Kniha: Její pastorkyňa
Autor: Gabriela Preissová
Přidal(a): Šár
Něco o díle:
- Realistické drama
- Ukazuje nelehký život venkovských žen
- Zobrazuje společenské postavení žen ve společnosti, které je ovládáno předsudky, které vedou až k tragédii
- Dílo znamenalo společně s Gazdinovou robou nástup realismu na české jeviště, což vyvolalo vlnu kritiky ohledně vyobrazení lidu v nejhorších barvách.
- Libreto je stejnojmenné opeře Leoše Janáčka
- Rozděleno do 3 dějství, která se dále dělí do několika výstupů
O autorovi:
- rozená Sekyrová
- narodila se 23. března 1862 v Kutné Hoře, zemřela 27. března 1946 v Praze
- psala i pod pseudonymem Matylda Dumontová nebo Matyda Dimová
- v mládí žila v Plaňaněch
- 18725 – 1873 navštěvovala dívčí školu v Praze
- bydlela u strýčka F. Dvorského, díky němu se seznámila s řadou spisovatelů
- v osmnácti letech se provdala za Jana Preisse, pokladník hodonínského cukrovaru
- zde dobře poznala moravské Slovácko
- od roku 1890 žila v Oslavanech
- odtud cestovala do Haliče, do Ruska, později pobývala na statku Jelenik u Celovcem, zde se zajímala o život Slovinců
- 1898 se přestěhovala do Prahy
- O deset let později ovdověla, provdala se poté za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaerta
- Za 1. Světové války pomáhala ruským zajatcům v milovickém táboře, byla proto obviněna z velezrady
- Po válce žila v Praze
- Její hry hrány i v Národním divadle
- Na jednu stranu byl po nich ohlas, na druhou způsobily velké pobouření
Další díla:
Gazdina roba, Ve stínu závodiště, Dvě ukolébavky, Podvečerní selanky, Cestou za štěstím
Děj:
Hl. postavou je mladá dívka Jenůfa, které zemřela matka krátce po porodu a otec se ji zastřelil. Jenůfa je Pastorkyně vdovy Kostelničky Buryjovky, která svým statečným přístupem k životu vzbuzuje respekt celé vsi. Jenůfa vypomáhá v podhorském mlýně nedaleko vesnice, kde hospodaří stařenka Buryjovka (Jenůfy babička), společně s dvěma vnuky, mlynářem Števou a mládkem Lacou. Laca A Števa jsou nevlastní bratři, neboť mají společnou pouze matku. Stařenka Buryjovka měla kdysi dva syny, jeden se jmenoval Toma, který měl ženu Jenufu a stejnojmennou dceru, později žil s Kostelničku. Druhy stařenky syn měl dva syny, Števu a nevlastního syna Lacu. Števa s Jenůfou byli tedy bratranec a sestřenice. Jenůfa se zamilovala do lehkovážného vesnického krasavce Števy, který je však nestálý, lítá za děvčaty a Jenůfu má rád jen kvůli jejímu vzhledu. Jenůfa se bojí, že Števu odvedou na vojnu a svatba bude překažena. Nikdo zatím však netuší, že Jenůfa je se Štebou těhotná. Kostelnička poté, co není Števa odveden a vrací v bujaré náladě, uloží mu podmínku, že pokud se do roka změní, dá mu Jenůfů. Števo si z toho nic nedělá. Jenůfu však už dlouhá léta upřímně miluje mládek Laca, který jí chce jen pro sebe. Snaží se Jenůfe ukázat, že Števo ji má rád jen kvůli vzhledu, v zápalu vzteku ji tedy křivákem zohaví líc. Števo ji kvůli jizvě opustí, přestože ví, že je těhotná.
Kostelnička poté, co se jí Jenůfa přizná, že je se Števem těhotná, ukryje ji ve svém domku, později i s narozeným dítětem. Kostelnička vše před lidmi tají, aby zachránila Jenuvčinu pověst a svou autoritu. Po vsi proto rozhlásila, že Jenůfa odjela do Vídně sloužit. Pozve Števu a domlouvá mu, aby si Jenůfu i jejich dítě vzal, ten si však nechce dělat ostudu, o Jenufu se nezajímá a hodlá udělat cokoliv, aby se o tom nikdo nedozvědel. Dokonce si má brát rychtářovic nehezčí dceru Karolku. Pouze Laca se denně na ní chodí ptát, jak se jí daří ve Vídni. Později Lacovi prozradí dívčino zajemství, kterého však zmínka o Števovu dítěti zarazí. Kotelnička se rozhodně udělat hrozný čin. Lacovi zalže, poví mu, že dítě však již zemřelo, nacož v Lacovi znova svitně naděje. Kostelnička uvaří Jenůfě odvar z makovic a poté, co Jenůfa usen, sebere jí nemluvně a hodí ho do zamrzlého rybníka. Jenůfe pak řekně, že mezitím, co Jenufa spala, dítě zemřelo. Jenůfa se s tím snaží smířit. Když Jenůfa přistoupí na sňatek s Lacou, Kostelnička má za to, že zachránila budoucnost milované pastorkyně. Vlastní, dosud čisté svědomí, však zatížila těžkou vinou.
