Jméno: Klasicismus v evropské literatuře
Přidal(a): Jan
Charakteristické rysy klasicismu
Osvícenství
Francouzští encyklopedisté
___________________________________________________________________________
Klasicismus (2. pol. 17. stol. – konec 18. stol.)
- vznikl ve Francii v 17. st. v době rozkvětu absolutistické monarchie (Fr. ovlivňovala celou Evropu)
- navazuje na odkaz ANTIKY
- souvisí s RACIONALISTICKOU filosofií (René Descartes: „Myslím, tedy jsem“)
→ racionalisté považují rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání
→ vědeckými důkazy podrývají autoritu feudalismu, absolutismu a církvi
- základním znakem je poznání
- měřítkem krásy je pravda, rozvaha a rozumnost
- životním ideálem je vyrovnanost
- měli přesně stanovená estetická pravidla a předpisy a trvali na jejich přísném dodržování
→ např. drama – pravidlo 3 jednot (místa, času, děje)
dělení vyššího (tragédie, óda, epos) a nižšího umění (komedie, bajka,
→ pravidla platila i pro architekturu (v zahradách – geometrické obrazce)
→ sochařství – sochy odpovídají skutečnosti
- klasicisté nevystupovali x vládnoucí vrstvě, ale hájili a obhajovali společenský řád a schvalovali vládnoucí vrstvu
- odpor proti přílišnému rozumovému chápání tvorby i společenskému řádu předznamenává nástup preromantismu (předchůdce romantismu)
® hudba
– W. A. Mozart, J. Haydn, L. van Beethoven
– rytmika a písňová melodika
® literatura
– tvorba zaměřena racionálně (citová složka potlačena)
– didaktické a popisné básně
– moralistická vypravování, úvahy, eseje
– veršované tragédie
– vznik literárních salónů → ovlivňovaly literární vkus a dbaly na čistotu jazyka
a žánru
– dodržování pravidel → * podobná díla
Francie
Vývoj francouzského dramatu v období klasicismu
– r. 1635 založil kardinál Richelieu fr. akademii, kde se studovala věda a literatura
– dbali na čistotu jazyka
– často psali alexandrínem = druh verše, který tvoří 12 – 13 slabik
tragédie:
Pierre Corneille (1606 – 1684)
- dramatik
- tvůrce moderní tragédie (dal ji pevnou kompoziční zákonitost)
- pro postavy jeho her je rozhodující hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest
- „Cid“
– tragédie o tragické lásce na motivy španělského hrdinského eposu
– Cid zabije otce Ximeny za to, že urazil jeho otce → Ximena u krále žádá
potrestání Cida (cit lásky je převážen smyslem pro čest a spravedlnost)
– nakonec ale sňatek
Jean Racine (1639 – 1699)
- dramatik, náměty čerpal z antiky
- tvůrce psychologické tragédie (jeho dramatické umění patří k vrcholům klasické tragedie) → vášeň, vysoké city
- pod antickým rouchem se skrývají soudobé postavy a problémy
- „Faidra“
– tragédie
– žena athénského krále Thesea, Faidra, prožívá lásku k nevlastnímu synovi
Hippolytovi. Ten ji však neopětuje. I když není ničím vinen, je vyhnán ze
země svým otcem – králem. Král prosí bohy o potrestání proviněných. Prosba
se vyplní, když Faidra vypije nápoj s jedem. Před smrtí se Theseovi přizná ke
své vině
komedie (lépe sloužila k vyjádření reality; vycházela z komedie antické a navazovala na
lidové a pololidové hry):
Molière (1622 – 1673; vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin)
- dramatik
- herec a ředitel divadelní společnosti (hráli na fr. venkově i u Paříž. dvora)
- satirické veselohry – zesměšňoval pokrytectví, šlechtickou povýšenou morálku, církev
- problematika děl: lakota, svatouškovství, úlisnost, cynismus feudálů, donašečství,
pokrytectví, snahy měšťanů o napodobení venkovského života,
postavení ženy ve společnosti,…
- „Tartuffe“ (= svatoušek)
– hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, mířila x církvi a donašečství
- „Misantrop“
– kritika x vypočítavosti šlechty
- „Lakomec“
– komedie
– 60tiletý lichvář Harpagon (lat. harpago = kořistník) omezuje své děti, okrádá
služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky
– Harpagon je chtivý, lakomý, bezcitný
– pro peníze obětuje vše – své děti, rodinu; → ztráta peněz pro něj znamená
šílenství, konec smyslu života
– Molière chce dokázat, jak peníze deformují lidské vztahy
komedie: &„Měšťák šlechticem“ &„Don Juan“
&„Škola žen“ &„Chudák manžel“
&„Scapinova šibalství“ &„Zdravý, nemocný“
Jean de la Fontaine (1621 – 1695)
- nejúspěšnější klasicistní básník
- didaktická, popisná, úvahová, satirická poezie
- tvůrce světoznámých bajek, které ostře kritizují soudobou společnost (vycházel z Ezopových bajek)
Itálie
– opakem vznešené klasicistní tragédie byla italská komedie – commedia dell´arte
