Kniha: Kafka na pobřeží
Autor: Haruki Murakami
Přidal(a): Daniel F.
Žánr: román
Umělecký směr: magický realismus (postmoderna)
Zařazení: současná próza, japonský spisovatel
Originální název: Umibe no Kafuka
Překlad: Tomáš Jurkovič, 2006
Datum prvního vydání:2002
Rozsah: 556 stran
Téma:
Existenciální úzkost, pocit opuštěnosti a hledání druhé půli sebe sama, výlet mimo realitu bez hranic
HarukiMurakami
HarukiMurakami (*1949) je japonský spisovatel a překladatel.V roce 1979 získal japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře roku 2006 získal HarukiMurakamiod Mezinárodní poroty Ceny Franze Kafky bronzovou zmenšeninu Kafkova pražského pomníku a stal se laureátem Ceny Franze Kafky. Murakami má totiž ke Kafkovi velmi blížký vztah, což se projevuje nejen v přezdívce, kterou si dá hlavní postava v románu „Kafka na pobřeží“.
Roku 1973 absolvoval tokijskou univerzitu a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na předměstí Tokia jazzový bar. Když se z náhlého popudu rozhodl a začal psát svůj první román, těžko mohl někdo tušit, jak významným autorem se záhy stane. Již jeho třetí román Hon na ovci (slovensky, u nás se neobjevila) a získal za něj roku 1982 Nomovu cenu pro talentované autory, se o něm začalo mluvit jako o fenoménu.
Díla:
Norské dřevo
Afterdark
Sputnik, má láska
Kronika ptáčka na klíček
Současní Autoři Japonska
Kodži Suzuki (1957)
Původním povoláním učitel. Své žáky bavil vyprávěním strašidelných historek, odtud pochází jeho autorský zájem o horor. Počátkem 90. let se stal literární hvězdou nejen v Japonsku, ale kromě ostatního světa především ve Spojených státech, kde bylo jeho dílo zpracováno v podobě knižní i filmové, komiksové i televizní.
Díla: Kruh(2004), Temné vody(2006), Spirála(2006), Smyčka(2008)
HitomiKanehara (1983)
Současná japonská spisovatelka, píšící o aktuálních tématech tzv. ztracené generace, tj. té současné japonské generace, zmítající se mezi tradiční japonskou kulturou a současným západním, konzumním, materialistickým pojetím stylu života. V Japonsku na sebe výrazně upozornila, a to ve věku pouhých 20 let, novelou „Hadi a naušnice“, za kterou zde také záhy obdržela dvě literární ocenění (jedno z nich nejprestižnější japonské oc.). Touto první knihou vstoupila i do povědomí českého čtenáře.
RjúMurakami
Japonský spisovatel, režisér, scénárista.
Díla: V polévce miso, Čáry
Děj: Kafka na pobřeží
Řadí se mezi Murakamiho fantastickou tvorbu, která pojímá surrealistické pojetí, prolínání souběžně existujících světů, velmi otevřený přístup k sexu, ale i pocit opuštěnosti, ztrátu blízkého člověka či sebe sama. I zde se setkáváme se dvěma zdánlivě nesouvisejícími příběhy, ale především s motivem podivné vesnice uprostřed lesů, jejímž obyvatelům byl odejmut stín. Jeho typickou tvorbou je používání velkého množství odkazů na POSTMODERNU – ať už jde o literaturu, hudbu či filozofii. Hrdinové knihy poslouchají např. Prince, Mozarta i Beethovena, čtou Yatse a Eliota, stihnou i film od Francoise Truffauta. Dvě důležité postavy na sebe berou podobu JohhniehoWalkera, symbolu skotské whisky, a plukovníka Sanderse z fastfoodu KFC. Jistou podobu příběhu lze najít v Oidipovské legendě (spíše mýtu) či Platónově díle Symposion. Díla mají blízko k magickému realismu. Objevuje se zde cesta ducha mimo tělo, velmi důležitý motiv. Nadpřirozené úkazy – sprcha ryb, pijavic, úkazy.
Vyvíjí se zde dvě současné dějové linie – příběh ještě nedospělého Kafky Tamury, zatímco druhým protagonistou je více jak šedesátiletý pan Nakata. Kafka – jehož skutečné jméno se nikdy nedozvíme, je nebývale rozhodným mužem činu. Již dlouhou dobu směřuje veškeré své úsilí k realizaci odvážného plánu – stát se „nejdrsnějším patnáctiletým klukem na světě“ a odejít z domu. Jen tak bude moci uniknout svému osudu poznamenanému zlověstnou kletbu, kterou mu předurčil jeho otec, se kterým žije, a najít svou ztracenou matku a sestru, které jej opustily, ještě když mu byly 4 roky. Ve snaze dojít ke svému cíli se podřizuje disciplíně ducha i těla a zároveň spoléhá na rady svého alterega – Kluka, co se mu říká Vrána. Čím víc se snažil jeho(otcově) kletbě vymanit, tím blíže byl jejímu osudu blíže. Nakonec se dostává do knihovny v Takamacu, kde se jeho život změní.
Pan Nakata, negramotný důchodce, jehož život byl poznamenán tajemnou událostí z dětství v době II. sv. války, již nikdy se nenaučil číst ani psát, zato však dokázal mluvit s kočkami. Ve svých šedesáti letech se po vraždě DžonyhoVolkra (KoičihoTamury) vydává hledat, sám však neví co. V jeho pátrání mu pomáhá mladý řidič Hošinu, kterému pan Nakata připomíná dědečka, se nakonec značně změní a změní také svůj pohled na svět. Pan Nakata hledá vchodový kámen, který musí otevřít a poté zavřít. S pomocí Hošina kámen najde a cestu otevře.
Postupem času Kafka pozná slečnu Saeki, která je velmi přitažlivá, a pana Óšimu, který je více než zvláštní svou osobností (nejednoznačné pohlaví, styl života, hemofilik). Kafka si vydedukuje, že slečna Saeki je jeho matka a dívka Sakura, se kterou se potká v dálkovém autobuse, jeho sestra. Jsou to ale jen hypotézy, jestli je to pravda či ne, si čtenář může pouze domýšlet. Kafka se zamiluje do slečny Saeki.(To je právě ten Oidipus…)
Bydlí v knihovně a patnáctiletá Saeki se ve snu chodí dívat do jeho pokoje na obraz Kafky na pobřeží, který ji věnoval její milý. Saeki je sličná slečna, ale její osoba už není, co bývala. Její minulost ji značně ovlivňuje (ztratila svého milovaného již ve 20 letech a také se snažila hledat svůj poloviční stín). Kafka se nejprve intimně sblíží s patnáctiletým stínem slečny Saeki a nakonec i s tou skutečnou. Ve snu také znásilní i Sakuru, a tak se de facto naplnila otcova kletba.
Policie najde Kafkova otce mrtvého, vyhlašují pátrání po jeho nezletilém synovi a panu Nakatovi, který se sice k činu přiznal, ale nikdo mu nevěřil.Po Nakatově návštěvě Kómurova památníku slečna Saeki zemře na srdeční záchvat, pan Nakata na její přání spálí její rukopisnou autobiografii, která obsahovala všechny vzpomínky, jež sepsala. Pan Nakata usne a už se nikdy neprobudí.
Pan Óšima chlapce odveze na svou horskou chatu, Kafka se vydává do lesa, kam mu radil nechodit, ale opak je pravdou. Najde 2 vojáky z druhé světové války, kteří hlídají vchod, jež byl otevřen panem Nakatou. V městečku v hloubi lesa se opět potká s oběma vizemi slečny Saeki. Slečna Saeki ho přinutí odejít, že má svůj život celý před sebou.
Úkol uzavřít zpět vchod tak zbyde na Hošinovi, který musí vchodový kámen bránit před příšerou vylézající z Nakatova mrtvého těla.
Kafka pochopí, že život na útěku není to pravé, a vrací se do Tokia.
Postavy:
Kafka Tamura – hlavní postava, cílevědomý, chce se vyhnout osudu, nepříliš společenský a komunikativní
slečna Saeki – přitažlivá, laskavá, ale bez elánu
pan Nakata – hloupý, negramotný, je veden a sám neví jak, shoda náhod, sled událostí určuje děj
Sakura – dívka, zná Kafkovu situaci, podporuje jej, jeho nová, jediná kamarádka
Hošino – řidič kamionu, kterému pan Nakata změní život, nastavil si životní hodnoty jinak
Sanders – zjevení
JohhnyWalker – přízrak, jež navedl pana Nakatu zabít Kafkova otce, požírač koček, zdá se že i přízrak, který se chtěl dostat do vchodu
Jazyk a styl:
Mnoho metafor, přirovnání; složitý děj, nutí k zamyšlení.
Kompozice:
Dva zdánlivě nezávislé příběhy se rozvíjejí střídavě. Kafkův v lichých kapitolách, Nakatův v sudých. Na začátku se jeví nezávisle. Zhruba v polovině knihy se začnou silně proplétat. Murakami nechává zcela nejasné rozuzlení, kdy je otázkou, zda k naplnění věštby došlo, či ne.
Poznámky:
Kafka není hrdinovo pravé jméno, je to pseudonym zvolený na základě známého českoněmeckého autora Franze Kafky (Murakami posléze obdržel cenu Franze Kafky).
Je také jedním z Murakamiho nejrozsáhlejších děl. Kniha roku 2006 vyhrála první místo jako román roku v rámci World Fantasy Award.( 1Q84 nebo Kronika ptáčka na klíček jsou rozhodně delší.)
