Kniha: K majáku
Autor: Virginia Woolfová
Přidal(a): terkym95
K majáku
Virginia Woolfová
(VI. Světová próza 20. a 21. století-) číslo 32)
1927
WOOLFOVÁ, Virginia. K majáku. 1. vyd. Ústí nad Labem : All press, 2004. 286 s. ISBN: : 80-7218-983-2
Autor:
Virginia Woolfová, vlastním jménem Adeline Virginia Stephen, se narodila v Londýně roku 1882. Celé své dětství a dospívání trpěla psychickými problémy, způsobenými sexuálním zneužíváním a psychickým tyranizovaním jejími bratry. Navíc jí k tomu zemřela matka i otec, a proto se poprvé pokusila o sebevraždu. Už od mládí si Virginia vedla deníky, které lze dnes prozkoumat. Později se zapojila do Bloomsbury Group – skupiny intelektuálně a umělecky zaměřených mladých lidí (J.M. Keynes, Vanessa Bellová). Později se provdala za jednoho z členů – Leonarda Woolfa. Spolu pak založili vlastní nakladatelství, které vydávalo samotnou Woolfovou, ale i T.S.Eliota a Sigmunda Freuda. Kvůli depresivním stavům spáchala Woolfová roku 1941 sebevraždu utopením.
LHK:
Vzheledem k velice nepříjemným vzpomínkám z dětství musela být Woolfová několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně. Zde se seznámila s teorií psychoanalýzy Sigmunda Freuda, která ji velice zaujala. Začala poté rozebírat nejen své chování, ale i chování ostatních, což se značně projevuje v jejích knihách ve velké psychologické vypracovanosti postav.
Dalším následkem jejího mládí byl špatný nedůvěřivý vztah k mužům, který vedl k větší náklonosti k ženskému pohlaví. Řešila proto jako jedna z prvních otázky nerovnoprávnosti žen a patriarchální poměry, a tím pobouřila většinu viktoriánské Anglie. Navíc tím, že publikovala takovéto „revoluční“ názory veřejně, pomohla mnoha dalším spisovatelkám s jejich odvahou.
Virgin Woolfová se spolu s M. Proustem a J. Joycem zasloužila o nastolení nového směru románové poetiky.
Ve své době byla považována za velmi kontroverzní umělkyni, avšak později byl její odkaz zcela pochopen a dokonce i obdivován. Její jméno se tak objevilo v dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové od E. Albeeho a bylo i vytvořeno filmové zpracování jejího života ve snímku Hodiny z roku 2002.
Samotný román K majáku je silně autobiografickým dílem o Woolfové. Popisuje zde nejen své dětství, ale hlavně povahu obou svých rodičů. Dílo se odehrává ve stejném letním sídle, kde i Woolfová trávila svá léta jako malá.
Děj:
Kniha je rozdělěna do 3 částí – Okno, Čas běží a Maják.
První část vypráví o rodině Ramsayových. Je zde popsán otec, který byl zklamán životem, matka, která hýří životní energií a jejich děti. Jednomu z dětí – Jamesovi je odepřen výlet k majáku, na který se moc těšil.
Druhá část není moc dějová, spíše popisná. Jsou zde jen malé střípky vyprávění – například smrt matky. Jinak se zde stále popisuje tok času.
Třetí část se odehrává o deset let později než ta první. James tu konečně vykoná cestu k majáku, která je však teď pro něj utrpením. Také se zde popisují a uzavírají životní osudy každého člena rodiny.
Charakteristika postavy:
James je jedno z osi dětí rodiny Ramsayových. Velmi miluje svoji matku, ale s otcem stejné city nesdílí. Otec je totiž zahleděn jen do sebe a svého zkaženého životního osudu, což přenáší depresivní náladu i na Jamese. Ten je však ještě mladý a plný životní energie a chce objevovat svět, což mu však jeho otec nechce dovolit. Když James stárne, zemře mu matka a možná i proto z něj vyprchá jeho radost ze života. A tak se na konci už nechce vydat k majáku, jako chtěl, když byl mlád.
Názor:
Do tohoto díla jsem šla s úplně jinou představou obsahu. Čekala jsem feministické narážky, znehodnocování mužského pohlaví a spousty dalších netradičních názorů té doby. Ano, možná vidím tu harmonizující sílu matky vzhledem k otcovi, ale to je tak vše. Spíš tu byl vidět velký vliv Freudovi psychoanalýzy. Proto bylo docela těžké knihu číst, protože se zde objevovaly proudy vědomí. Ale po chvilce jsem skoro vždy přišla na to, co se vlastně stalo. Nepochopila jsem však, jak myslela Woolfová závěr knihy, kde probírá konec. Jednou konec definitivně uzavírá, podruhé však říká, že po smrti život nekončí a vše pokračuje dál. Po přečtení na mě kniha působí velmi zvláštně, ale v dobrém slova smyslu – nikdy jsem totiž knihu v takovéto formě neviděla. Hned jsem tak pokračovala i Paní Dallowayovou.
Ukázka: Ukázka:
On dům našel, a jak se na něj díval, viděl tam také sebe; viděl se, jak chodí po terase, sám. Byl sám?
Chodil sem a tam mezi kamennými vázami a připadal si velmi starý a ohnutý. Jak seděl v loďce, ohnul se, celý se přikrčil, protože okamžitě hrál svou roli – roli opuštěného člověka, ovdovělého, oloupeného, a tak si vyvolal představu zástupů lidí, kteří s ním soucítili, jak seděl v loďce, inscenoval si pro sebe takové malé drama; to od něho vyžadovalo sešlost věkem a vyčerpání a smutek (pozvedl ruce a podíval se, jak jsou hubené, aby si potvrdil svůj sen), a pak se mu dostalo velkého soucitu od mnoha žen a on si představoval, jak by ho utěšovaly a soucítily s ním, a tak ve svém snu dochoval jakéhosi odlesku té skvostné rozkoše, kterou mu působil soucit žen, povzdechl si a řekl tiše a truchlivě:
Však já tím mořským přívalem hloub než on byl jsem pohlcen, takže ta truchlivá slova jasně slyšeli všichni. Cam sebou cukla. Otřáslo jí to – rozhořčilo ji to. Ten pohyb vzburcoval jejího otce; a on se zachvěl a vykřikl: „Podívejte! Podívejte!“ tak naléhavě, že i James otočil hlavu, aby se přes rameno podíval na ostrov. Všichni se podívali. Hleděli na ostrov.
WOOLFOVÁ, Virginia. K majáku. 1. vyd. Ústí nad Labem : All press, 2004. 286 s. ISBN: : 80-7218-983-2 str. 205
Rozbor:
Stylistika
– zasněný jazyk
– používá spisovné až archaické češtiny
– text členěn přehledně do odstavců s různými odchylkami
– er i ich forma
– popisný a vyprávěcí slohový postup
Syntax
– dlouhá souvětí
– často používany středníky
– odchylky od pravidelné stavby běty „já tím mořským přívalem hloub než on byl jsem pohlcen“
Lexikum
– někdy odborné výrazy – inscenovat – chce ukázat odbornost (využívá i proudů vědomí a uznává vědu)
– často i archaismy – dochoval odlesku – kontrast vědy a historie
Jazykové prostředky
– metafora (odlesk) – má znamnat obraz rozkoše, ale jen zmatněný
– řečnická otázka (Byl sám?) – proudy vědomí, nejistota hrdiny