= druh lidového ale profesionálního divadla
– hry neměly pevnou stavbu, pouze stručný obsah → herci
improvizovali
= typ improvizované komedie s ustálenými postavami
Carlo Goldoni (1707 – 1793)
- dramatik a reformátor italského divadla
- dramatický text, psychologicky propracované postavy
- život měšťáckých a lidových vrstev jeho doby
- zakladatel italské národní veselohry
- dodnes je nejhranějším italským dramatikem ve světě
- „Poprask na laguně“ – obraz rybářského městečka, osudy žárlivé milenecké
dvojice
- „Sluha dvou pánů“ &„Mirandolina“
- „Benátská vdovička“ &„Hrubiáni“
Osvícenství
- nová politická a společenská ideologie 18. století
- usiluje ve jménu „osvícenského“ rozumu a vědy o překonání náboženské ideologie a absolutismu
- ovlivnilo podobu literatury a obohatilo evropskou kulturu o nové hodnoty
- myšlenková návaznost na renesanci
- kult rozumu a optimismu, věří v pokrok
- stoupenci se domáhají svobody vědeckého bádání → rozkvět vědy a techniky
- vyhovovalo měšťanstvu → nová buržoasie
- spisovatelé vystupují x konzervatizmu, x pokrytectví v souvislosti s církví, x církvi a volají po zrovnoprávnění všech občanů
- nejvíce se rozšířilo v Anglii (John Locke) a ve Francii
Francie
Denis Diderot (1713 – 1784)
- encyklopedista
- osvícenský filosof, spisovatel teoretik umění a výtvarná kritik
- hlavní organizátor &„Encyklopedie“
- autor asi 1000 hesel („Vědomí je produkt vysoce organizované hmoty“)
&„Jeptiška“ – formou dopisu; dívka je proti své vůli donucena odejít do kláštera
&„Jakub Fatalista“ – věří v neodvratnost svého osudu
– tímto dílem se inspiroval Milan Kundera – „Jakub Fatalista
aneb Pocta Denisi Diderot“
Jean D´Alembert (1717 – 1784)
- spolu s Diderotem připravoval „Encyklopedii“
- encyklopedista
&„Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“
– měla 28 svazků, pracoval na ní tým encyklopedistů
– stala se „biblí“ nového myšlení spojeného a vědou, výrobou a svobodou
podnikání
– shrnovala znalosti a možnosti současné vědy, techniky a umění
Voltaire (1694 – 1778; vl. jm. François Marie Arouet)
- encyklopedista
- filosof, historik, spisovatel, dramatik, královský dějepisec
- odchod do Pruska po nedorozumění s Ludvíkem XV.; vězněn v Bastile
- úctu mu vzdávali švédský král, dánský král i ruská carevna
&„Filosofické listy“ &„Filosofický slovník“
&„Století Ludvíka XIV.“ – historický spis
&„Candide“
– optimistický mladík prochází chudou zemí
– kritika a zesměšňování nekritického optimismu (daného vírou v boží
prozřetelnost), absolutismu a pověr
– osvícenský filosofický román
= typ filosofické povídky → vytvořil Voltaire
→ ostrá politická kritika, velmi často jízlivá, útočná
x lidské hlouposti a nesnášenlivosti
Charles Louis de Montesquieu (1689 – 1755)
- reprezentuje politické osvícenství ve Francii
- historik, filosof, spisovatel, sociální myslitel
&„O duchu zákonů“
– rozprava, rozbor forem vlády; despocie, monarchie, republiky
&„Perské listy“
– satirická kritika společenských a politických poměrů ve Francii
(satira = využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo
poměrů ve společnosti)
Anglie
– v 18. st. vzniká dobrodružný román
Daniel Defoe (1660 – 1731)
- spisovatel a novinář
&„Robinson Crusoe“
– dobrodružný román, vychází z pamětí ztroskotaného námořníka
– líčí 28 let Robinsonova života na opuštěném ostrově; je jediný, kdo
přežil při ztroskotání lodi plující do Afriky
– realistický popis ztroskotání, záchrany věcí z vraku lodi, budování
nové existence, chovu zvířat, pěstování obilí, stavby člunu, setkání
s Pátkem, záchrany anglickou lodí a návratu do vlasti
– Robinson toužil po dobrodružství, projevil svou houževnatost,
vytrvalost, trpělivost
– dílo u nás převyprávěl J. V. Pleva
Jonathan Swift (1667 – 1745)
&„Gulliverovy cesty“
– filosofický román (imaginární cestopis)
– kritika soudobých poměrů v Anglii, nedostatků evropské civilizace
a racionalismu
– 4dílný alegorický román (říše liliputánů a obrů… → jejich pohledy na cizince
Gullivera a jeho civilizaci; pohled Gullivera na ostrovní poměry = zkari-
kované a zveličené poměry v Anglii)
→ 1. díl…cesta do Liliputu
→ 2. díl…cesta do země obrů (Brobdingnagu)
→ 3. díl…cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do
Japonska (létající ostrov kouzelníků)
→ 4. díl…cesta do země moudrých koní Hvajninimů
Henry Fielding (1707 – 1754)
&„Jonathan Wild Veliký“ – o životě zločince dobrodružné romány
&„Tom Jones“ „silnice a hospody“