Když se Jenůfa chystá s Lacem ke svatbě a scházejí se svatebčané u Kostelničky, venku se strhne povyk. Pasák Jano lidem oznámí, že dělníci z pivovaru našli v ledu zmrzlé dítě. Jenůfa hned pozná, že je to její syn Števuška a označí Števa jako otce, který je z toho zhroucen. Dříven, než se stihne na Jenůfu vrhnout rozbouřený dav, Kostelnička se ke všemu přizná. Chce se před soudem ke všemu přiznat, aby se jí ulevilo. Jenůfa si uvědomuje oběť Kostelničky a vše ji odpouští. Ze svatby Števa a Karolky také sešlo. Lidé odcházejí a Jenůfa vyzívá Lacu, ať jde též s nimi, tak však chce stát i nadále jenůfě po boku. Jenůfa pochopí, že až teď poznala svou pravou lásku a společně s Lacou odejdou.
Zasazení do výňatku díla:
- literární forma: jednání
- první jednání
Téma a motiv:
- téma: předsudky lidí, složitost života s nemanželským dítětem, pýcha, morálka lidí, touha patky po šťastné životě dítětě, které ji bylo svěřeno
- motiv: láska
Časoprostor:
- čas: konec 19. století
- prostor: Slovácko, na dědině Bystrance
Kompoziční výstavba:
kompozice: chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od
nejstarších po nejmladší
- úryvek se bude skládat buď z: jednání – výstupy – repliky
Literární druh: Drama
Literární žánr: Tragédie, realistické drama, které se odehrává na venkově. Vychází ze dvou skutečných událostí.
Vypravěč/ lyrický subjekt:
vypravěč: vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav,
stojí „nad“ příběhem
forma: er forma
Postavy:
Hlavní postavy:
- *Jenůfa
- Její pastorkyně, stará se o ni Kostelnička, mladá, krásná, hodná, čestná, šikovná a pracovitá dívka, zamiluje se do Števy, čeká s ním dítě, ten ji opustí a nakonec přijme Lacovu lásku a něhu
- *Kostelnička Buryjovka
- Vdova, stařenčina snacha, vychovává Jenůfů, stará se o ni jako o vlastní, je na ni pyšná, záleží ji na jejím štěstí, obětuje cokoliv, aby měla ona i její Jenůfa dobrou pověst mezi lidmi. Pracovitá žena, pomáhá lidem, ráda vše sama organizuje
- *Laca Klemeň
- Mládek, nevlastní bratranec Jenůfy, chytrý, čestný pracovitý, má však v sobě zášť, žárlí na Števa, protože on sám již od malička má rád Jenůfu nejen pro její krásu, ale i pro její povahu, chtěl by si jí vzít
- *Števa
- Bratranec Jenufky, hezký, lítá za děvčaty, vychloubačný, lajdák, rád se napije a rozhazuje penězi, má rád Jenůfu jen pro její vzhled, po jejím zohavení ji opustí, zakládá si jen na své pověsti a kráse
Vedlejší postavy
- *Stařenka Buryjovka – výminkářka a hospodyně ve mlýně
- *Stárek
- *Rychtář
- *Rychtářka
- *Karolka – dcera Rychtáře a Rychtářky
- *Selka Kolušina
- *Barena – služka ze mlýna
- *Jano – pasák
kladné postavy: Jenůfa, Laca
neutrální postavy: Jano, Karolka, Selka Kolušina, Kostelnička Buryjovka, stárek, rychtář, Rychtářka
záporné postavy: Števa
Vyprávěcí způsoby: přímá řeč/ polopřímá řeč/ nevlastní přímá řeč/ nepřímá reč
Jazykové prostředky a jejich funkce výňatku: (drama a próza)
- slova spisovná: archaismy (hodoňky), hovorová slova
- slova nespisovná: nářečí, zkolomeniny
- + proč je autor použil realistické zachycení mluvy na vsi
Kontext autorovy tvorby:
Dílo znamenalo společně s Gazdinovou robou nástup realismu na české jeviště
Literární/obecně kulturní kontext:
- století/půlstoletí: konec 19. století
- umělecký sloh: Kritický realismus
- obecně: pravdivý obraz skutečnosti, hrdina a děj se vyvíjí, kritika nedostatků ve společnosti, hovorová řeč, nářečí, archaismy
- v českých zemích: Češi se neustále snažili o zrovnoprávnění českých zemí v Rakousko – Uhersku , komplikují se vztahy mezi Čechy a Němci, každá národnost si zakládá své instituce (divadla, školy, muzea), píší v duchu realismu o soudobých problémech (objektivně, pravdivě), využívají historickou tématiku, venkovskou tématiku (snaha zobrazit život na venkově, krajové zvláštnosti, sociální rozdíly mezi vesničany), sociální tématiku (městská mluva)
- literární proud: období – Realistické drama (zaměřuje se především na zobrazení venkova-obyvatel a jejich života, námětem bává též venkovská příroda, vztahy mezi lidmi ne venkově, zobrazení sociálních rozdílů na venkově)
Další zástupci daného směru:
*Alois a Vilém Mrštíkovi
*Ladislav Stroupežnický – Naši furianti
*Emanuel Bozděch
*Josef Jiří Kolár
*František Adolf Šubert
