Katyně – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Katyně

Autor: Pavel Kohout

Přidal(a): Halabalababadala

 

Pavel Kohout

• (nar. 20.7.1928, Praha), český a rakouský básník, prozaik, dramatik a překladatel
• nejprve představitel budovatelské poezie, později význ. samizdatový a exilový spisovatel, užíval šifer GAL, veron.
• Patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu.
• Maturoval na reálném gymnáziu v Praze, tehdy již přesvědčeným komunistou.
• Člen ústředního svazu čs. spisovatelů, roku 66 rezignoval kvůli nesouhlasu s orientací svazu, tzv. kulturní kádr, což znamenalo rychlý kariérní vzestup.
• 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na UK, krátce poté začal tvořit (v duchu budovatelského nadšení – drama a poezii)
• Po vojenské službě krátce reportérem ČT a potom spisovatel z povolání, spolupracoval s různými divadly a začal so přiklánět k reformním komunistům.
• 1967 – již kritik komunismu, podporoval pražské jaro, 69 – vyloučen z KSČ, 70 – cenzura jeho děl
• Stál u zrodu charty 77 – šikanován StB, 78 – nepovolen návrat z Rakouska, nyní žije ve Vídni

 

Rozbor díla: Katyně

Tematický plán:

• námět – Jde o absurdní román. Celým příběhem se samozřejmě linula otázka trestu smrti, o kterém si hlavní hrdinové mysleli, že je jediným prostředkem, který dokáže udržet řád a disciplínu. Další věc, o které člověk musí, nebo by mohl při čtení přemýšlet jsou principy, díky kterým po převratu skončilo tolik lidí rukou kata jenom kvůli své nepohodlnosti. V osudu Šimsy jsou potom popsány praktiky StB.  Dále je v příběhu zachycená i korupce, která umožnila zoufalému úředníčkovi – podpapučákovi, aby se stal mocným Doktorem.  Dalším zachyceným problémem byla výchova, ať už v rodinách, tak i ve státních ústavech, která z Mašína, Lízinky a Šimsy udělala to, čím byli.
• místo a čas – Hlavní osa děje je koncipována do doby 60. let, přičemž není zcela jasné kdy.  Retrospektivní části spadají do doby politických procesů i poválečné éry. Děj se odehrává převážně v Praze, přičemž jsou popsány časté výlety.

 

Postavy:

• LÍZINKA TACHECÍ – Krásná, tichá, poslušná a úplně blbá dívka, o které sní téměř každý muž, který ji spatří. Nevnímá svět okolo sebe a svou mlčenlivostí budí dojem intelektu. Celou knihu mlčí, aby ji nakonec zabila její první a zároveň poslední větou celého příběhu. Celý příběh je zcela apatická k okolí, a když se hodně soustředí, tak na otázku alespoň zakývá hlavou. Díky výchově její přehnaně energické a příliš výrazné matky, kdy vlastně nikdy nemusela sama nic dělat jí je zcela jedno, co se s ní děje, neprojevuje dokonce ani emoce a jediným projevem v knize je, když autor popisuje, na co myslí. Stručně řečeno, Lízinka je pořád duchem mimo, ve vlastním světě a tyto náhledy do její mysli jsou v kontrastu s tím, co si o ní myslí ostatní postavy zcela brutálně ironické a komické.
  • Přes to, co jsem teď řekla, se hlavní osa příběhu točí právě okolo této dívky a hlavně okolo toho, jak působí na muže a chlapce ve svém okolí. Neuvědomovala si důsledky svého jednání, které dokonce zavinilo smrt lidí v jejím okolí.

 

• PAVEL ŠIMSA – Byl to veselý člověk, který svým sportovním vzhledem přitahoval ženy a také toho řádně využíval. Teď cituji: sex byl jeho koníčkem, který mu nahrazoval kulturu, cestování i jiné záliby.
  • Byl sirotkem, ze sirotčince se dal do vojenské služby a tam se náhodou, když dobrovolně střílel telata dostal do tajné organizace. Bezvýhradně a slepě věřil státu. V této organizaci udělal rychlou kariéru tím, že mučil své kolegy, aby z nich dostal doznání k podvratným aktivitám. Toho byl schopen jen proto, že jeho mozek dokázal vypnout jakékoli emoce. Tato kariéra ho ale nakone téměř stála život. Poté, co na rozkaz zmučil téměř všechny své kolegy, bylo potřeba na někoho svalit vinu a odklidit svědky. Vyvázl jen se štěstím a od té doby již nikomu zcela nevěřil. Ovšem jen na tak dlouho, než se zamiloval do Lízinky.
  • Šimsa se stal asistentem kata Vlka. Tím se mu podařilo vymanit z neslavné minulosti a brzy ve Vlkovi viděl svého otce, kterého nikdy neměl.

 

• BEDŘICH VLK – Byl to hlavní iniciátor myšlenky školy pro katy. Působil jak příjemný vzdělaný postarší pán. Měl milující ženu a neslavnou minulost.
  • Za války byl učitelem přírodopisu na gymnáziu na malém městě. Účastnil se odboje a při výslechu nacisty udal své komplice.
  • Kolegy, bratra i snoubenku. Sám své svědomí utěšoval tím, že byl k prozrazení jejich organizace donucen lstí. Na konci války se mu podařilo při lynči, který sám vyvolal upálit jeho nacistického vyslichatele i s dokumenty, které ho usvědčovaly ze zrady.
  • Přesto se a onom malém městě neustále šeptalo, že to byl on, kdo připravil členy odboje o život. Otec jeho snoubenky ho žaloval a náhle se ukázalo, že nějaké důkazy na něj přece jen zůstaly. Právník s prokurátorem, mimochodem milenci, to ale zametli pod koberec. Státu totiž chyběl kat a momentálně byl Vlk dík své minulosti ideálním kandidátem. Byl pro toto řemeslo jako stvořený a za chvíli dosáhl renomé profesionála. Při své práci se střetl s tajuplným doktorem, se kterým ho spojoval společný zájem o historii popravnictví. O tomto tématu rádi vedli nekonečné debaty plné citací.

 

• RICHARD MAŠÍN – Krásný přecitlivělý chlapec, pesimista, kvůli plicní chorobě žil jistý čas v sanatoriu, kde se zamiloval do ošetřovatelky, která ale místo jemu dávala přednost a sebe všem okolo. Byl z řeznické rodiny a rozechvělý básník. Toužil zahodit svůj původ a zažít románovou lásku. Měl výrazné sklony k sebevraždě, ale nikdo si toho nevšimnul. Vlk si ho vybral jako žáka hlavně kvůli vzhledu a doufal, že by Mašín mohl v budoucnosti pracovat společně s Lízinkou.

 

• Doktor – Doktor byl šedou eminencí, která Vlkovi a Šimsovi pomohla splnit sen o škole pro katy. Měl moc a styky. Nikdo nevěděl, kdo vlastně je a to mu hrálo do karet. Ve skutečnosti to byla kancelářská krysa starající se o matriku, s chorobně žárlivou manželkou a touhou zabíjet. Tu si kompenzoval chozením na popravy. Přesto však měl moc. Ta pramenila z vděku vysoko postavených lidí. Díky nim dostával vstupenky na popravy a byl schopný si zařídit konexe, díky kterým mohl prosazovat svá přání.

 

Děj:

Hlavní osa děje se drží okolo Lízinky Tachecí.

1. Část knihy je věnována rodině Tachecích a pojednává o tom, Jak se ctižádostivá matka snaží marně dostat svou dceru na jakoukoli školu, po jejímž zakončení by dostala Lízinka diplom. Štěstí se na ně usměje až v podobě profesora Vlka a docenta Šimsy. Lízinka udělá příjmačky v koupelně, kde zabila kapra a slepici a potom se teprve její rodiče dozvídají, že se jejich dcera má stát první katyní.

Druhá část je věnována tomu, jak Vlk se Šimsou přijdou na nápad založit školu pro budoucí katy a následně ho realizují. Autor zacházel až do takových detailů, že uprostřed knihy jsou rozvrhy hodin a seznamy zkratek používaných při výuce.  Ty jsou opravdu roztomilé.

Třetí část pojednává o začátku školního roku, vyučujících technikách, včetně trestů formou výuky mučení, vznikající otcovské náklonnosti Vlka k Lízince a v neposlední řadě o Richardu Mašínovi a jeho bezbřehé lásce k Lízince. Richard se do ní zamiloval již na první pohled. Ale byl neuvěřitelně nesmělý, takže jediné na co se zmohl  bylo dát ji ruku kamarádsky okolo krku. Vše si plánoval vynahradit  o vánočních prázdninách a také na lyžáku. Měla bych ještě zmínit, že tento obor se studoval jenom jeden rok. Richardovi nepřálo štěstí. O vánočních prázdninách se mu s Lízinkou nepodařilo navázat rozhovor a na lyžáku žárlil na všechny, kdo se k ní přiblížili. Jeho labilnost vyústila v to, že chlapce, který s Lízinkou tančil, nejdříve mučil elektřinou a potom lámal kolem. Potom spáchal sebevraždu tím, že umrzl na místě, kde si domluvil schůzku s Lízinkou, ale ona nepřišla.

