Klasicismus, osvícenství, preromantismus – literatura

 

 Jméno: Klasicismus, osvícenství, preromantismus

 Přidal(a): LK

 

 

Klasicismus – konec 17. a 18. století

  • vychází z antiky
  • pevný systém estetických pravidel a norem
  • důraz na rozum

 

Osvícenství – 17. – 18. století

  • intelektuální hnutí, klade důraz na rozum (rozum = spása), není ve výtvarném umění
  • prosazuje toleranci i společenské a politické změny ve jménu pokroku
  • obohatilo evropskou kulturu o moderní vědecké myšlenky, ty důsledně vycházely z rozumového poznání

 

Preromantismus

  • hlavně v literatuře a výtvarném umění
  • hlavně měšťanstvo
  • citové hodnoty – ideálem je prostý, nezkažený člověk

 

Společensko-historické pozadí

  • Vznik klasicismu je spojen s vládou Ludvíka XIV. (král Slunce), a obecně s rozvojem absolutistických monarchií v Evropě
  • Zájem o vesmír a přírodní dění
  • hluboké změny ve společnosti – feudalismus vystřídán kapitalismem
  • mění se uspořádání společnosti, aristokracie ztratila vliv, do popředí se dostávají měšťané
  • osvícenství staví přirozenou rovnost lidí, snášenlivost a svobodu jedince
  • 1776 – Deklarace nezávislosti Spojených států amerických
  • 1789 – Velká francouzská revoluce
  • Klasicismus byl uměleckým směrem především aristokracie, nastupující měšťanská třída si vytvořila nový životní postoj a s ním i umělecký styl preromantismus
  • nový vztah k přírodě – preromantismus vyzdvihuje přírodu původní

 

Literatura

  • Klasicismus
    • přesná pravidla, nízký a vysoký styl
    • vysoký – eposy, ódy, hymny a tragédie
    • vznešená témata čerpající z antiky, hrdinové z vyšších vrstev
    • návrat k zásadě tří jednot (jednota času, místa a děje)
    • rozumová kázeň (“Myslím, tedy jsem” – vychází z Descartova racionalismu = filozofický směr – směr zdůrazňující význam rozumu pro vědu, vzdělání a osvětu), podřízení soukromých cílů veřejných, absence vztahu k dobové problematice a snaha zobrazit závazné normy společenské morálky
    • rezonér – postava, která komentuje příběh, stojí mimo děj
    • alexandrín = rýmovaný, dvanáctislabičný jambický verš s cézurou po šesté slabice
    • nízký – komedie, bajka, satira
    • nevyžadovaly dodržování přesných pravidel
    • hlavní hrdinové z neurozených vrstev, cílem bylo pobavit
    • dobrodružný román – Robinson Crusoe (Daniel Defoe), Gulliverovy cesty (Jonathan Swift)
    • milostný román – Manon Lescaut (abbé Prévost)
    • román v dopisech (Nebezpečné známosti) – prvky libertinství (uvolnění mravů)

 

  • Preromantismus
    • zobrazován ideální svět a prostředí, které se liší od běžného života
    • často neporušená civilizace, jezera, hřbitovy, trosky hradu a měsíční svit (neposkvrněná příroda – motivy přírody)
    • ideálem je nezkažený člověk – toho kazí až společnost
    • básník se často stylizuje do role věštce, proroka či lidového pěvce – tyto prvky se vyvinou v romantismu
    • v Německu hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které bylo zaměřeno proti soudobým proudům osvícenství a racionalismu, v kontrastu s nimi prosazovali cit a vášeň, osobní svobodu, kreativitu, odmítali pravidla literatury, konvence, motivy přírody – volnost a život v ní, navraceli se k lidovým tradicím a vzorům
      • hlavním žánrem bylo drama – umožňovalo stavět hrdiny do tragických konfliktů a plnilo i poslání výchovné instituce
    • v poezii autoři často vycházeli z tradic lidové tvorby, především z písní a balad, z klasických forem nejčastěji ódy a hymny
    • Rousseau, Goethe, Schiller, Lessing, a další

 

  • Osvícenský proud
    • Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
      • soubor znalostí a věd, umění a techniky tehdejší doby
      • hlavní redaktoři – Denis Diderot a Jean le Rond d’Alembert dále také Rousseau, Voltaire a další
      • encyklopedisté nebyli jednotní ve svých názorech na náboženství, filozofii a politiku, spojovala je ale myšlenka racionalismu a názor, že vědění umožní řešit společenské problémy

