tvorbě Rousseaua je také znát jeho psychická labilnost a schizoidní psychopatie, což je narušená schopnost navazování kontaktu s ostatními lidmi a ponořenost do vlastního světa. Dále se zaměřím na některá významná díla a jejich stěžejní témata. V poslední části své práce se budu zabývat dvěma nejvýraznějšími a nejvýznamnějšími Rousseaovými myšlenkami.

 

ŽIVOT A SMRT

Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof, pedagog a preromantický spisovatel. Měl švýcarský původ.

Narodil se v Ženevě 28. června 1712. Byl druhým synem hodináře Isaaca Rousseaua a Susanne Rousseauové, jejíž otec byl rovněž hodinář. Rousseauova matka zemřela devět dní po jeho porodu. Otec jej v roce 1722 opustil a Rousseaua se ujal pastor Lambercier z Bossey. Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů.[1] Poté byl dán do učení k notáři a následně k ryteckému mistru.

Ve svých šestnácti letech opustil Ženevu. V Confignonu se seznámil s místním farářem, který jej představil paní de Warens, která již před jejich seznámením konvertovala ke katolismu. Ta se ho ujala a Rousseau jí přezdíval maman (matka). Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví.[2] Později stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou.

Věnoval se také hudbě. Učil se v Neuchâtelu a v roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry.

Roku 1741 odešel do Paříže, kde se seznámil s Voltairem, Diderotem a Grimem, kteří se velmi zajímali o jeho práci. Později spolupracoval s Diderotem na jeho Encyklopedii (hlavně články o hudbě).[3] V Paříži také předložil Akademii svůj návrh nového notového zápisu, setkal se ale s neúspěchem.[4]

O několik let později začal v Paříži žít s negramotnou švadlenou Thérèse Lavasseurovou. S ní měl pět dětí, které ale odložil do sirotčince, kde nejspíš na následky špatných hygienických a sociálních podmínek všechny zemřely.

Roku 1750 se konala soutěž Dijonské akademie o nejlepší filozofické pojednání, které se Rousseau zúčastnil se svou Rozpravou o vědách a umění. V tomto díle rozvedl myšlenku, že pokrok je synonymem zkaženosti. Vyhrál první cenu a stal se slavným. O pět let později zkusil štěstí v soutěži znovu, tentokrát s Rozpravou o původu nerovnosti mezi lidmi. Francouzská vláda ale nesouhlasila s obsahem této rozpravy. Rousseau v soutěži pohořel a setkal se s nelibostí vysoce postavených občanů a úředníků.

 

Vydáním díla Emil čili o výchově vyvolal velký rozruch a byl nucen uprchnout do oblasti Neuchatelu. Rozbouřený dav jej nenechal v klidu žít ani tam, a tak na pozvání Davida Huma odjel do Anglie. Kvůli své podezíravosti a nedůvěře se ale s Humem rozešel už po půl roce ve zlém a vrátil se pod cizím jménem do Francie. Tam se oženil s Thérèse Lavasseurovou a po vypršení trestu se přestěhoval zpět do Paříže.

Roku 1778 byl pozván na panství Ermenonville, kde nečekaně zemřel. Stalo se tak 2. července. Jeho smrt zanechala spoustu otázek. Není totiž zcela jistě známo, jak Rousseau zemřel.

Vznikly spekulace, že byl zavražděn kvůli dědickým vztahům a předčasnému zájmu o jeho dílo Vyznání, jež mělo být podle jeho slov vydáno až posmrtně. O posledních dnech a o smrti Jeana-Jacqua hovoří detailně román německého poválečného spisovatele Liona Feuchtwangera Bláznova moudrost aneb Smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana-Jacqua Rousseaua.

 

Ačkoliv byl Rousseau významným autorem a vzorem pro tisíce následovníků, kteří mu přezdívali Filozof s velkým “F”, jeho osobní život byl velmi rozporuplný. Sice hlásal, že návrat k přírodě je jediná správná cesta, ale sám v ní mnoho času netrávil.

