Jiskra života - rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Jiskra života

Přidal(a): Aniss

Životopis

Vlastním jménem Erich Paul Remarque byl německý spisovatel a zajisté patří mezi nejoblíbenější spisovatelé 20. století.

Roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. sv. války, kde byl později zraněn.

Po 1. sv. válce vystřídal řadu povolání. Kromě jiného byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky, varhaníkem aj. Velmi se zajímal o automobilové závody a nějaký čas aktivně i závodil.

Po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autor a v roce 1938 byl zbaven německého občanství.

Roku 1939 odjel no New Yorku, kde získal americké občanství a později odjel do Švýcarska.

Postavy

Vězeň číslo 509 – novinář, v táboře je více jak 12 let a pořád se drží

Lewinsky a Werner – vůdci vzpoury, jsou charakterističtí tím, že věří v konec války, poskytují pomoc i druhým a snaží se je přesvědčit, že má cenu ještě žít

Berger – byl původně lékařem, v táboře je přidělen do krematoria na vyndávání zlatých zubů

Neubauer – velitel tábora, který se pyšnil titulem vraha, časem přehodnocuje celý svůj život, postoj k vůdci a vztah k manželce

Handke – velitel baráku 22, původně zločinec, vždy se opije a vybíjí si svou špatnou náladu na vězních

Forma: próza
Druh: epika
Žánr: historický román
Remarque také dokázal přesně vystihnout myšlenkové pochody vězňů a esesáku. Například sebe ospravedlňování velitele Neubauera.
V díle proti sobě stojí dva světy a to svět esesáckých velitelů tábora a svět uvězněných.
Remarque podrobně popisuje praktiky SS, hromadné zbavování se těl, mučení a týrání bezbranných a skoro mrtvých vězňů i každodenní strach obyvatel malého tábora.

Téma, motiv, hlavní myšlenka

titul díla Jiskra života – tím je naznačen obsah díla, jiskra znamená víru, že se z utýraných kostlivců stanou zase lidé, kteří mají rodinu a domov, tedy naději na přežití
K napsání této knihy vedl Ericha Remarqua především fakt, že jeho sestra zahynula v německém koncentračním táboře.
V knize se vyskytují motivy krutosti, příšerného jednání s lidmi, kteří trpěli hladem a žízní a postupně umírali. Dále se objevují motivy čekání na osvobození, motivy strachu, smrti ale i lásky (Ruth a Bucher)

Čas a prostor

koncentrační tábor Mellern v Německu, březen až květen 1945
Celá kniha se odehrává v táboře. Pouze v krátkých pasážích, které jsou popisovány z pohledu velitele tábora Neubauera se děj dostává do blízkého města.

Kompozice

děj je chronologický, bez retrospektivy
Děj je sestaven z jednotlivých kapitol, které většinou popisují pouze jednu událost v táboře, jež většinou netrvá déle než hodinu.

Jazykový rozbor

Objevují se i některá německá slova, hodně dialogů a krátkých vět.

Kontext

Zpočátku psal Remarque díla o první světové válce – Na Západní frontě klid, Volné pokračování, Cesta zpátky (o návratu z 1. sv. války), Tři kamarádi
Dále psal romány o nebezpečí fašismu – Vítězný oblouk, Černá obelisk
Dále jen o 2. sv. válce – Jiskra života

Vliv na jiná umění

Dílo ovlivnila řadu dalších autorů této doby a také filmový režiséry

Obsah

Příběh začíná popisem apel placu a vězně číslo 509, který je zrovna na čerstvém vzduchu. Tak si veteráni určili pravidlo, že každý musí jít na půl hodiny ven před barák, aby se udržovali při životě. Navzájem si půjčují blůzu, aby venku nenastydli, a berou si s sebou hodinky. První kapitola popisuje bombardování města, v okamžiku, kdy se již 509 vrací zpět do baráku.

Kniha popisuje osudy vězňů z německého pracovního koncentračního tábora Mellern těsně před koncem 2. světové války a jejich každodenní ponižování a mučení ze strany SS. Hlavními postavami jsou vězni z tzv. malého tábora, kteří nejsou schopni pracovat kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a tak pouze přežívají nebo spíše dožívají v nelidských podmínkách. Nejmladším vězněm tábora je jedenáctiletý Karel z Československa a nejstarším je 82 letý Žid. Vše se točí kolem skupinky vězňů z tohoto tábora, kteří si říkají „veteráni“, kteří bydlí v baráku č. 22 a je jich celkem 12. Mezi nimi je i vězeň číslo 509. V táboře je už přes 10 let, ale neztratil naději ani hlavu a proto se stále drží mezi živými.

V tomto táboře vězni sice nepracují, ale zároveň nedostávají skoro žádné jídlo, a proto tu málokdo přežívá déle než dva týdny. 509, Berger, Lebenthal, Bucher a pár dalších však vytvořili v malém táboře skupinu, kteří se společně naučili, jak si sehnat jídlo, jak v zimě nezmrznout a jak přežít. O jídlo se jim stará hlavně Lebenthal, protože jako bývalý obchodník umí v táboře vždy sehnat trochu jídla.

Jednou do tábora přijede doktor Wiese, zvaný smrt, který si chce vzít několik vězňů na své pokusy. Velitel tábora nařídí, že s ním mají odejít jen dobrovolníci. Esesák Weber se však nařízením neřídí a mimo jiné vybere 509 a Buchera. Ti se jeho vůli protiví a i když se to zdá nemožné, tak díky rozporu mezi Neubauerem a Webrem vyváznou živí. Protože se vzepřeli rozkazu esesáka a přesto přežili, stanou se z nich mezi spoluvězni hrdinové. Díky tomu se s nimi seznámí i organizátor vězeňského odporu Lewinsky.

Mezitím dostává Neubauer strach z blížící se fronty, a proto, aby ještě na poslední chvíli vylepšil svůj obraz u vězňů, uvolňuje trochu režim v táboře. Toho využívá Lewinsky s ostatními komunisty a vyzbrojují svou odbojovou skupinu. 509 jim pomáhá tak, že schovává v malém táboře vězně a dokonce i revolver.

Je jaro roku 1945 a tak se už pomalu k vězňům dostávají informace o tom, že fronta a s ní snad i záchrana se blíží a proto brutalita dozorců nabývá na síle. Jednoho dne se Američané přiblíží na tolik, že se většina esesáků rozhodne utéct. Zůstává jich pouze pár. Opijí se, a snaží se před útěkem zabít co nejvíce vězňů. 509 společně s ostatními esesáky postřílí, ale nakonec je také zasažen a umírá. Druhý den tábor osvobozují Američané.

Citát z knihy:

509 pomalu zvedl hlavu a otevřel oči. Nevěděl, jestli omdlel, nebo jenom usnul. Mezi jedním a druhým zmizely skoro všechny rozdíly; hlad a vyčerpanost se o to už dávno postaraly. Obojí mu pokaždé připadalo, jako by se potápěl do bahnitých hlubin, odkud se už neměl nikdy vrátit. 509 chvíli tiše ležel a naslouchal. Byla v tom stará táborová zkušenost; člověk nikdy nevěděl, z které strany hrozí nebezpečí, a dokud zůstával nehybný. měl stále naději, že bude přehlédnut nebo považován za mrtvého – prostý přírodní zákon, který zná každý brouk.