Kniha: Katedrála
Autor: Raymond Carver
Přidal(a): koalice
Raymond Carver
(25. května, 1938 – 2. srpna, 1988)
– klasik americké povídky 20. století
– dobrodruh, těžký alkoholik
– tématika: běžný život průměrných Američanů
Narodil se v Clatskanie ve státě Oregon a vyrůstal v dělnické rodině ve státě Washington.
Oženil se a měl děti v devatenácti letech. Prošel řadou příležitostných zaměstnání.
Dlouhá léta se potýkal s alkoholismem, vyléčil se však a posledních dvacet let žil s básnířkou Tess Gallagherovou, vyučoval tvůrčímu psaní na několika univerzitách na obou pobřežích USA. Roku 1988 byl přijat do Americké akademie umění a literatury.
Kariéra psaní:
Carver se zúčastnil kurzu tvůrčího psaní pod vedením romanopisce Johna Gardnera, který se stal učitelem a měl hlavní vliv na jeho život a kariéru. Povídky, básně a eseje začal publikovat až ve svých čtyřiceti letech
Jeho první kniha– V blízkosti Klamath (1968)
Povídkové soubory– Buď, prosím tě, zticha (1976, byla nominována na Národní knižní cenu)
– O čem mluvíme, když mluvíme o lásce (1981)
– Katedrála (1984)
Kniha – Odkud volám (1988- výbor, který ze svého díla uspořádal sám Carver a doplnil jej o sedm nových povídek)
Kniha básní – Nová stezka k vodopádu (1989– vyšla po Carverově smrti, uspořádaná T. Gallagherovou
Roku 1993 byl natočen film s názvem Postřihy, jehož autorem je Robert Altman. Natočil tento film podle devíti povídek Raymonda Carvera.
Katedrála
(a jiné povídky)
Z angličtiny přeložil Jiří Hrubý.
Zasazení do kontextu světové literatury:americká literatura 80. let
Žánr: povídky
Období: 2. polovina 20. století (1984)
Typické rysy: – postavy, kterými jsou často obyčejné a nezajímavé manželské páry z nižší střední vrstvy, muži bez zaměstnání, alkoholici a jiní ztroskotanci
– jazyk – úsporný a jednoduchý, precizní dialogy
– v neposlední řadě znepokojivá přítomnost neurčité, sotva hmatatelné hrozby, nebezpečí či záhady
Kniha o smutcích života, o bojích s prázdnotou, nezaměstnaností, vyprahlost ve vztazích, náhoda, láska, žárlivost, odcizení, zlomyslnost i zlobu, atd.
Sbírka obsahuje povídky: Peří, Chefův dům, Opatrně, Co je na Aljašce?, Tlouštík, Sousedé, Co děláte v San Francisku?, Studentova žena, Proč si nezatančíte?, Řeknu ženským, že vyrážíme, Vážná rozmluva, O čem mluvíme, když mluvíme o lásce?, Konzervace, Kupé, Ententýky,Odkud volám, Pochůzka, Horečka, Slon, nejvýznamnější-Katedrála
Katedrála – obecně považována za jedno z nejlepších Carverových děl
– minimalistický příběh, ve kterém píše o katarzi
– jednoduchá dějová linie
– postavy: manželský pár, slepec Robert, vypravěč je manžel
Děj: Manželský pár má navštívit dávný přítel ženy, slepec Robert, u kterého kdysi pracovala. Četla mu různé materiály, rozbory případů, hlášení, pomáhala mu vést malou kancelář na okresním oddělení sociální péče. Když se vdala, s prací skončila a odstěhovala se ze Seattlu, ale i nadále zůstala se slepcem v kontaktu. Slepec Robert si našel ženu Beluah, se kterou se oženil. Beluah však po 8 letech manželství zemřela na rakovinu. Manželský pár- lépe řečeno žena pozvala Roberta po 8 letech na návštěvu k nim do domu. Ovšem manžel je z toho celý nesvůj, projevují se tu malé náznaky žárlivosti. Nakonec se muž se slepcem sblíží. Popíjí spolu, sledují dokument o katedrálách v televizi, kouří marihuanu. Snaží se nakreslit nějakou katedrálu na papír. Objevují se zde prvky seberealizace. Muž na prosbu slepce poslepu kreslí katedrálu, uvědomuje si, jak se slepec cítí.
Sousedé –hl. postavy: Bill a Arlene Millerovi (účetní, sekretářka), Harriet a Jim Stoneovi (věčně cestovali, podnikali výlety, žili plněji a zajímavěji než Millerovi)
Děj:Millerovi se vždy starali o byt a kočku v době jejich nepřítomnosti. Povídka pojednává o tom, jak Bill chodí krmit kočku, zalévat květiny, ale nevěnuje se pouze těmto činnostem. Doopravdy si byt prohlíží, prohrabuje zásuvky, upíjí alkohol z baru, zkouší si pánské oblečení, dámské kalhotky a podprsenku, válí se v manželské posteli atd. Vždy se v bytě zdrží příliš dlouho, což je jeho ženě podezřelé. Jednou jde tedy nakrmit kočku a zalít květiny ona. Ale také se v bytě zdrží, když se vrátí, Bill si všimne bílých vláken na jejím svetru. Došlo mu, že jeho žena dělala v pokoji něco podobného jako on. Další věc, která ji prozradila, byla ta, že na krmení kočky a květiny úplně zapomněla. Nakonec se rozhodli byt Stoneových navštívit společně. Oba pomýšlejí na to, jaké by to bylo, kdyby se Stoneovi již nevrátili. Povídka končí tím, že Arlene zabouchne klíč zevnitř bytu Stoneových.
Proč si nezatančíte?: – postavy: muž, mladý pár
Děj:Povídka pojednává o zkrachovalém vztahu muže, který vystěhoval ložnici, společný nábytek, který nejspíš sdílel s bývalou ženou, na zahradu. Náhodou kolem jede mladý pár, myslí si, že se jedná o nějaký bazar. Začnou si vystěhované věci prohlížet. Nakonec s mužem vypijí pár skleniček, poslouchají staré gramofonové desky, dívka si s mužem dokonce na zahradě zatančí. Usmlouvají nábytek za přijatelné ceny. Povídka poukazuje na to, že konec je obvykle začátkem něčeho nového. Zde muž přišel o vztah, zbavuje se společných věcí, které však pro mladý znamenají budování jejich vlastního vztahu.
