Jméno práce: Vstávání
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): pavarotty
Ještě ne tma, dávno ne den
Prosincová procházka v smíšeném lese zasazeném vedle města nenechá člověka myšlenkově chladným. Snad jen strach z brzké hluboké tmy mě dokázal z krásných vnitřních pocitů, které se projevovaly polétáváním motýlů všude uvnitř těla, rozhodit.
Kamenná cestička posypaná čerstvě napadaným sněhem z temných nebes a na obou stranách nekonečný pás stromů vedoucí do neznáma připomínala kouzelnou krajinu, kterou jsem znal z obrazů od Moneta. Někde v dáli za vrstvou mohutných borovic se rozléhalo město chystající se ke klidnému večeru. Šum a spěch lidí ze dne už byl dávno pryč. Teď nastala ta chvíle, kdy se mi země snažila pošeptat, jak moc si mám vážit toho, jak je na světě překrásně. I přes stále vzrůstající vrstvu tmy ještě stále bylo vidět pohádkového rybníčku s malou loďkou na břehu, která tam ležela ve stejné poloze již dlouhá léta. Kdo a proč ji tam dal mi vrtalo hlavou každou procházku. Nesmírně mě zajímal příběh spjatý s touto starou loďkou a romantickým rybníčkem zasazeném v tajemném lese.
Konec cestičky a poslední dva statné stromy, hlídající vstup do ráje jako dva rytíři, mi připomíná, že jsem se vrátil zpátky do reality a do dnešního století. Jak nekonečně uklidňující je se občas vydat do prostředí, kde se čas zastaví a kde se všechny problémy zapomenou jako mávnutím kouzelným proutkem.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
