Kniha: Jeptiška
Autor: Denis Diderot
Přidal(a): Baajuuska
Literární druh: epika
Literární žánr: román v dopisech ( psychologický)
Literární kontext:
Denis Diderot jako francouzský spisovatel patří do 18. stolení, do klasicismu, osvícenství preromantismu v evropské literatuře (2. pol. 17. století – 18. století) Konkrétně do období osvícenství (18 století). Osvícenství navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu a optimismu, kritika absolutismu. Měli důvěru v ..osvícenský.. rozum ( poznaná pravda) a prosazovali svobodu myšlení a rovnost. Osvícenství spisovatelé byli zároveň vědci, filozofi, historici a publicisti.
Další spisovatelé osvícenství:
Francie : – Francois Voltaire – Candide neboli Optimismus
-Charles de Montesquieu – Perské listy
Anglie: -Daniel Defoe – Robinson Crusoe
– Jonathan Swift – Gulliverovy cesty
Další díla:
Román -Jakub Fatalista
– Rameauův synovec
Drama – Nemanželský syn
– Otec rodiny
Životopis:
Denis Diderot byl francouzský filozof a spisovatel, přední encyklopedista.
Denis Diderot studoval na jezuitských kolejích a v Paříži získal titul magistra umění. Věnoval se filozofii, přírodním vědám a literární tvorbě. Významně se podílel na zpracování a vydání Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Jeho spolupracovníkem byl matematik a fyzik d´Alembert. Prací na Encyklopedii se stal Diderot jedním z předních představitelů francouzského osvícenectví. Denis Diderot byl veřejně uznáván, oslavován, ale i odsuzován a to parlamentem a Sorbonnou (pařížská univerzita). Ty odsoudily Encyklopedii jako kacířskou a ďábelskou práci. Diderot žil v hmotném nedostatku až do roku 1743, kdy jeho knihovnu zakoupila ruská carevna Kateřina II. a jmenovala jej jejím doživotním strážcem.
Obsah:
Celý příběh je založen na pravdivých životních osudech jeptišky Margarity Delamarrové, jejíchž soudní proces za zrušení řeholního slibu sledovala celá Francie. Markýz de Croismare byl osudem této dívky velice zaujat, a tak Diderot společně s několika dalšími přáteli utvořil spiknutí, které se vydávala za tuto jeptišku. Napsal formou dlouhého dopisu její paměti a i nadále sis markýzem vyměňoval dopisy jejím jménem…
Zuzana Simoniová byla dítě matčiny nevěry, ale z počátku o tom vůbec nevěděla. Byla hezčí, chytřejší a talentovanější jak její dvě sestry a to jí působilo hodně problémů. Její nevlastní otec se nikdy nesmířil s tím, že není jeho a podle toho se k ní choval. Jednoho dne našli rodiče její sestře chlapce, kterému se však líbila Zuzana a pořád za ní chodil. Zuzana z toho byla nešťastná a s tím že se to vyřeší pověděla to matce. Rodiče ji poslali do kláštera, Marie Panny když jí bylo 17. Zuzaně se prostředí kláštera protivilo. Mezitím rodiče obě dvě dcery provdali a ona si myslela, že bude řada na ní, rozhodla se že nesloží slib a nevstoupí do řeholního stavu, do kterého ji rodiče nutili. Rodiče se jíbproto vzdali a stala se z ní novicka. Po dvou letech měla stoupit do řeholního stavu. Matka představená ji dlouho přemlouvala a Zuzana souhlasila jen na oko. Při skládání slibu se vzepřela a zajistila rodině tím ostudu. Po tomto incidentu ji nechtěl přijmout žádný jiný klášter. Vrátila se domů a rodiče ji zavřeli do malé komůrky, kde byla ochotna strávit zbytek svého života. V té době ji matka prozradila že je nevlastní dcerou pana Simoniana a že její otec je mrtví. Pochopila tak jejich chování k ní. To ji přivedlo k tomu že složila slib, znovu vstoupila do kláštera v Longchamp a zjistila že novou představenou je matka De Moni. Stala se řeholnicí ačkoli klášterní řád nenáviděla. Rozuměla si s matkou De Moni, která sní soucítila a chtěla ji život trošku zpříjemnit. Matka představená však brzi zemřela a na její místo nastoupila sestra Kristýna s novým režimem. Zuzana svým cilevědomým přístupem, jež se naučila od minulé matky představené ztrácela přítelkyně. V klášteře ji nenáviděli a psychicky týrali. Zuzana chtěla zrušit slib a pomáhala jí dopis doručit sestra Uršula. Nastal zvrat a všichni ji měli rádi. Mezitím se vyvíjel