Jozova Hanule - rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Jozova Hanule

Přidal(a): Petr

Květa Legátová

– spisovatelka, vlastním jménem Věra Hofmanová, absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina; matematika a fyzika), celý život působila jako učitelka, debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná, v 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu, patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo zrealizováno (dvě jako televizní adaptace); k publikování se vrátila po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary a novelou Jozova Hanule

– dílo:

Korda Dabrová-dívčí román, příběh Korduly, dcery bohatého statkáře, která žije v domě s proletářskými pracovníky, odprošťuje se od

předsudků rodinného prostředí

Želary-cyklus devíti povídek, popisuje osudy hrdinů žijících ve fiktivní vesnici Želary
Návraty do Želar-kniha rozhovorů s Květou Legátovou o jejím životě
Nic není tak prosté-kniha čtyř povídek detektivního charakteru

Jozova Hanule

Žánr – novela (= prozaický epický žánr krátkého rozsahu a jednoduchého děje, vázaný nejčastěji k výseku ze života určité postavy)

Funkční styl– umělecký

Slohový postup – vyprávěcí, popisný

Místo a doba děje – příběh se odehrává ve vesnici Želary, děj je zasazen do období Protektorátu

Kompozice díla – chronologický postup času

-novela je rozdělena na kapitoly

– začátek děje je prokládán vsuvkami, které objasňují širší kontext (Richardovy instrukce, ale i příběh Jozy)

Jazyk – jazyk je prostý, strohý, spisovný, objevují se zde archaismy (máselnice, babice, úvoz), nářeční výrazy (halekačky-melancholické písně),

dialektismy (na kotárech, fortel, šráky), cizí slova (hierarchie, symetrie)

– použitá ironie, která se postupem vytrácí; prostá přirovnání (jako spráskaný pes); přímá řeč je potlačena, promluvy jsou převyprávěny

Postavy

Eliška (Hanule): musela se vzdát svého života, najednou se ocitá v úplně jiném světě; vztek si vybíjí na Jozovi, pohrdá jím, má ho za

burana, ale časem zjistí, že se v něm spletla; zamiluje se do něj; na život v Želarech si zvykne a když je má opustit tak si uvědomí, že se staly jejím domovem

Joza: trpělivý, hodný, pracovitý, silný, není jako ostatní muži ve vesnici (tyran, opilec), pro Hanuli by udělal vše, miluje ji
Lucka Vojničová: „babka kořenářka“, byla také porodní bábou, tvrdá žena, s nikým se nemazlí stejně jako se život nemazlí s nimi; ve

vesnici má respekt; o každém z obyvatel něco ví

Žeňa: Jozova kamarádka, pomáhala Hanuli, učila ji domácím pracím
kněz: pomáhal ve vesnici, i přes nebezpečí pomohl Hanuli a oddal ji s Jozou, nakonec byl zabit ruským vojákem

