Jméno: Karel Matěj Čapek-Chod
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Karel Matěj Čapek-Chod (1860 – 1927)
Život
Karel Matěj Čapek-Chod byl českým novinářem, dramatikem, ale hlavně prozaikem. Jeho tvorba byla spojena s takzvaným naturalismem, jehož byl známým a významným představitelem. Narodil se 21. února roku 1860 v Domažlicích, a to do rodiny středoškolského profesora Jana Čapka. Měl dva bratry, a to Václava, který byl poštovním zřízencem a dále Jana, který byl knězem
Samotný Karel Matěj Čapek-Chod po absolvování základní školy nastoupil na studium na gymnázium v rodných Domažlicích. Po jeho úspěšném absolvování se rozhodl pro studium práv. Za tímto účelem se přestěhoval do Prahy, na práva skutečně nastoupil, ale své studium nakonec nedokončil. To mělo pochopitelně vliv na jeho další vývoj, především v souvislosti s jeho tvorbou, kterou se proslavil.
Z důvodu neúspěchu na vysoké škole vystřídal různá povolání. V roce 1884 nastoupil do novin s názvem Našinec, které měly redakci v Olomouci. Následně se vrátil do míst svých studií, tedy do Prahy, kde pracoval jako redaktor v Hlasu národa. To bylo v letech 1888 – 1890. V témže roce přešel do Národní politiky, což byl český deník. Zde působil celých deset let, až do roku 1900.
Důležitou roli v jeho životě měl také rok 1896, jelikož v ten se dne 4 května oženil. Bylo to v Pražském kostele sv. Štěpána. Oženil se s Boženou rozenou Kubeovou, se kterou mělo následně jednoho syna Víta, který se narodil ve stejném roce, tedy v roce svatby. Jako rodina měli bydliště stále v Praze, konkrétně potom v části Královské Vinohrady.
Od roku 1900 působil jako redaktor českých novin s názvem Národní listy. Zde působil v podstatě+ až do roku 1927. Bylo to jeho nejdelší setrvání na konkrétním místě. Důvod náhlého přerušení jeho profesního života byl vázán k jeho věku a k tomu, že byl po operaci střev. Bylo mu 67 let a dne 3. listopadu roku 1927 naposledy vydechl. Vzhledem k místu jeho dlouhodobého bydliště je aktuálně pochován na Vinohradském hřbitově.
Dílo
Dar svatého Floriána – Povídky, které patřily mezi počátky tvorby a které jsou charakteristické hlavně tím, že v nich nechybí groteskní téma. K vydání této povídkové sbírky došlo v roce 1902.
Kašpar Lén Mstitel – Román, který vyšel v roce 1908 a který můžeme považovat jak za ten nejoblíbenější, tak ho můžeme považovat také za román, který je označován za nejlepší dílo, které Karel Matěj Čapek-Chod. Hlavním tématem románu je pomsta. K té se rozhodne hlavní hrdina proto, že mu za jeho milou chodí jiný nápadník. Toho zabije přesným hodem cihly. Samotný hlavní hrdina však trpí tuberkulózou, která je následným důvodem i jeho skonání, a to v době, kdy s ním vrcholí soudní proces.
In articulo mortis – Novela z roku 1915, která je součástí cyklu, který nesl název Příběhové a který je dílem Antonína Vondrejce, který tento cyklus sestavil.
Turbína – Další z velmi známých románů, které autora proslavily. Vyšel v roce 1916 a označován je jako takzvaný společenský román. Hlavním tématem jsou zde osudy továrníka Ullika, který je v románu hlavním hrdinou. Jeho osud není příliš dobrý, jelikož jeho, stejně jako jeho společnost Turbína postihne krach.
Jindrové – Téma tohoto románu z roku 1921 je spojováno s morálkou a odpovědností, kterou má postižený slepec k dítěti. Unikátním faktem je také to, že se zde promítají i vlastní zážitky autora, které jsou s první světovou válkou spojeny.
Vilém Rozkoč a Řešany – Jedná se o dvoudílný román, kdy první část vyšla v roce 1923 a druhá byla publikována v roce 1927. Téma obou dílů začíná v prostředí výtvarné bohémy, kde se ocitne hlavní postava proletářského sochaře. Ten zažívá výrazný umělecký neúspěch a následně se stává legionářem ve válce. Po svém návratu začíná nový život na venkově, kde se opět začíná umělecky projevovat.