proces a dostala povolení z Říma o zrušení slibu. Dostala zpět svoji celu a setkala se s advokátem. Když se matka představená o tom dozvěděla, že chce opustit klášter, začalo pro ni peklo. Jeptišky jí začali omezovat jídlo, tekutiny, v cele měla jen slamník, nutili ji říkat, co nechtěla. Zuzana chtěla prokázat svou nevinu, a tak se svěřila knězi u zpovědi. Pak jí zakázali chodit ke zpovědi, nedávali ji vodu, rušili ji ve spánku, vzali ji růženec a breviář, aby se nemohla modlit, neměla deku ani polštář. Kněz se rozhodl jednat a poslal žádost na arcibiskupství. Za několik měsíců jí bylo oznámeno, že bude přeložena do jiného kláštera v Arpajonu. Tam potkala novou matku která na ni byla milá a milá. Zde Zuzanu měli všichni rádi především kvůli jejímu hudebnímu nadání. Matka představená k Zuzaně přilnula až do té míry, kterou klášterní řád zakazuje. Zamilovala se do Zuzany. Trávila sní veškerý volná čas. Odpouštěla ji ranní chození do kostela. Sestra Tereza na Zuzanu velmi žárlila, protože než přišla Zuzana tak se k ní matka představená chovala tak. Matka Zuzanu neustále hladila, objímala a líbala, nebo sní zažívala milostné vášně. Zuzaně se to zdálo přirozené protože lásku ještě nepoznala. Ostatní jeptišky ji zato nenáviděli a žárlili na ni. Matka představená vymáhala peníze po bývalém klášteře, kde tolik trpěla a dlužili ji peníze. Soud vyhrála. U zpovědi otce Lemonine, byla Zuzana varována před jedovatými něžnostmi matky představené. Zuzana se jí začala vyhýbat a představené se kvůli tomu přitížilo a nakonec zcela pomátla, zešílela a zemřela. Po ní zanedlouho i sestra Terezie. Ostatní jeptišky jí dávali její smrt za vinu. A tak znovu nastalo Zuzaně peklo. Zuzana se dověděla že by ji pan Markýz mohl pomoci při útěku a dát jí práci. Chtěla se sním spojit. Připravovala se k útěku ke kterému ji pomohl i pan Manouri. Útěk se zdařil ale při seskoku zdi spadla a pochroumala si nohu a záda. Dostala se do domu jedné bohatší ženy, paní Madinové která ji ošetřila. Byla zde zaměstnaná jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. Bylo po ní vyhlášeno pátrání a bála se proto objevení. Zuzana si dopisovala s Markízem a domluvili se že za ním přijede na venkov a tam se stane vychovatelkou jeho dcery ale plány překazilo Zuzanino onemocnění (zánět ledvin) a následná smrt.
Charakteristika postav:
Zuzana Simoniová – velice krásná, chytrá, talentovaná, zdravě vzpurná, silná osobnost, více chce, velice hezky zpívá a hraje na klavír.
Rodiče Zuzany – zřekli se jí
Matka představená De Moni – v klášteře Longchamp, Zuzana ji měla velice ráda
Pozdější matka představená Kristýna – v Longchamp, neměli se se Zuzanou rády
Sestra Uršula – soucítila se Zuzsnou, pomáhala doručit dopis
Pan Manouri – Zuzanin advokát, hodný soucitný
Matka představená z Arpajonu – Zuzanu milovala
Otec Lemonine – Zuzanin zpovědník
Sestra Tereza – žárlila na Zuzanu, milovala představenou
Markýz de Croismare – šlechtic, od něhož žádala pomoc, měla u něho slíbenou práci jako chůva, milý, ohleduplný
Doba a prostředí:
Příběh se odehrává v 18. Století ve Francii, v Paříži a okolí
Zuzanino stěhování :
- Poslána svými rodiči do kláštera Marie Panny – nedobrovolně, ztropila scénu, žádný klášter ji proto nechtěl, odevzdána domů
- Klášter v Longchamp – vstoupila dobrovolně, když se dozvěděla o svém původu
- Klášter v Apajonu
- Dům paní Madinové
Jazyk a kompozice:
Román je psán srozumitelným jazykem, nevyskytují se zde téměř žádné archaismy nebo zastaralé výrazy. Psáno spisovnou češtinou. Styl vyprávěcí a obsahuje i přímou řeč. Děj je chronologický, psán ich-formou. Kniha je psána formou dopisu. V knize se objevovali termíny z prostředí: novicka (žena žijící s řeholnicemi a připravující se na vstup do řádu breviář
Hlavní téma:
Hlavní myšlenkou je kritika náboženské morálky, pokrytectví o bezmezné lásce ze strany církve která panuje v klášterech.
Titul díla:
Román je nazván podle hlavní hrdinky
Použitá literatura:
Denis Diderot : Jeptiška Rameauův synovec, Jakub Fatalista a jeho pán, 1977.