Děj

Mladá brněnská lékařka Eliška se v době druhé světové války díky svým přátelům zapojí okrajově do odbojové činnosti tím, že předává vzkazy na určená místa.Při jedné z jejích pochůzek se dostane do nebezpečí, konspirační síť je odhalená a její přítel Slávek zorganizuje odchod Elišky na Slovensko.V nemocnici, kde Eliška i Slávek pracují, leží se zraněními pacient Joza, jednoduchý až primitivní. Jeho zranění, se kterými byl do nemocnice přivezen, byla velmi vážná, nicméně Elišce se podařilo jej vyléčit. Joza je trpělivý, pomáhá sestřičkám s ostatními pacienty, a dokáže krásně vypravovat. Všem je ale spíše pro legraci. Slávek, který byl hlavou místní odbojové jednotky, domluvil s Jozou, že odveze Elišku, ožení se s ní v zájmu jejího utajení, a ukryje ji u sebe.Eliška se proti takovému plánu bouří. Je zamilovaná do svého kolegy Richarda, ženatého elegantního lékaře, který zradil své kolegy a emigroval do Rakouska. Eliška tomu nemůže nejprve uvěřit, ale nakonec pochopí, že jedině tak že odjede s Jozou a přijme Slávkův plán se může zachránit.Dostane falešné doklady na jméno Hana Nováková, a vydává se na cestu s Jozou Jandou do Želar. Cestou jej požádá, aby se s ní oženil. Joza o tomto plánu už ví a má vše promyšleno. Nejdřív musí zajistit bydlení pro oba, protože doposud bydlel v kozím chlívku u kovářky. Vybral si jednu z opuštěných chalup v sousedství lidí, se kterými dobře vycházel a ze kterých byli dobří sousedé, kteří jim později pomáhali.Nějakou dobu musela Eliška být u Jozovy známé v Šádově Huti, a teprve potom se přestěhovala do Želar. Dále je líčen všední život ve vesnici odtržené od civilizace. Je hozena do světa, kde neexistují obchody, tramvaje ani biografy. Neexistuje tam společnost, na kterou je zvyklá, ani pravidla, která dobře zná. Ocitá se v absurdním světě, kde žijí svérázní lidé, většinou otrlí, rvaví a neurvalí, kteří se nemazlí se svými blízkými, stejně jako příroda se nemazlí s nikým z nich. Poznává také vyjímečné charaktery a teprve postupně se dozvídá osudy svých nových přátel a známých. Lucka Vojničová, Žeňa, Vratislav Lipka, Vojta Juriga,místní kněz. Poznává také, jak velice se mýlila v člověku, který jí zachránil život a který jí dal bezpečí a pocit, že je milována. Hana, což je nové jméno Elišky, přijala svůj osud odevzdaně, a postupně se do Jozy zamilovala. Našla v něm přítele, na kterého se může ve všem spolehnout.Oporou jí byli i jejich sousedé, Žeňa, která naučila Hanu vařit a další domácí práce, Juliška a další. Nejvíce na ni zapůsobila svérázná Lucka Vojničková, stará bába kořenářka, která pomáhala lidem v okolních vesnicích a byla také porodní bábou. Hanule, jak místní lidé začali přezdívat Elišce – Haně, chodila s Luckou a poznávala místní život. Na konci války se objeví ruští vojáci. Drancují ve vesnicích a znásilňují ženy. Vesničané se před nimi schovali v lese a odtud proti nim bojovali. Tam byl Joza smrtelně zraněn a na následky zranění zemřel.Hana – Eliška se vrací do Brna. Válka skončila. Zjistí, že její přítel Radoslav Chládek (Slávek) zmizel. Později se setkává s Richardem, který o ni stále projevuje zájem. Eliška si uvědomuje, že Richard představuje prázdný a povrchní život, a že se vzdálila od ostatních lidí svého společenského postavení tím, co díky okolnostem prožila v Želarech.

Myšlenky – ukázat všední život na vesnici odtržené od civilizace

– zamilovat se můžeme kdykoliv a do kohokoliv

Tématický kontext

– nerozebírat (řekla Mlejnská)

Historický kontext

– česká literatura vydávaná za 2. světové války a literatura reagující na válku a okupaci:

Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce – sesbíráno z motáků, autobiografické zážitky účastníka komunistického odboje
Jan Drda: Němá barikáda – 11 povídek, zachycují okupaci, Heydrichiádu, květnové povstání (hrdinové x kolaboranti)
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma – shakespearovsky zakázaná láska studenta Pavla a Židovky Ester poznamenaná válkou
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – inspirováno skutečnou událostí, zajetí Židů na Sicílii, nacisté je využijí a pošlou do plynu,

Kateřina Horovitzová sebere odvahu, vytrhne dozorci zbraň a zastřelí ho, i když marně

Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky – mladý železničář Miloš Hrma se hrdinsky rozhodne zničit vlak dodávající Němcům zbraně
Josef Škvorecký: Zbabělci – dospívání a lásky Dannyho Smiřického, děj situován do posledních několika dní okupace

Další informace

– novela: je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy