Jméno: Josif Brodskij
Zařazení: Spisovatelé, Seminární práce
Přidal(a): Debibee
Předmluva
Jako téma své seminární práce jsem si vybrala jednoho z držitelů Nobelovy ceny Josifa Brodského. Jedná se o autora ruského a poté i amerického občanství. Byl to básník a později také esejista a literární kritik.
K vyhledání informací jsem používala převážně internet. Hledala jsem informace i ve městské knihovně, kde jsem bohužel nenašla ani jedno autorovo dílo. Možná v budoucnosti bude dílo tohoto literárního velikána lehce přístupné i obyvatelům města Třinec. Pro pochopení autora jsem se rozhodla použít knihu ruského publicisty a spisovatele Volkova – Rozhovory s Josifem Brodským
Myslím si, že pochopením autorovy osobnosti a smýšlení zákonitě vede k pochopení jeho děl, proto bych Vám to chtěla prostřednictvím této práce vykreslit.
Také jsem hojně využívala amerických webů a novin, kde je o autorovi asi nejvíce informací. Při procházení všech informací jsem narazila na zvláštní věc – postřeh. Zaznamenala jsem opravdu znatelný rozdíl mezi východním a západním vnímáním autora. Ruské weby se k autorovi staví velice chladně a nezmiňují se o jakékoli perzekuci, české weby jsou ohledně perzekuce nekonkrétní a vůči autorovi nezaujatí, naproti tomu americké weby autora až přímo oslavují. Tato práce by měla představovat ucelený pohled, pokud možno objektivní a nestranný.
1. ŽIVOT AUTORA
Narodil se do židovské rodiny v Leningradu. Zrzavý chlapec strávil své dětství v obecním bytě sdíleném s dalšími rodinami. Jeho otec Alexander Ivanovič Brodstij byl fotografem a matka Marija účetní. V dětství zažil blokádu Leningradu, které se později negativně projevilo na jeho zdraví. V patnácti letech zanechal studií, a po tom co ho nepřijali na námořnickou školu se šel vyučit frézařem. Později v rozhovoru uvedl, že jeho učitelé byli antisemitští a ubližovali mu. V šestnácti letech chtěl studovat medicínu a měsíc pracoval na patologii. Nakonec jen střídal zaměstnání, například jako kotelník, pracovník na majáku a dokonce se účastnil pěti geologických expedicí.
Také se učil anglicky a polsky a to hlavně kvůli tomu, aby mohl překládat svého oblíbeného básníka a přítele Czesława Miłosze. Dále se hlouběji zajímal o náboženství, mytologii, filozofii a anglickou a americkou poezii.1)
Psát začal až v druhé polovině 50. let, kolem jeho osmnácti let. Dvěma hlavními impulzy k tvorbě byly básně Borise Sluckého a básně Vladimira Britanišského, u nichž si řekl, že by se na tato témata dalo psát i lépe. Jeho počáteční tvorbu ovlivnilo přátelství s básnířkou Annou Achmatovovou (byla to doba doznívání skandálu kolem vydání Pasternakova Doktora Živaga a kolem udělení Nobelovy cenu Pasternakovi, kterou byl nucen odmítnout.) V sovětských almanaších mu vyšlo málo básní, několik se jich objevilo v undergroundovém časopise Sintaksis. Jeho hlavní obživou byly překlady z angličtiny, španělštiny, srbochorvatštiny a polštiny. V roce 1964, po nástupu Brežněva k moci a po utužení sovětského režimu, byl Brodskij obviněn a odsouzen na základě zákona o zesílení boje proti osobám, které se vyhýbají užitečné práci a vedou asociální, příživnický život, tzv. parazitismus). Trestem mu bylo 5 let nucených prací v archangelské oblasti. Nakonec byl propuštěn po 18 měsících. Po návratu mu bylo odepřeno jet na konferenci spisovatelů v zahraničí. Nakonec byl nucen emigrovat do USA (4. června 1972). Zde přednášel a vyučoval na univerzitách. Paradoxem je, že sám univerzitu nikdy nestudoval.
Joseph Ellis (děkan fakulty) o něm řekl: „Myslel nahlas před svými studenty způsobem, který inspiroval.“ [5]
Po pěti letech získal americké občanství. Nadále publikoval a to nejen v ruštině, ale i angličtině (dokonce sám sebe překládal). V roce 1987 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu a téhož roku byla jeho díla povolena i v SSSR (umožněné perestrojkou), ale zrušení státní příslušnosti nadále trvalo. V New Yorku se usadil na stálo.
V rozhovorech mluví také o zapojení se do útěku baletního sólisty Alexandra Godunova z Moskvy roku 1979. Mluvil také o přátelství s ruským tanečníkem Michailem Baryšnikovem.
Perlička: jestli neznáte tohoto tanečníka, tak vystupoval i jako herec v seriálu Sex ve městě a v jedné scéně dokonce své milence předčítá právě básně Josifa Brodského z anglického vydání.
– Kritici řekli hle jak se díky přátelství velkého autora a herce propašuje do popkultury i kousek velkého umění. [4]
Josif Brodskij také hodně cestoval a to hlavně do Benátek, kam jezdil prý každou zimu. Benátky mu hodně připomínalo rodné město a věnoval jim jednu z jeho nejznámějších esejí Vodoznaky – Zrcadlení času. Neměl pevné zdraví. V Americe podstoupil dva bypassy a zemřel 28. ledna 1996 ve svém bytě v Brooklynu na zástavu srdce. Když zemřel, byla při něm jeho žena Maria a dcera Anna. Pohřben je v Benátkách tak, jak si to přál.4)
2. PROCES A KONTROVERZE
Jeho první perzekuce byly zhruba v roku 1963 v Leningradských novinách, kdy jeho poezii označili jako pornografickou a anti- sovětskou. Byl vyslýchán a jeho práce mu byly zabaveny.4)
Dvakrát byl umístěn do psychiatrické léčebny. O tomto období je zmínka v knize Solomona Volkova: Rozhovory s Josifem Brodským. Kde uvádí, že dnes se zdají být tyto absurdnosti neuvěřitelné, ale bohužel to byla tehdejší sovětská realita.[4] V roce 1964 s ním byl veden proces a byl odsouzen za to, že nevykonával žádnou tzv. společensky uznávanou práci, za to že nesplnil svou ústavní povinnost pracovat čestně pro dobro své vlasti. Jak jsem již zmiňovala, byl odsouzen k pěti letům nucených prací v gulagu ale po silných protestech mnohých prominentních sovětských i zahraničních umělců jako například: Achmatovové, Jevtušenka, Šostakoviče a dalších, mu byl jeho trast zmírněn a po osmnácti měsících byl propuštěn. Sám autor uvedl, že život na severu provázený věčným a vlastně naprosto nelogickým opilstvím tamějších obyvatel, mu přinesl mnohé. Mohl tam hodně číst a napsal tam i dost veršů. Také se dozvěděl mnohé o životě a nabral jiné zkušenosti. I přesto, že byl proces s Brodským utajován, zaznamenala ho stenograficky F.Vigrovová a tento záznam byl jako „bílá kniha“ šířen v New Yorku.3), 5)
Úryvek ze záznamu procesu:
Soudce: Jaká se vaše profese?
Brodský: Překladatel a básník
Soudce: Kdo vás uznal jako básníka? Kdo vás zapsal do řad básníků?
Brodský: Nikdo. A kdo mě zapsal do řad lidské rasy?[5]
I po propuštění z nucených prací byl Brodskij pro sovětské úřady nepohodlnou osobou, takže se ho opakovaně snažili buď přinutit ke spolupráci, nebo ho umlčet a nakonec ho donutili emigrovat. Jeho rodiče však zůstali v Rusku.
Brodskij své rodné město po odchodu z Ruska už nikdy nenavštívil, a to ani po pádu železné opony v roce 1989. Řekl k tomu: „… vždyť přece víme, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, dokonce ani, když je tou řekou Něva. (…) … současné Rusko je už jiná země, naprosto jiný svět.(…)Ve skutečnosti se totiž nejezdí někam, ale odjíždí se odněkud. Pro mě je život neustálým vzdalováním se „od“. Za této situace se lepší si svou minulost uchovat v paměti a snažit se s ní nesetkat tváří v tvář“ [4]
| „ | Koneckonců je těžké zvládnout stejně dobře život i práci. Jestli jste nuceni jedno z toho předstírat, tak ať je to raději život.[1] | “ |
| — Josif Alexandrovič Brodskij | ||
3. AUTOROVA OSOBNOST
Těmito úryvky a citáty bych vám ráda přiblížila autorovu osobnost a osobitý styl, což mi pomohlo pochopit lépe jeho tvorbu.
Ruský spisovatel a publicista Volkovov o něm napsal ve své knize: Rozhovory s Josifem Brodským toto:
Byl člověkem neustálého sokratovského dialogu se sebou samým, neustále se tázajícím a rozvíjejícím svou tezi- a člověkem, který se rád, že má oponenta v debatě. V předmluvě této knihy se ptá Anatolij Najman: „ … jak se Volkovovi podařilo Brodského přesvědčit, aby s ním takovou knihu dělal? Poněvadž Brodského nezávislost, jeho proslulé lpění na vlastní nezávislosti a jeho neústupnost jsou všeobecně známé.[4]
Básník, publicista a překladatel Norbert Holub, který překládal některé z jeho básní, označil Brodského jako samouka.[2]
Ruský žurnalista o něm řekl: „Je jediným ruským básníkem, který má právo být nazýván velkým za svého života.“[5]
O své kontroverzi a údajném anti sovětském zaměření řekl: „začal jsem být proti Leninovi, dokonce už když jsem byl na základní škole, ne tak pro jeho politickou filozofii a praxi, ale kvůli jeho všudypřítomným obrazům.“[5]
Autorovy citáty:
| „ | Rasismus? Ale nejde jen o jinou formu misantropie?[1] | “ |
4. DÍLO
Dílo Josifa Brodského obsahuje kromě básní také eseje, překlady poezie z mnoha jazyků včetně češtiny (Halas, Nezval) a dvě divadelní hry.
Poezie Brodkého má základní tragický tón, je apokalyptická, zabývá se i smrtí. Pestré, hravé a vynalézavé rýmy jsou zřídka kdy využívány k čistě dekorativním účelům. Rozvíjí se s proudem myšlenky. Využívá paradoxu, dvojsmyslu a protikladu.
Jeho metafory, jeden z klíčových prostředků a hlavních předností, jsou odvážné, často několikavrstvé.2)
Sám autor popírá protisovětskou tendenci ve své tvorbě, ale poema Lesní idyla ze šedesátých let hovoří jasně:
K napití krásná místa
kde není Vláďova bysta
V keřích, v houští, v polesí
je líp slyšet Bí-Bí-Sí.
Je dřevorubcova dýka
tvrdší než leb tajemníka.
Jančíš ze srpu, kladiva.
Na lžičku se běž podívat.
Jestli to tu páchne tlením,
na blízku je někde Lenin.
Vyvrhne kal svého nitra
na komisi Politbyra. [2]
Poznámka autorky: Politbyro – je nejvyšší orgán některých komunistických stran a představuje jejich nejužší politické vedení.
Do češtiny jej překládali například: Maita Arnautová, Petr Borkovec, Václav Daněk a další
Česky knižně vyšly:3)
poezie-
Velké Elegie
Konec krásné epochy
Římská elegie – cyklus básní
Eseje: 3)
Vodoznaky
Míň než jede
Elegie
PŘELOŽIL: Norbert Holub
Uběhl asi jeden rok. Navrátil jsem se na místo bitvy
ke křídlům, jež se naučila se čechrat u brutální břitvy
či – v lepším případě – stačilo zvednuté obočí.
A ptáky stín soumraku do špatné krve namočil.
Nyní se zde kupčí s ostatky tvých kotníků, s bronzy
opálených prsou, se zhasnuvším úsměvem, s hrozným
nápadem o rezervách, s upomínkou na dávnou nevěru
a s otiskem mnohých těles na vypraném praporu.
Vše zarůstá lidmi. Sutiny – umíněný amok
architektury, a rozdíl mezi srdcem a černou jámou
není velký natolik, abych se snad bál,
že se jednou srazíme jak slepá vejcata.
Ráno, když se nikdo nedívá, k soše modly
se odeberu pěšky. Památník je odlit
z těžkého snu. Na něm nápis: „Dobývá životy”.
Ale čteš to jak „od piva”. Anebo jako „sklerotik”.[2]
Romanu Kaplanovi den po jeho pětapadesátinách
Romane, promiň mi ty věci,
dej mi ránu.
Povedlo se opít se pěvci
včera k ránu.
A ve tvém pokoji nábytek
tak prázdný stál.
Romane, byl jsem vždy dobytek
a budu dál.
Nemůžeš odpustit jidáši,
staré svini.
Není pro mě místo u našich,
mezi svými.
K sobě si darebného synka
nebudou zvát.
Tam, kde se blýská
Lidka, Ninka,
byl bych tak rád.
Jídlem je pro mě, bezpochyby,
slabý vývar.
Ne šašlik, ani žádné ryby,
natož piva
malá sklínka se nepřipouští.
Duševně stár,
žíznivý jako Mojžíš na poušti
najdu si bar
a šeptnu, přitisknuv rty k láhvi,
marný souboj,
55 let Roman slaví! [2]
5. BLÍŽE K DÍLU VODOZNAKY
– z roku 1989
Touto esejí autor vyjadřuje hold Benátkám jako jemu milému městu. Městu na vodě. Dílo je považováno za manifest autorova pojetí estetických hodnot. Hovoří o prožívání emigrace, literatuře, lásce a umění. Benátky vnímá jako metaforu samotného života jedince. Obdivuje nejen krásu samotného města jako urbanistického skvostu ale také jako impulz k úvahám. Popisuje vztah člověka a místa jako milostný příběh1)
Mluví o sobě, ale způsobem, který čtenáři umožňuje osobní prožitek vztažený k jeho vlastnímu životu.[6]
6. UDĚLENÍ NOBELOVY CENY
Josef Brodskij obdržel roku 1987 Nobelovu cenu. Pan Straus, jeho přítel, byl s Brodskim v Londýně, když se dozvěděl o Nobelově ceně.
„Byl neskutečně šťastný,“ vzpomíná pan Straus. „Bylo to docela neuvěřitelné, že Josif by měl vyhrát v tomto mladém věku.“ Veřejně to Brodskij zlehčoval a řekl: „Velký krok pro mě, malý krok pro lidstvo,“ [5]
Opodstatnění Nobelovy ceny Švédskou akademií:
„Pro všezahrnující autorství, prodchnutý jasnosti myšlení a poetického intenzitou“
7. ZÁVĚR
Celý autorův život a hlavně jeho osobnost mě velice zaujaly. Se zájmem jsem procházela materiály o něm i jeho dílech. Myslím, že k jeho pochopení mi pomohlo hlavně seznámení se s autorovou osobností, která je sama o sobě dost odvážná až kontroverzní. Celkově si myslím, že je autor velice přemýšlivý člověk s otevřenou myslí, ale vlastním rozumem, s jehož pomocí rozsuzuje myšlenky a nabyté ideje. Také jsem zaznamenala na tvorbě autora jeho postupné dozrávání a drobné niance změn v chování. Z rebela se postupem času stává krotší a možná i usedlejší, avšak moudřejší muž. Doporučovala bych každému, kdo tohoto autora chce poznat hlouběji, aby si přečetl jak jeho díla tak také knihu Solomona Volkova: Rozhovory s Josifem Brodským.
8.ZDROJE
Doslovné citace:
[1] Josif Brodskij. In: Wikipedie [online]. 8. 11. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josif_Brodskij
[2] Josif Brodskij Básně v překladu Norberta Holuba. In: Listy.cz [online]. 2006 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z:http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=061&clanek=010620
[3] Josif Alexandrovič Brodskij. In: Spisovatele [online]. 2010 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/josif-alexandrovic-brodskij#c
[4] VALDEN, Milan. Volkov, Solomon: Rozhovory s Josifem Brodským. In: ILiteratura [online]. 20.3.2012 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29703/volkov-solomon-rozhovory-s-josifem-brodskym
[5] MCFADDEN, Robert D. Joseph Brodsky, Exiled Poet Who Won Nobel, Dies at 55. In: Nytimes [online]. 29.1.1996 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/books/00/09/17/specials/brodsky-obit.html
*z mého překladu
[6] Vodoznaky – Josif Brodskij. In: Kosmas [online]. 2003 [cit. 2015-01-19]. Dostupné z: https://www.kosmas.cz/knihy/107371/vodoznaky/
Zdroj informací:
1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Josif_Brodskij
2) http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=061&clanek=010620
3) http://www.iliteratura.cz/Clanek/29703/volkov-solomon-rozhovory-s-josifem-brodskym
4) http://www.nytimes.com/books/00/09/17/specials/brodsky-obit.html
*z mého překladu