 

Pierre Corneille, 1606-1684, Francouz, KLASICISMUS

  • Dramatik a básník
  • Nejprve drobné verše a komedie, později tragédie
  • Zlom tragikomedie Cid
  • Pařížskému mladému publiku připadaly jeho hry těžkopádné a náročné
  • Po neúspěchu své poslední tragédie se stáhl a věnoval se kritickému zkoumání svých děl
  • Častým námětem jeho her rozpor mezi povinností a osobním citem

Cid

  • Veršovaná tragédie
  • Námět ze španělské předlohy
  • Milenci Jimena a Rodrigo vynikají svým silným charakterem, vůlí a volí mezi láskou a povinností. Rodrigo zabije Jimenina otce – hájí čest své rodiny, Jimena i přes lásku žádá Rodrigovu hlavu, chce pomstít otce.

 

Jean de La Fontaine, 1621-1695, Francouz, KLASICISMUS

  • Básník, spisovatel, operní libretista, člen Francouzské akademie
  • Studoval práva a teologii
  • Psal veršované povídky, operní libreta
  • Bajky mu vynesly největší slávu

Bajky

  • Krátké alegorické příběhy podávající satirický obraz tehdejší společnosti
  • Příběhy zvířat, která mají lidské vlastnosti, satiricky zobrazují dvorské mravy, lidskou hloupost, pokrytectví, upozorňující na problémy společnosti
  • Ukazuje rozdělení společnosti, vyskytují se chudáci, bohatí a mocní
  • Každý příběh přesně a rychle vyústí v mravní ponaučení
  • V tradiční bajce důraz na morální ponaučení, u Fontaina na vyprávění – děj, způsob podání, satira

 

Molière (Jean Baptiste Poquelin),  1622-1673, KLASICISMUS, Francouz

  • staral se o něj dědeček – vášnivý milovník divadla
  • studoval práva, ale ze studií utekl
  • 1644 – založil Slavné divadlo, neprosperovalo – vězení pro dlužníky
  • pak se přidal ke kočovné divadelní společnosti (1650 – ředitelem) – psal úspěšné jednoaktovky
  • 1658 – předvedl svá představení králi – nadšen
  • Tartuffe – problémy u církve, ale pod ochranou Ludvíka XIV. – organizátorem společenského života u královského dvora

 

  • napsal 33 her – záměrně v nich porušil zásady vyžadované klasicistním dramatem (jednota místa, času a děje, u komedií prvky tragédie)
  • hlavně komedie – frašky, veselohry, zápletkové i charakterové komedie
  • otázka mravnosti, přetvářky, pokrytectví a touha po majetku a penězích
  • téma postavení žen v rodině a společnosti
  • zápletky založeny na konfrontaci lidských chyb se zdravým rozumem a lidskou morálkou, aktuálnost problémů
  • typický je spletitý děj s rychlým rozuzlením, nadčasové postavy a bohatý slovník (archaismy, neologismy, nářeční a hovorové prvky)
  • ovlivněn antikou – Lakomec – inspirace v Plautově Komedii o hrnci
  • Škola žen, Škola mužů, Chudák manžel, Misantrop, Zdravý nemocný atd.
  • Při hře Zdravý a Nemocný dostal záchvat kašle, o hodinu později umřel

 

Tartuffe (Svatoušek)

  • trojaktovka
  • nejodvážnější dílo – proti náboženskému fanatismu – obviněn z ateismu
  • veřejně ji četl ve společenských salonech – i když byla zakázaná
  • Tartuffe si získá důvěru Orgona, ovládá ho a získá i vliv nad jeho majetkem a rodinou. Orgon mu podlehne a přepíše veškerý majetek na něj. Až když pod stolem slyší Tartuffeho milostné návrhy mířené na jeho manželku, tak pochopí, co se děje a snaží se ho zbavit. V té době už ale i dům patří Tartuffemu a ten na Orgona posílá exekutory a osočuje ho z velezrady. Nakonec se za Orgona postaví i samotný král a zachrání tak jeho čest a majetek.

 

Lakomec

  • komedie o pěti dějstvích psaná v próze
  • Valerius miluje Elišku, dceru Harpagona. Ten ji chce provdat za pana Anselma. Stejný problém má i Kleant, Harpagonův syn, který miluje chudou Marianu. Do té se ale zamiluje samotný Harpagon (=kořistník), což je člověk, jehož smyslem života jsou peníze a který je schopen pro ně udělat cokoliv. Ten zakazuje oba sňatky. Zvrat způsobí sluha, který ukradne truhličku s Harpagonovými penězi, aby ji později vrátil výměnou za povolení sňatků. Harpagon ztrátou peněz ztrácí i smysl života. Nakonec se zjistí, že Valerius a Mariana jsou děti bohatého pana Anselma, a oba páry se mohou vzít. Harpagon je prototypem člověka, který propadl touze hromadit majetek a který je schopný pro jmění obětovat své nejbližší. Jeho závislost na penězích ho odcizuje rodině a přátelům, a stává se z něho nelítostný, odosobnělý člověk.

 

Jean Racine, 1639-1699, Francouz, KLASICISMUS

  • Spolu s Moliérem a Corneillem vrchol francouzské dramatické tvorby 17. stol.
  • Po studiích přišel do Paříže, Moliér mu uvedl hru Thébanka
  • Od Moliéra ale později odešel
  • Pak se stal na přání Ludvíka XVI. členem Francouzské akademie
  • Po skandálu vyvolaném Faidrou se stáhl
  • Vysoký styl

 

Faidra

  • Ve starověkém Řecku
  • Druhá manželka krále Thesea Faidra miluje nevlastního syna Hippolyta. Po údajné smrti projeví Hyppolytovi náklonost, ten ji odmítne. Theseus se vrací, dozví se, že se Hyppolytos pokusil znesvětit Faidru, požádá bohy o trest, Hippolyta roztrhají splašení koně. Faidra se otráví.

 

  • Způsob zpracování antické látky: zjednodušení děje, potlačení mýtu, vyzdvihnutí vnitřního dramatu postav.
  • Člověk je zmítán pudy a vášněmi, které přemáhají rozum i svědomí, nejmocnější cit je láska a erotická vášeň, proto je hlavní hrdinkou žena

 

Daniel Defoe, 1660–1731, OSVÍCENEC, Angličan

  • Spisovatel, novinář, obchodník, politický agent Daniel Defoe
  • Mnoho nepřesností o jeho životě, i kvůli mystifikacím, které o sobě sám šířil
  • Jeho jméno není zaneseno v žádné matrice ani jiném dokumentu
  • Odmítnul stát se řezníkem jako jeho otec, rozjel prodej různého zboží, několikrát kvůli tomu před soudem
  • 1703 odsouzen a postaven na pranýř, o rok později začal organizovat špionážní síť
  • Série fiktivních autobiografií – základy realistického románu

Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku

  • Nový typ románu – dobrodružný
  • Vychází ze skutečného příběhu námořníka Alexandra Selkirka, který strávil 5 let na opuštěném ostrově
  • Po ztroskotání se Robinson – vypravěč, hlavní hrdina – dostane na pustý ostrov. S důvtipem a houževnatostí získává prostředky k životu. Postupem času začne chovat zvířata, pěstovat obilí a postaví si člun. Stráví na ostrově 28 let, poté zachráněn anglickou lodí

 

  • Setkání s domorodcem (Pátek) – poukazuje (kritizuje) rozdílnost národů
  • Nový typ hrdiny, člověka podnikavého a praktického, jenž je schopen překonat nástrahy přírody a podrobit si ji
  • Přesně vystihuje přesvědčení osvícenství o neomezených možnostech lidského rozumu

 

Voltaire (Francois Marie Arouet), 1694–1778, OSVÍCENEC, Francouz

  • Za satiru proti králi vězněn v Bastile, za urážku šlechtice odchod do Anglie, byl často vyhazován ze zaměstnání a se všemi měl spory, pronásledován katolickou inkvizicí, knihy zakázané (x nakonec přijal poslední pomazání)
  • “Nesouhlasím s tebou, ale budu se bít za tvé právo říct svůj názor”
  • Člověk je schopen dosáhnout lepší budoucnosti díky vědě, kultuře a zlepšování řádu
  • Proti optimismu a víře v dobro celého světa (Candide – čistý mladík naráží na tvrdost absolutistické moci a soudů, proti církvi – jezuité pojídáni “ušáky”)

 

