Jméno: Jean-Jacques Rousseau
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778)
Život
Jean-Jacques Rousseau se narodil jako druhý syn hodináře Isaaca Rousseaua a to konkrétně 28. června 1712 v Ženevě. Jeho matka však zemřela krátce po porodu, proto vyrůstal pouze se svým otcem. Už od malička se projevoval jako velmi nadané dítě a říká se, že už v sedmi letech přečetl všechny knihy v rodinné knihovně. Kvůli smyšleným obviněním byl jeho otec nucen opustit Ženevu a výchovu svého syna svěřil jeho strýci Bernardovi.
Strýc mladého Rousseaua záhy potom poslal do učení k pastor Lambercierovi, kde se naučil perfektně latinsky. Přesto bylo jeho další vzdělávání poměrně zmatené a nesystematické a i sám Rousseau se kvůli němu musel často stěhovat. Část života tak strávil ve městě Confignon, nedaleko Ženevy, v Turíně, v Charmettes nebo třeba Cahmbéry. Přesto lze říci, že byl především samoukem.
V roce 1741 se v Paříži seznámil s encyklopedisty, jakým byl například Denis Diderot nebo d’Alembert a sám do Encyklopedie přispěl několika články o hudbě. O dva roky později se stal tajemníkem francouzského velvyslance v Benátkách, kde poprvé začíná psát o tamním republikánském zřízení. Po návratu do Paříže několik let žil s pologramotnou švadlenou, s níž zplodil pět dětí, které údajně všechny odložil do sirotčince.
V roce 1762 vydal své pedagogické dílo Emil aneb O výchově, ve kterém kritizoval mimo jiné náboženství a byl nucen uprchnout z Paříže. Poté, co byl jeho dům obléhán naštvaným davem, na pozvání anglického filozofa Davida Huma odjel za ním do Anglie. Po vzájemných neshodách se však brzo opět vrátil do Paříže, tentokrát pod jiným jménem.
Rousseauova smrt je do dnes opředena řadou tajemství. Existují spekulace, že byl zavražděn kvůli svým kontroverzním dílům, nebo i to, že spáchal sebevraždu. O tu už se totiž v minulosti několikrát neúspěšně pokusil.
Jeho dílo a myšlenky ovlivnily francouzskou revoluci i následující vývoj nejen ve Francii, ale i v celé Evropě. Ve svých knihách volal po tzv. návratu k přírodě, věřil v to, že lidé se rodí v zásadě dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Rovněž odmítal dědičnost stavů, šlechtické konvence a nesmyslná pravidla moderní společnosti.
Dílo
Emil aneb O výchově – Tento pedagogický spis byl vydán v roce 1762 a dodnes patří mezi autorovy nejpopulárnější a nejčtenější práce. Skládá se konkrétně z pěti samostatných, i když na sebe navazujících knih. První čtyři knihy popisují ideální výchovu fiktivního chlapce se jménem Emil. Krok za krokem vysvětlují různé výchovné postupy, které by měly být ve společnosti uplatňovány, a klade si i spousty filozofických otázek. Za smysl lidského života považuje prosté „bytí člověkem“. Zároveň se v díle také vyjadřuje k otázce náboženství, a vysvětluje, že dítěti by se o Bohu nemělo nic říkat do doby, než bude zcela schopno tuto problematiku pochopit. To souvisí i s dalším tvrzením, které říká, že není nic špatného na nevědomosti, pouze na bludech. Poslední, pátá kniha pojednává o absenci výchovy u fiktivní postavy Sophie a celkově roli žen ve společnosti. V podstatě v díle odmítá jakoukoli výchovu mladých dívek.
O původu nerovnosti mezi lidmi – Toto pojednání vzniklo jako kritika sociálních poměrů v předrevoluční Francii. Rousseau nachází příčinu nerovnosti mezi lidmi v samotném systému fungování lidské civilizace a převážně potom v institutu soukromého vlastnictví. Jako řešení této situace navrhuje úplné zničení všech dosavadních civilizačních vymožeností a návrat do tzv. přirozeného stavu lidstva. Zároveň však dodává, že je to nemožné.
O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva – Jedná se o stěžejní filozofické dílo 18. století, které se snaží odpovědět na otázky jako jaký vztah by měl mít člověk k vládě, morálce, náboženství, nebo společenským problémům. Tvoří jej svazek čtyř knih a vůbec poprvé vyšlo v roce 1762. Pojednává o vzniku státu, jeho koncepci a legitimitě a oproti tomu staví tzv. přirozený stav společnosti. Toto dílo asi nejvíce ovlivnilo Velkou francouzskou revoluci.
