Jméno: Karel Hynek Mácha
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HaničkaS, ***
„Hynku! Viléme! Jarmilo!“ Vsadím se, že většině z vás se při těchto jménech vybaví jediné – Karel Hynek Mácha, představitel českého básnického romantismu v první polovině 19. století.
Život:
Karel Hynek Mácha, vlastním jménem Ivan Mácha (Karel Hynek začal používat jako počeštění svého jména) se narodil 16.11.1810 v Praze. Jeho otec byl mlynářem a později se stal krupařem (obchodníkem s moukou), díky čemuž celá rodina získala bydlení v okolí kostela sv. Petra (Na Poříčí), kde dříve byla chudinská čtvrť. Matka byla z muzikantské rodiny. V letech 1817-1824 chodil do školy u Sv. Petra a u piaristů. Pokračuje do roku 1830 na novoměstském gymnáziu a studium zakončuje na Právnické fakultě. V té době se již velmi aktivně věnoval četbě a roku 1829 se pokouší o první básnické dílo – Versuche des Ignaz Macha (Pokusy Ignace Máchy), jedná se o romantické básně, psané při studiu literatury. Roku 1832 začíná pod vlivem Jungmana zveřejňovat své verše v časopisech. Při studiu práv se seznámil s Eleonorou Šomkovou, s níž měl nemanželského syna Ludvíka. Jeho život bohužel netrval dlouho, zemřel před prvním rokem života. S Eleonorou měl velmi bouřlivý vztah, který také popisuje ve svém intimním deníku z roku 1835. Karel Hynek Mácha se velmi aktivně zapojoval do společenského života, byl členem skupiny spolupracovníků J. K. Tyla a hrál ve Stavovském a Kajetánském divadle. Velmi miloval cestování a byl také znám pro svou lásku k českým hradům. V nejedné povídce se objevují. Se svým přítelem dokonce podnikl cestu pěšky až do Benátek. Zemřel ve věku 25 let, když pomáhal hasit požár jednoho z domů v Litoměřicích a pravděpodobně se napil infikované vody. Zdravotní stav šel od deseti k pěti. Jako příčina smrti byla stanovena cholerina (dávení spojené s průjmem), která ho 6.11.1836 nechala naposled vydechnout.
Díla:
Mácha svým dílem zahajuje nové období české literatury a přibližuje ji evropské úrovni. Jeho tvorba se vyznačuje smyslem pro zvukové ztvárnění a bohatou metaforikou.
Máj (1836) – Jediná kniha, která vyšla za života K. H. Máchy. Vilém, vůdce loupežníků, zavraždí muže, jež mu svedl ženu. Jednalo se však o jeho otce. Když toto Jarmila zjistí, spáchá sebevraždu. V knize se objevuje kontrast obrovské tragédie a nádherné přírody.
Cikáni (1835) – Román, odehrávající se v okolí Kokořínska. Svým složitým dějem připomíná Máj. Příběh vypráví o nešťastném otci, jehož milenka ho opustila a o synu, který žárlí na svou milou. Příběh vrcholí, když se oba dozvídají, že obě dívky byly svedeny hrabětem Valdemarem Lomeckým z Borku, který je také biologickým otcem mladého cikána. Nakonec zůstává mladý cikán sám. Jeho otec zavraždí hraběte, za což je po zásluze potrestán popravou. Jeho milá spáchá sebevraždu a ani Lea neunese tuto potupu.
Obrazy ze života mého (1834) – Jedná se o cyklus o dvou povídkách: Marinka a Večer na Bezdězu.
V Marince dochází k setkání K. H. Máchy se žebrákem (otcem Marinky). Ten Máchovi předá vzkaz od jeho dcery, která se s ním chce seznámit. Mácha ji přijde navštívit do chudinské čtvrti a zamiluje se do ni. Marinka však umírá.
Večer na Bezdězu pojednává opět o K. H. Máchovi, který tentokráte ženu potkává na Bezdězu. Žena se modlí nad hrobem dítěte a míří směrem na horu, kde údajně nocuje. Cestou nahoru, když Mácha hledá hospůdku, nalézá hřbitov. Druhý den je na hřbitově o hrob více. O poutnici již dále neslyšel.
Křivoklad (1834) – Hlavním hrdinou je kat, který je pobočníkem krále Václava IV. Král je zajat odbojnou šlechtou a vězněn na Křivoklátu. V povídce se objeví také Jan Hus. Původně byl Křivoklad součástí čtyřdílného románu Kat, bohužel zbylé tři části: Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn, zůstaly rozpracované. Později vyšla další kniha spojená s Křivokladem – Dosloví ke Křivokladu, kde Karel Hynek Mácha reagoval na kritiku. Kat – promýšlená románová skladba o 4 dílech, nazvaných podle hradů, kde se měl děj odehrávat.
Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza s cestopisnými prvky.
Marinka – romantická povídka, která je vybudována na kontrastu snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti. Hlavní hrdinka ztělesňuje romantický ideál ženy, zosobňuje marnou tragickou touhu po kráse, již střídá pocit smutku nad nemožností jejího uskutečnění ve světě ovládaném pomíjivostí času. Současně je Marinka povídkou o písničkářích a hudebnících, o nemoci a všudypřítomnosti hudby a písní v lidském životě chudiny.
Pouť krkonošská – básnická próza. Hrdina-poutník se vydává na vrchol Sněžky, kde se nachází klášter, v němž přebývají mniši. Kromě živých jsou mezi nimi i mrtvý, kteří jen jeden den v roce ožívají. Tento motiv se stává východiskem pro zamyšlení nejen nad otázkami posmrtného života, ale i celé lidské existence. V této povídce se Mácha projevil jako mistr krajinomalby, jako první literární ,,krajinář“ v české póze.