A přestože kritizoval dědičnost stavů a šlechtické konvence, rád přijímal pozvání bohatých šlechtických hostitelů a nezdráhal se přijímat finanční dary (odtud pochází notoricky známá příhoda, kdy se Rousseau nedostavil na banket, kde mu měl samotný Ludvík XVI. udělit doživotní důchod, nikoli z filozofických důvodů, ale pro útrapy spojené s nemocí močových cest).[5]

Rousseau psal také o tom, jak správně vychovávat děti. Tvrdil, že člověk se nenarodí jako špatný, ale kazí ho společnost. A tak by děti měly být vychovány k přirozenosti a nezkaženosti (Emil čili o výchově). V rozporu s vlastním učením ale umístil všechny své děti do otřesných podmínek tehdejších sirotčinců.

 

DÍLA J. J. ROUSSEAUA

Seznam nejvýznamnějších děl

  • Julie aneb Nová Heloisa – průkopnické beletristické dílo, romantické prvky (1761)
  • Rozprava o vědách a umění (1750)
  • Vesnický věštec (1752) – opera úspěšně provedená před králem ve Fontainebleau 18. října 1752, avšak premiéra v pařížské Opeře 1. března 1753 propadla
  • Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755)
  • Emil aneb O výchově (1762)
  • O společenské smlouvě (1762)
  • Vyznání savojského vikáře
  • Hudební slovník (napsán roku 1755, vydán v Paříži v roce 1767)
  • Vyznání (posmrtně)
  • Pojednání o moderní hudbě (1743) [6]

 

Emil čili o výchově

Jedná se o pedagogické dílo kritizující náboženství. Zachycuje život hlavní postavy – chlapce Emila – od narození až po jeho sňatek. Na životě Emila jsou prezentovány autorovy představy o výchově, tedy přirozený vývoj daleko od civilizace (podpora přirozených vloh člověka, nic nedělat násilím). Dílo bylo odsouzeno pařížským parlamentem a zakázáno v Ženevě. Rousseau byl tak nucen uprchnout.

 

O společenské smlouvě

Ta měla např. obsahovat myšlenku, že společnost by měla vypadat jako rodina, kde otec je jakýsi vůdce a děti jsou poddaní. V lidech by měla být touha po spravedlnosti a všichni by měli také souhlasit s jakousi obecnou vůlí. I když Rousseau považuje občanskou svobodu za nejvyšší formu svobody, myslí si že všichni členové by měly být podřízeni pod jakéhosi suveréna, který lid sjednotí a rozhoduje v rámci obecné vůle. Tato obecná vůle je nedělitelná, přičemž tento suverén při svém rozhodování myslí na Boha. Z toho vyplývá, že vlastně veškerá spravedlnost pochází od Boha.

 

Vyznání

V této knize, která je považovaná za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“.[7]

 

MYŠLENKY J. J. ROUSSEAUA

Pedagogické myšlení

Rousseau mnohdy bývá označován za největšího pedagoga v dějinách. Chtěl vychovat svobodného člověka, který nebude do ničeho nucen a bude respektován s ohledem na jeho věkové a individuální zvláštnosti. Jedním z jeho nejznámějších citátu je “Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost”. Tento citát vyjadřuje velmi stručně podstatu jeho učení. Rousseau tedy požaduje návrat k přírodě a lidské přirozenosti, čehož je možné docílit tak, že dítě již od narození bude vychováno mimo společnost. Tématu výchovy se věnuje zejména v díle Emil čili o výchově, které je rozděleno do pěti částí, věnujících se určitému věkovému období dítěte. V páté části se Rousseau zabývá výchovou ženy.

První kniha popisuje období od narození do dvou let, ve kterém jde hlavně o tělesný rozvoj dítěte. Proto by se děti neměly balit do peřinek. Také by děti neměly být učeny slovům, kterým ještě nemohou rozumět.

V druhé knize je zobrazeno období od dvou do 12 let věku. Zde Rousseau vyjadřuje názor, že děti by se měly samy vzdělávat pouze v tom, v čem budou chtít, jelikož ještě nejsou schopny abstraktně myslet a systematické vzdělávání u nich postrádá smysl. Měly by žít na venkově, jelikož město kazí mravy. Rovněž apeluje na matky, aby děti netrestaly tělesnými tresty.

Od dvanácti do patnácti let, jak se píše ve třetí knize, má probíhat hlavně rozumová a pracovní výchova. Děti by se měly vzdělávat zejména v přírodních vědách, jelikož podle něj v tomto věkovém období není dítě schopno chápat mravní pojmy (nemělo by se učit humanitním vědám).