Tím samozřejmě zatopil učitelům, kteří se snažili pravé poslání školy udržet v tajnosti. A dostáváme se do čtvrté části, věnované docentu Šimsovi. Ten měl na starosti po tomhle průšvihu oběhnout rodiče žáků a připomenout jim slib mlčenlivosti. byl to oportunista, proto nepohrdl sexem s paní Tachecí, která se chtěla pomstít svému manželovi. V tom nejlepším ale náhle přestal, protože si uvědomil, že miluje Lízinku.  Od této chvíle začal plánovat, jak ji svést. Příležitost se mu naskytla na jaře, kdy Vlk onemocněl a požádal Šímsu, aby informoval žáky, že se ruší sobotní exkurze. Šímsa samozřejmě jednu žačku zapomněl informovat. Pod záminkou, že jsou na místě srazu o hodinu později naložil Líznku do svého auta a vozil ji, až ji dovezl k sobě na chatu.  Tam se s ní několikrát marně pokusil o sex.  Byl zoufalý, a proto ho napadla zoufalá myšlenka, že se mu to povede při popravování. Jel tedy s Lízinkou do věznice, kde měl zítra popravovat a chtěl si popravu cvičně vyzkoušet. Vše šlo jak po másle, až do chvíle, kdy trestanec zemřel. Tím měl Šímsa velký průšvih. Hrdinně fingoval sebevraždu a zmizel ze scény.

Pátá část část je vyhrazena profesoru vlkovi.

Ten si postupně uvědomuje své city k Lízince a potom je vystaven zkoušce, když s ní jede sám na exkurzi do Německa. Obstojí na výbornou. Ve vlaku ji cestou zpět defloruje takovým způsobem, že v ní uvázne a musí je vyprošťovat hraniční kontrola.

Šestá část popisuje maturity a Vlkovo snažení uspořádat si život znovu a lépe. S Lízinkou čeká dítě, jeho věrná manželka se s ním rozvede a zůstává po jeho boku v roli jeho matky. Vlk požádá Lízinku o ruku a po kladném vyřízení této záležitosti si uvědomí, že by nebylo marné vyspat se i s Lízinčinou matkou. Co se týká maturit, studenti předváděli obecenstvu, složenému převážně z rodičů a jiných příbuzných, různé metody fyzické likvidace k smrti odsouzených jedinců.  Vrcholem programu bylo, když Lízinka oběsila Šímsu.

 

Forma:

Dílo řadíme mezi postmodernu. Ta se vyznačuje experimentem s formou románu a typické je i absurdní vyznění příběhu.

Kniha je psána er formou, příběh je vyprávěn neutrálně, ale s ironickými poznámkami, které mě mnohdy rozesmály. samozřejmě nechybí ani černý humor. Často se vyskytují cizojazyčné citace z děl světové literatury a jsou uváděny historické případy povedených i nepovedených poprav. Díky tomu většina rozprav profesora vlka s doktorem připomíná dva vědce, kteří soutěží, který z nich zná zpaměti více děl zabývajících se třeba i jen okrajově penologií, tedy popravní vědou. Kniha je psána retrospektivně. Děj neustále přebíhá mezi několika časovými linkami. Tyto přestupy jsou často poměrně chaotické, protože v knize je, například, právě popisováno, co postava dělá a náhle je tato postava někde úplně jinde a čtenář není předem nijak varován.

Velice výrazným rysem je způsob, jakým je psána přímá řeč. Postava začne hovořit, mezitím se objeví několik vložených vět, a i když se považuji za zdatného čtenáře, měla jsem problémy vzpomenout si, čím promluva vlastně započala.

Nicméně nejosobitějším prvkem této knihy je její členění na kapitoly, které místo snahy systematicky roztřídit text poukazuje spíše na pokus autora vysmát se lidem, kteří členění podle kapitol vymysleli. U přechodů mezi kapitolami je poměrně těžké vyznat se v tom, kde jedna končí a druhá začíná. Autor využívá přesahu čímž příběh získává na dynamice.

Naštěstí je kniha členěna ještě jedním způsobem. Je rozdělena do 6 částí, které jsou tematicky zaměřeny a dohromady tvoří absurdní, ale velice poutavý příběh.

Každá postava má charakteristické vyjadřování, které autor vysvětluje jejich původem a životními zážitky. Tomuto vysvětlování je věnována značná část knihy, kdy právě autor užívá retrospektivy.