Klasicismus v evropské literatuře – literární období

 

 Jméno: Klasicismus v evropské literatuře

 Přidal(a): Jan

 

 

 

 

Charakteristické rysy klasicismu

Osvícenství

Francouzští encyklopedisté

___________________________________________________________________________

 

Klasicismus (2. pol. 17. stol. – konec 18. stol.)

  • vznikl ve Francii v 17. st. v době rozkvětu absolutistické monarchie (Fr. ovlivňovala celou Evropu)
  • navazuje na odkaz ANTIKY
  • souvisí s RACIONALISTICKOU filosofií (René Descartes: „Myslím, tedy jsem“)

→ racionalisté považují rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání

→ vědeckými důkazy podrývají autoritu feudalismu, absolutismu a církvi

  • základním znakem je poznání
  • měřítkem krásy je pravda, rozvaha a rozumnost
  • životním ideálem je vyrovnanost
  • měli přesně stanovená estetická pravidla a předpisy a trvali na jejich přísném dodržování

→ např. drama – pravidlo 3 jednot (místa, času, děje)

dělení vyššího (tragédie, óda, epos) a nižšího umění (komedie, bajka,

satira, fraška)

→ pravidla platila i pro architekturu (v zahradách – geometrické obrazce)

→ sochařství – sochy odpovídají skutečnosti

  • klasicisté nevystupovali x vládnoucí vrstvě, ale hájili a obhajovali společenský řád a schvalovali vládnoucí vrstvu
  • odpor proti přílišnému rozumovému chápání tvorby i společenskému řádu předznamenává nástup preromantismu (předchůdce romantismu)

 

® hudba

– W. A. Mozart, J. Haydn, L. van Beethoven

– rytmika a písňová melodika

 

® literatura

– tvorba zaměřena racionálně (citová složka potlačena)

– didaktické a popisné básně

– moralistická vypravování, úvahy, eseje

– veršované tragédie

– vznik literárních salónů → ovlivňovaly literární vkus a dbaly na čistotu jazyka
a žánru

– dodržování pravidel → * podobná díla

 

Francie

Vývoj francouzského dramatu v období klasicismu

– r. 1635 založil kardinál Richelieu fr. akademii, kde se studovala věda a literatura

– dbali na čistotu jazyka

– často psali alexandrínem = druh verše, který tvoří 12 – 13 slabik

 

tragédie:

Pierre Corneille (1606 – 1684)

  • dramatik
  • tvůrce moderní tragédie (dal ji pevnou kompoziční zákonitost)
  • pro postavy jeho her je rozhodující hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest

 

  • „Cid“

– tragédie o tragické lásce na motivy španělského hrdinského eposu

– Cid zabije otce Ximeny za to, že urazil jeho otce → Ximena u krále žádá

potrestání Cida (cit lásky je převážen smyslem pro čest a spravedlnost)

– nakonec ale sňatek

 

Jean Racine (1639 – 1699)

  • dramatik, náměty čerpal z antiky
  • tvůrce psychologické tragédie (jeho dramatické umění patří k vrcholům klasické tragedie) → vášeň, vysoké city
  • pod antickým rouchem se skrývají soudobé postavy a problémy

 

  • „Faidra“

– tragédie

– žena athénského krále Thesea, Faidra, prožívá lásku k nevlastnímu synovi

Hippolytovi. Ten ji však neopětuje. I když není ničím vinen, je vyhnán ze

země svým otcem – králem. Král prosí bohy o potrestání proviněných. Prosba

se vyplní, když Faidra vypije nápoj s jedem. Před smrtí se Theseovi přizná ke

své vině

 

komedie (lépe sloužila k vyjádření reality; vycházela z komedie antické a navazovala na

lidové a pololidové hry):

Molière (1622 – 1673; vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin)

  • dramatik
  • herec a ředitel divadelní společnosti (hráli na fr. venkově i u Paříž. dvora)
  • satirické veselohry – zesměšňoval pokrytectví, šlechtickou povýšenou morálku, církev
  • problematika děl: lakota, svatouškovství, úlisnost, cynismus feudálů, donašečství,

pokrytectví, snahy měšťanů o napodobení venkovského života,

postavení ženy ve společnosti,…

 

  • „Tartuffe“ (= svatoušek)

– hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, mířila x církvi a donašečství

  • „Misantrop“

– kritika x vypočítavosti šlechty

  • „Lakomec“

– komedie

– 60tiletý lichvář Harpagon (lat. harpago = kořistník) omezuje své děti, okrádá

služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky

– Harpagon je chtivý, lakomý, bezcitný

– pro peníze obětuje vše – své děti, rodinu; → ztráta peněz pro něj znamená

šílenství, konec smyslu života

– Molière chce dokázat, jak peníze deformují lidské vztahy

komedie: &„Měšťák šlechticem“                  &„Don Juan“

&„Škola žen“                                      &„Chudák manžel“

&„Scapinova šibalství“                  &„Zdravý, nemocný“

 

Jean de la Fontaine (1621 – 1695)

  • nejúspěšnější klasicistní básník
  • didaktická, popisná, úvahová, satirická poezie
  • tvůrce světoznámých bajek, které ostře kritizují soudobou společnost (vycházel z Ezopových bajek)

 

Itálie

– opakem vznešené klasicistní tragédie byla italská komedie – commedia dell´arte

= druh lidového ale profesionálního divadla

– hry neměly pevnou stavbu, pouze stručný obsah → herci

improvizovali

= typ improvizované komedie s ustálenými postavami

 

Carlo Goldoni (1707 – 1793)

  • dramatik a reformátor italského divadla
  • dramatický text, psychologicky propracované postavy
  • život měšťáckých a lidových vrstev jeho doby
  • zakladatel italské národní veselohry
  • dodnes je nejhranějším italským dramatikem ve světě

 

  • „Poprask na laguně“ – obraz rybářského městečka, osudy žárlivé milenecké

dvojice

  • „Sluha dvou pánů“ &„Mirandolina“
  • „Benátská vdovička“ &„Hrubiáni“

 

Osvícenství

  • nová politická a společenská ideologie 18. století
  • usiluje ve jménu „osvícenského“ rozumu a vědy o překonání náboženské ideologie a absolutismu
  • ovlivnilo podobu literatury a obohatilo evropskou kulturu o nové hodnoty
  • myšlenková návaznost na renesanci
  • kult rozumu a optimismu, věří v pokrok
  • stoupenci se domáhají svobody vědeckého bádání → rozkvět vědy a techniky
  • vyhovovalo měšťanstvu → nová buržoasie
  • spisovatelé vystupují x konzervatizmu, x pokrytectví v souvislosti s církví, x církvi a volají po zrovnoprávnění všech občanů
  • nejvíce se rozšířilo v Anglii (John Locke) a ve Francii

 

Francie

Denis Diderot (1713 – 1784)

  • encyklopedista
  • osvícenský filosof, spisovatel teoretik umění a výtvarná kritik
  • hlavní organizátor &„Encyklopedie“
  • autor asi 1000 hesel („Vědomí je produkt vysoce organizované hmoty“)

 

&„Jeptiška“ – formou dopisu; dívka je proti své vůli donucena odejít do kláštera

&„Jakub Fatalista“ – věří v neodvratnost svého osudu

– tímto dílem se inspiroval Milan Kundera – „Jakub Fatalista

aneb Pocta Denisi Diderot“

 

Jean D´Alembert (1717 – 1784)

  • spolu s Diderotem připravoval „Encyklopedii“
  • encyklopedista

&„Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“

– měla 28 svazků, pracoval na ní tým encyklopedistů

– stala se „biblí“ nového myšlení spojeného a vědou, výrobou a svobodou

podnikání

– shrnovala znalosti a možnosti současné vědy, techniky a umění

 

Voltaire (1694 – 1778; vl. jm. François Marie Arouet)

  • encyklopedista
  • filosof, historik, spisovatel, dramatik, královský dějepisec
  • odchod do Pruska po nedorozumění s Ludvíkem XV.; vězněn v Bastile
  • úctu mu vzdávali švédský král, dánský král i ruská carevna

 

&„Filosofické listy“   &„Filosofický slovník“

&„Století Ludvíka XIV.“ – historický spis

&„Candide“

– optimistický mladík prochází chudou zemí

– kritika a zesměšňování nekritického optimismu (daného vírou v boží

prozřetelnost), absolutismu a pověr

– osvícenský filosofický román

= typ filosofické povídky → vytvořil Voltaire

→ ostrá politická kritika, velmi často jízlivá, útočná

x lidské hlouposti a nesnášenlivosti

 

Charles Louis de Montesquieu (1689 – 1755)

  • reprezentuje politické osvícenství ve Francii
  • historik, filosof, spisovatel, sociální myslitel

&„O duchu zákonů“

– rozprava, rozbor forem vlády; despocie, monarchie, republiky

&„Perské listy“

– satirická kritika společenských a politických poměrů ve Francii

(satira = využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo

poměrů ve společnosti)

 

Anglie

– v 18. st. vzniká dobrodružný román

 

Daniel Defoe (1660 – 1731)

  • spisovatel a novinář

&„Robinson Crusoe“

– dobrodružný román, vychází z pamětí ztroskotaného námořníka

– líčí 28 let Robinsonova života na opuštěném ostrově; je jediný, kdo

přežil při ztroskotání lodi plující do Afriky

– realistický popis ztroskotání, záchrany věcí z vraku lodi, budování

nové existence, chovu zvířat, pěstování obilí, stavby člunu, setkání

s Pátkem, záchrany anglickou lodí a návratu do vlasti

– Robinson toužil po dobrodružství, projevil svou houževnatost,

vytrvalost, trpělivost

– dílo u nás převyprávěl J. V. Pleva

 

Jonathan Swift (1667 – 1745)

&„Gulliverovy cesty“

– filosofický román (imaginární cestopis)

– kritika soudobých poměrů v Anglii, nedostatků evropské civilizace
a racionalismu

– 4dílný alegorický román (říše liliputánů a obrů… → jejich pohledy na cizince

Gullivera a jeho civilizaci; pohled Gullivera na ostrovní poměry = zkari-

kované a zveličené poměry v Anglii)

→ 1. díl…cesta do Liliputu

→ 2. díl…cesta do země obrů (Brobdingnagu)

→ 3. díl…cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do

Japonska (létající ostrov kouzelníků)

→ 4. díl…cesta do země moudrých koní Hvajninimů

 

Henry Fielding (1707 – 1754)

&„Jonathan Wild Veliký“ – o životě zločince dobrodružné romány

&„Tom Jones“       „silnice a hospody“






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————