Jean Jacques Rosseau (1712–1778), PREROMANTIK/OSVÍCENEC, Francouz

  • Filozof, spisovatel, kritik
  • Časově spadá do osvícenství, zkoumá vědecky, ale řídí se a upřednostňuje cit
  • Z Ženevy utekl do Francie, kde se o něj starala jeho pozdější milenka
  • Pracoval jako sluha, písař, učitel hudby, skladatel, tajemník diplomata
  • Do Encyklopedie přispíval články o hudbě a politice
  • Své děti umístil do sirotčince
  • Nikde nežil příliš dlouho, znepřátelil si mnoho lidí
  • Rozprava o vědách umění, Rozprava o nerovnosti mezi lidmi – návrat k přírodě, proč vzniká majetková nerovnost (Voltaire – “Když člověk čte Vaše dílo, dostává chuť lézt po čtyřech”), O smlouvě společenské – filozofický spis

Emil čili o výchově

  • Podrobná studie o výchově dětí, klade důraz na cit
  • Představy o přirozeném a citově bohatém vývoji jedince
  • Člověk je z přírody dobrý, je zkažen civilizací
  • Jediný správný směr je návrat k přírodě
  • 5 částí, od Emilova narození po sňatek
  • Společenským ctnostem se učí přes jednání s lidmi
  • Tyto ctnosti má uplatňovat jen vůči celému lidskému rodu (ne jedinci)
  • Na prvním místě povinnosti vůči sobě a hned poté vůči rodu
  • Román odsouzen jako bezbožný, veřejně upálen, Rousseau opouští Francii

Nová Heloisa

  • Román v dopisech, z příběhu Pierra Abélarda, teologa a filozofa, a Helardy
  • Učitel Saint-Preux se zamiluje do žačky Julie, její otec nesvolí k sňatku kvůli jeho původu, Julie si vezme Wolmara, později je Saint-Preux rodinný přítel
  • Líčení citů, popisy přírody, zdůrazňován kontrast života v přírodě a společnosti, ukazuje negativní vliv sociální nerovnosti na život člověka a lásku

 

Denis Diderot, 1713-1784, Francouz, OSVÍCENEC

  • Za svého života uznávaný jen jako hlavní redaktor a vydavatel Encyklopedie
  • Z tradiční katolické rodiny, měl se stát knězem, z jezuitské školy uprchnul do Paříže, aby se prosadil v literatuře
  • Působil jako učitel a překladatel
  • Chudý – aby dal dceři věno, musel prodat svou knihovnu ruské carevně Kateřině II., od ní roční renta
  • Román Jakub Fatalista (filozofické úvahy, diskuse a rozmluvy se čtenářem)

Jeptiška

  • Román psaný formou dopisů Zuzany markýzi de Croismare
  • Nemanželské dítě → proti své vůli jeptiškou
  • Mezi ní a sestrami v klášteře řada neshod, přemístěna do jiného kláštera – oblíbenkyně lesbické matky představené
  • Po její smrti terčem opovržení celého kláštera, mnich jí pomůže utéct, umíra v ulicích Paříže

 

Johann Wolfgang Goethe, 1749–1832, Němec, PREROMANTISMUS

  • Básník, dramatik a vědec, čelní představitel Sturm und Drang, renesanční člověk
  • Studoval geologii, mineralogii, anatomii, napsal odbornou studii o barvách
  • Vzájemná inspirace s Friedrichem Schillerem, nejplodnější období, vzniklo několik společných balad
  • V Itálii se seznámil s antickou kulturou, v Mariánských Lázních se léčil
  • Do literatury vstoupil anakreontskými básněmi (lehkovážná poezie oslavují ženy a zpěv), pak díla inspirovaná hnutím Sturm und Drang (Utrpení mladého Werthera, óda Prometheus)
  • K nim se přidal při studiích ve Štrasburku pod vlivem Johanna Gottfrieda Herdera
  • Ideál tvůrčí svobody – Shakespearovo dílo
  • Typická porážka hlavního hrdiny
  • Při období inspirovaném antikou a renesancí prosazuje umění jako výchovný prostředek (Torquato Tasso)
  • V závěru života napsal Fausta, psal skoro 60 let

 

