Kde lišky dávají dobrou noc – líčení krajiny

 

Jméno práce: Kde lišky dávají dobrou noc

Slohový útvar: Líčení

Přidal(a): Hanule

 

 

 

 

Kde lišky dávají dobrou noc

Venku se šeří, na dům a celou vesnici zprudka padá tajuplná noc. Dívám se z okna, jak za stodolou září bílý sníh, a poslouchám mručení krav, které se pomalu chystají ke spánku. Kolem mě je jen ticho a noc, noc vzdálená šumu a světlu velkoměst. Jen noc, já a vesnice.

(CERMAT)

 

V nedaleké strouze se blyští stříbrné odlesky měsíčních paprsků, na vrbě se třpytí průzračné rampouchy, které tam zavěsil Děda Mráz při poslední návštěvě, a ve vzduchu se vznáší štiplavý zápach dýmu z nedaleké chalupy. Okolní krajinu hostí ničím nerušené ticho. Co by také čekal návštěvník od spící Matky Přírody.

Jdu pomalu dál. Snažím se našlapovat co nenápadněji, ale křupající sníh, který pokrývá polní cestu až na kraj lesa, mi to úspěšně znemožňuje. Během chůze často narazím na stopy lesní zvěře, která v cestě za potravou křižovala pěšinu. Bez váhání poznám zajíce, srnu a dokonce i divoké prase. Pokaždé když zima navleče sněhově bílý kabát, ráda se toulám po lesních mýtinách a naslouchám jejich lehkému dřímání. Čas od času mě vyruší třeba i zvědavá veverka, která poskakuje z jedličky na jedličku a pozoruje každý můj pohyb. Někdy mě vyprovází až tam, kde za mnou les zavírá svou bránu.

Za lesním královstvím se objeví panský chovný rybník, jehož zpola zamrzlá hladina se třpytí v paprscích zářící luny. Když se zastavím, slyším lehký vánek, který si pohrává s nedalekým rákosím. Z vysoké hráze se rozhlížím na šerem zahalenou okolní krajinu. Na druhém břehu zahlédnu světélkující oči nejspíše nutrie, která vyrazila na noční lov a po ledové ploše tiše našlapuje vyhladovělý lišák. S těžkým srdcem opouštím místo, kam i v létě chodím sedávat na dřevěnou, mechem porostlou lávku. Volnost, láska, víra…jen tyto slova dokážou přiblížit, co tu cítím a kým tu jsem.

Moje cesta ubíhá stále blíž k malebné osadě horských stavení, kde mě čeká teplá polévka a čerstvě upečené koláče. Však už mě také jejich vůně pohání kupředu. Ještě naposledy se otočím a zadívám na zasněžené vrcholky. Nic mi nedokáže dodat takový pocit svobody a klidu jako podřimující příroda Orlických hor…

 

 

Hodnocení: 1 = výborný






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Krajina v bouři – líčení (2)
  • Zimní krajina – líčení
  • Město se probouzí nad ránem – líčení
  • Když les procitá – líčení