Od patnácti do jednadvaceti let se dítě může vrátit do města. Jedná se o období puberty. Důležité je vychovat dítě po stránce mravní. Vzdělávat se má také v oblasti náboženství. K tomu, že existuje Bůh, si ale každý musí dojít sám.

V poslední knize Rousseau hovoří o odlišnostech ve výchově muže a ženy. Žena je na světě proto, aby měla děti a starala se o mužovo štěstí. A tak by se měla starat o svůj vzhled i zdraví. Měla by být také svému muži podřízena, přemýšlet jako on a vyjadřovat se jeho slovy.

   

Názory na společnost

Rousseau byl pohoršen stavem v tehdejší společnosti a radikálně se stavěl proti sociálním nerovnostem. Rozlišoval 3 stupně nerovnosti mezi lidmi: vznik soukromého vlastnictví, tzn. rozdělení společnosti na bohaté a chudé, vznik státu, tzn. rozdělení na ty, kteří vládnou a na ty, kteří si nechávají vládnout, vznik despotických systémů, tzn. vlády tyranií.

Soukromé vlastnictví vlastně považoval za krádež na nás všech (viz 1. stupeň nerovnosti). Majetek znamená zánik přirozeného stavu, je příčinou všeho zla ve společnosti a lidé se stávají pod jeho vlivem nepoctivými. Majetek také znamená trvalou nerovnost mezi lidmi, protože je rozděluje na bohaté a chudé, přičemž si bohatí mohou koupit i právo. Stát je v tomto případě jen jakýsi donucovací prostředek, ve kterém diktují bohatí.[8]

Východisko z tohoto problému viděl právě ve společenské smlouvě (viz O společenské smlouvě, strana 6).

Svým dílem Emil čili o výchově a myšlenkami obsaženými ve Společenské smlouvě ovlivnil Velkou francouzskou revoluci. Revolucionáři jeho teorii o přírodním náboženství převzali a přizpůsobili kultu Nejvyšší bytosti. Heslo, které spojuje revoluci s Rousseauem, zní “Volnost, rovnost, bratrství”.

 

ZÁVĚR

Jean-Jacques Rousseau byl bezpochyby jednou z nejvýznamnějších osobností světových dějin. Svými názory ovlivnil hnutí proti tehdejší francouzské vládě (Velká francouzská revoluce). Byl také ideovým předchůdcem Jakobínů (18. století), zejména tím, jak radikálně odmítal sociální nerovnosti a útočil na zkaženou aristokratickou společnost. Jeho myšlenky můžeme najít i v utopickém socialismu.

I přesto, že byl považován za rozporuplnou osobnost a často byl nepochopený, dnes je vzorem pro mnoho pedagogů.

 

ZDROJE

  • Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau
  • ŽANDA, Jan. Jean Jacques Rousseau. In: VELIKÁNI.cz [online]. 14. 3. 2003 [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=rousseaujj&kat=l
  • KULT, Luděk. Jean-Jacques Rousseau: VYZNÁNÍ: anotace [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/11-1-Novinky/-4-/5/196-Jean-Jacques-Rousseau-VYZNANI
  • KOHOUTKOVÁ, Ivana. Jean-Jacques Rousseau: Jeho pedagogika, Emil čili o výchově [online]. Pardubice, 2011 [cit. 2019-01-31]. Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/45432/KohoutkovaI_Jean-Jacques%20Rousseau_AP_2011.pdf?sequence=2&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice.
  • POLITICAL THEORY: Jean-Jacques Rousseau [online]. 14. 8. 2015 [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=81KfDXTTtXE&has_verified=1

 

[1] Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau

[2] Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau

[3] Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau

[4] ŽANDA, Jan. Jean Jacques Rousseau. In: VELIKÁNI.cz [online]. 14. 3. 2003 [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=rousseaujj&kat=l

[5] Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau

[6]  Jean-Jacques Rousseau: spisovatel, filozof. In: Osobnosti.cz [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jean-jacques-rousseau

[7] KULT, Luděk. Jean-Jacques Rousseau: VYZNÁNÍ: anotace [online]. [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/11-1-Novinky/-4-/5/196-Jean-Jacques-Rousseau-VYZNANI

[8] ŽANDA, Jan. Jean Jacques Rousseau. In: VELIKÁNI.cz [online]. 14. 3. 2003 [cit. 2019-01-30]. Dostupné z: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=rousseaujj&kat=l





Další podobné materiály na webu: