Kniha: Jeden den Ivana Děnisoviče
Autor: Alexandr Solženicyn
Přidal(a): Eliška
Rozbor:
Literární druh: próza
Literární žánr: částěčně autobiografická novela
Literární směr: není představitelem žádného moderního směru, píše klasický román
Slovní zásoba
jazyk prostý, dostupný čtenáři, vězeňský slang (kára = káranec, díra = korekce, filcování = prohlídka
Stylistická charakteristika textu/kompozice
– částečně autobiografická novela
– plynulé vyprávění, stylově nekomplikované, hlavní je ale morální poselství
– vulgarismy (především v přímé řeči vězňů)
Vypravěč: er forma
Doba děje: 50. léta 20. stol
Místo děje: pracovní tábor
Postavy a jejich charakteristika
Ivan Děnisovič Šuchov – skromný, smířený s osudem, solidární, neztrácí lidskou důstojnost
Aljoška – baptista, schovává u sebe Bibli, smířený, bere věznění jako úděl
Kilgas– společně se Šuchovem nejšikovnější pracant ze skupiny, bodrý, ví jak se má v táboře zařídit (Lotyš)
Cesar Markovič – prominent, rád diskutuje o filmech
Ukázka
Copak zkusit by se dalo leccos. Co kdyby Šuchov zkusil zdekovat se na marodku, pěkně se na den ulejt z práce? Je opravdu tak rozlámaný. Počkat – který dozorce má dneska službu? Už si vzpomněl. Službu má „Půldruhého Ivana“, seržant, hubený černooký čahoun. Když se na něj člověk poprvé koukl, šla z něho hrůza. Ale pak se ukázalo, že se s ním dá vyjít nejlíp ze všech těch orgánů; jakživ nenapaří korekci, netahá k raportu. Takže Šuchov si může ještě pohovět, než půjde do jídelny devítka.
Dvoják se zatřásl a zahoupal. Vstávali dva najednou: nahoře Šuchovův soused, baptista Aljoška, dole Bujnovský, bývalý námořní kapitán druhého stupně.
Dědci již vynesli obě bečky a teď se začali hádat, kdo má jít pro horkou vodu. Hádali se jako dvě štěkny.
Svářeč z dvacáté party na ně vztekle vyjel: „Heleďte, vy chcípáci,“ a praštil po nich válenkou, „že vás půjdu srovnat!“
Válenka dutě bouchla do sloupu. Hned bylo ticho.
V sousední partě zavrčel zástupce:
„Vasile Fjodoryči! Ti mrzáci z proviantu nás vzali na hůl: měli jsme dostat po devíti stech čtyřikrát a fasovali jsme jenom třikrát. Komu mám teď ubrat?“
Řekl to potichu, ale celá parta to samo sebou slyšela a zatrnula: někomu ten krajíček večer odříznou.
Šuchov si zatím ležel dál na slehlých pilinách svého slamníčku. Kdyby se to už aspoň nějak vystříbřilo! Buď pořádná horkost, nebo ať to lámání přejde. Takhle to není ani ryba, ani rak.
Zatímco si baptista šeptal modlitby, vrátil se Bujnovský, který si odskočil na malou, a prohlásil jen tak do vzduchu, ale jaksi škodolibě: „Držte se, rudá flotilo! Třicet grádů, jen to hvízdne!“
Nato se Šuchov rozhodl, že půjde na marodku.
Děj knihy
– celá kniha popisuje jeden den v životě trestance od probuzení až po večerní ulehnutí do
postele
– Šuchov vězněn už 8 let, očekává, že dostane dalších 10
– vězněn za to, že byl zajat Němci
Hlavní myšlenka
-Ivan Děnisovič je smířen se svým osudem, vlastně je šťastný
za každou maličkost –
nestaví se na odpor, nezoufá si, jak bychom čekali
-stavba knihy (jeden den) ukazuje jednotvárnost, stereotyp a obyčejnost každého dne, ale hlavně také „nekonečnost“ trestu, viz. citát z konce Takovýchto dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set třiapadesát. A že jsou přestupné roky – o tři dny víc… „
————————————————————————
Společnost a politická situace (stručně)
doba po 2.sv. válce, Stalin, rehabilitace autorů ale v 60. letech opět zakazování
Umění
Literatura
Vladimir Nabokov – Lolita
Pecka – Motáky nezvěstnému
Škutina – Prezidentův vězeň
Kantůrková –
Přítelkyně z domu smutku
————————————————————————–
Vliv na dané dílo
pobyt v pracovním táboře
Vliv na tvorbu
světová válka, věznění, pobyt ve vyhnanství
Další tvorba
Souostroví GULAG I–III
Případ na stanici Krečetovka
V kruhu prvním
Inspirace
-1970 britsko-norský film – režie: Caspar Wrede
-jednohodinová dramatizace pro NBC v roce 1963
Reakce na dílo
v Praze se vytisklo 70250kusů,
povoleno v celém východním bloku, ale ve Finsku byl film zakázán z obavy reakce Sovětského svazu