Utrpení mladého Werthera

  • 2dílný milostný sentimentální román v dopisech
  • Sentimentální – základ morálky je cit – “kdo jedná srdcem, jedná morálně”
  • Vyvolal werther style – oblečení, vůně, myšlenkový a citový směr, vlna sebevražd
  • Z Wahlheimu udělal poutní místo
  • Rámec tvoří vydavatelův úvod a zpráva o smrti Werthera
  • Ich formou psané dopisy Vilémovi a Lottě vystavují vnitřní svět hrdiny, pocity, psychické pochody a vnitřní stavy – i ve formě – mnoho citoslovcí, zvolání a elips
  • Odehrává se v malém horském městečku, kam Werther uprchne a seznámí se zde s Lottou, do které se zamiluje. Lotta se ale vdá za jeho přítele Alberta. Werther přijme místo vyslance a odjíždí z Wahlheimu, po čase se k Lottě vrátí, ale stále více se utápí ve svém smutku a sebelítosti, které ho doženou k sebevraždě.
  • Odmítnutí církve, kvůli sebevraždě, Goethe musel přepracovat

 

Faust

  • dvoudílná veršovaná tragédie je zpodobněním životní pouti člověka
  • inspirace z pověsti o doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal duši ďáblu
  • podle dohody mezi Stvořitelem a Mefistofelem se Faust stává tím, na kom se má prokázat hodnota, či bezcennost člověka – pokud se ďáblovi podaří, aby doktor Faust, muž věčně hledající a toužící po poznání, přijal ďáblovy služby a jejich prostřednictvím konečně uspokojení, propadne Faustova duše peklu.
  • Faust je věčně nespokojený, znuděný životem, touží po naplnění, ztělesňuje věčný nepokoj, je symbolickým podobenstvím o lidském hledání smyslu bytí a světa
  • přijme Mefistofelovy služby – ten mu nabídne mládí, Markétku (skončí to tragicky, ona zaviní smrt své matky a bratra a nakonec utopí jejich dítě, odmítne ďáblovu pomoc a je popravena), potom ho pošle na císařský dvůr (Faust zachrání říši – papírové peníze), poté se Faust ocitá v antickém Řecku (vyprosí si návrat Heleny z podsvětí a vezme si ji), po smrti Heleny jde zpět a dostane bažinatou krajinu od císaře – zúrodní jí a v pomoci lidem konečně nachází starý Faust své životní uspokojení, jeho duše je spasena

 

Friedrich Schiller 1759-1805, PREROMANTISMUS, Němec

  • dramatik, překladatel a básník, dramaturg
  • jeho práce patří k vrcholným dílům německého hnutí Sturm und Drang – tvorba silně ovlivněna
  • vystudoval medicínu a stal se vojenským lékařem
  • kvůli zákazu psát se přestěhoval do Mannheimu, kde byli uvedeni Loupežníci
  • měl problémy s uvedením hry Úklady a láska, a proto se přestěhoval
  • v Jeně se setkal s Goethem, tam byl taky jmenován profesorem historie na univerzitě = nejplodnější období
  • 1791 dostal tuberkulózu a léčil se v Karlových Varech
  • 1802 povýšen do šlechtického stavu
  • Na konci svého života se přestěhoval za Goethem do Výmaru, kde potom i zemřel
  • dramata Loupežníci, Úklady a láska, Spiknutí Fieska v Janově (vliv Sturm und Drang)
  • teoretické úvahy o svobodě jednotlivce i národa (vliv klasicismu), např. Don Carlos, infant španělský
  • historické hry (vliv studií) např. Vilém Tell
  • vědecké práce o dějinách např. Dějiny 30leté války
  • balady, které byly hodně inspirovány antickými a historickými náměty, řeší morální problémy, zamyšlení nad otázkou viny a trestu
  • jeho díla hojně překládaná do češtiny v období národního obrození
  • text jeho Ódy na radost použil Beethoven, oficiální hymna EU

 

Loupežníci

  • jeho prvotina, díky které se dostal do popředí hnutí Sturm und Drang
  • základní motiv je konflikt dvou bratrů – Karla Moora (svobodomyslný hraběcí syn) a Franze Moora – Franz intrikami zbaví Karla důvěry jejich otce, dědictví i snoubenky
  • aby Karel odčinil bezpráví, stává se vůdcem loupežnické tlupy – stávají se z nich ale bezohlední zločinci, Karel pochopí, že proti bezpráví nemůže bojovat dalším bezpráví, a tak se vzdá chudákovi, který za jeho vydání soudu dostane odměnu.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.