Jméno: Knihy a mládež
Přidal(a): Michaela Křenková
Úvod
V dnešní době je těžké najít dítě nebo dorostence, který dá přednost knize před počítačem nebo televizí, přestože je to velmi důležitá součást života. Knihy jsou nejen „nudná“ součást vyučování, ale především nám pomáhají rozvíjet svou fantazii, můžeme se z nich naučit mnoho o lidské povaze i pochytit užitečné postřehy a zkušenosti do života. Na druhou stranu není dobré neopouštět fiktivní světy, protože by se mohlo stát, že takový člověk ztratí pojem o tom co je realita a co smyšlenka. Literatura nám poskytuje všeobecný rozhled, zlepšujeme si jejím prostřednictvím slovní zásobu a poskytuje nekonečné náměty k rozhovorům. Každý si jistě všiml, že mluvit s člověkem, který je sečtělý je mnohem příjemnější než mluvit s někým bez jakéhokoliv názoru, objektivního přístupu, a který mění své výroky podle toho, co zrovna slyšel v hospodě. Díky literatuře se na určitou chvíli mohu vžít do pocitů jiné osoby, a kdykoliv se vrátit zpět do reality pouhým zavřením knihy. Sama za sebe můžu říct, že život bez nich si ani nedovedu představit.
Historie knihtisku
Vynález knihtisku je považován za jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách lidstva. Přispěl velkou měrou k vzdělanosti a obecnému pokroku lidstva, když umožnil rozšíření děl mezi širší společnosti, než tomu bylo u rukopisných děl. Knihtisk umožnil rychlejší zhotovení knihy, její zlevnění a možnost většího šíření.
V roce 175 našeho letopočtu byla na císařských dvorech v Číně vyvinuta metoda, která umožnila učencům zachovat vyhlášky, básně i historické odkazy pro budoucnost. Texty byly vysekávány do kamenných desek, na které se přitiskl vlhký papír. Ten byl potírán černou tuší, takže text se objevil bílý na černém podkladu a mohl být šířen po celé zemi. Později začali používat místo kamenných tabulí dřevo. Znaky byly zrcadlově obráceny a obarveny. Písmena pak byla otištěna na papír. Touto metodou se tiskly nejen náboženské a vědecké texty, ale také hrací karty, kalendáře a dokonce i papírové peníze. Z této doby se zachovala kniha z roku 868, která se nazývá Diamantová sutra. Ta je dnes považována za nejstarší dochovanou tištěnou knihu světa. Vylepšení, se kterým přišel Gutenberg, spočívalo v tom, že písmena byla z kovu a s vlastním odlévacím strojem mohl vytvářet nová a nová identická písmena, která pak skládal do slov a vět. Takto poskládané stránky se pak mohly tisknout několikrát. První vytištěná kniha byla bible o 180 kopiích, z toho 40 se jich ještě dochovalo.
V 2. polovině 15. století byly podmínky pro knihtisk po stránce kulturní i technické příznivé. V době vlády Jiřího z Poděbrad se české země úspěšně rozvíjely a obnovovaly vztahy s okolními státy, které byly dříve zanedbávané. Praha se stala střediskem obchodu a řemesel a v roce 1381 bylo zde otevřeno první papírnictví. O knihy se začala zajímat širší populace a neomezovala se jen na vyšší vrstvy. Jedna z nejstarších tištěných knih byla Kronika Trojanská, byla ještě donedávna považována za nejstarší prvotisk českého původu. Bylo však dokázáno, že tato kniha nebyla vytištěna před koncem 60. let 15. století.
Do Brna jako třetího města uvedli knihtisk Konrád Stahel a Matyáš Preinlein roku 1486, kteří zpočátku pracovali anonymně a svá jména na knize uveřejnili až roku 1491. Předpokládá se, že tiskaře na Moravu pozval olomoucký biskup Jan Filipec s příslibem, že budou tisknout pro potřebu diecéze. Pro nedostatek objednávek si vydělávali tiskem latinských učebnic. Také pravidelně vydávali kalendáře s návodem na pouštění krve. Jejich první tiskárna, ze které vyšlo 23 prvotisků, o kterých se ví, byla zavřena v oce 1499. Poté pokračovala až v roce 1601, kdy tuto činnost obnovil Bartoloměj Albrecht Forman.
Praha byla čtvrté město, do kterého města se knihtisk dostal. Od roku 1487 tu působili tři tiskaři – Jonata z Vysokého mlýna, Jan Kamp a Beneda. Jan Kamp byl z nich nejplodnější. Pracoval v tiskárně Jana Severína, která působila i v 16. století. Celkem bylo u nás vytištěno 51 prvotisků. Všechny prvotisky z Moravy byly v latině, z českých jich je v češtině 34.
V 17. a 16. století stoupla poptávka po knihách. Kniha se stávala denní potřebou a šiřitelem nových myšlenek. Už se nepodobají rukopisům a zmenšuje se jejich formát. Vzniká několik nových druhů písma, například švabach, kterým se v česku psalo až do konce 18. století. Změnilo se i formální vybavení knihy. Ruční výroba byla postupně nahrazena tištěnými ozdobnými prvky. Z počátku převládala dřevorytina, kterou v 18. století vytlačila mědirytina. Začalo se vydávat více publicistické literatury než knih. Od poloviny 16. století, se vytvořily dvě hlavní tendence, na jedné straně nádherná umělecká literatura a na straně druhé levné knihy pro širokou veřejnost jako spotřební předmět. Mezi dobové významné české tiskaře patřili například Mikuláš Konáč z Hodíškova, první renesanční tiskař, vydavatel a překladatel, František Skorina, který v Praze tiskl převážně ruské knihy a Kašpar Prostějovský.
V 18. století hlavně v 2. polovině se tiskaři začínají přiklánět k jednoduchosti, snaží se zefektivnit práci a zlevnit knihu. Knihtisk je ovlivňován osvícenstvím a racionalismem, ale vznikají i nádherná ilustrovaná díla. K revoluci v knihtisku vedl především vzestup literární produkce na přelomu 18. a 19. století. V českých zemích pokračoval úpadek tištěné knihy. Nejčastěji vycházely knihy náboženského charakteru psané švabachem a frakturou v němčině nebo latině. Vlivem národního obrození se začínají objevovat významná historická a jazykovědná díla. Vydávají se převážně užitkové střízlivé knihy bez zvláštního vkusu, přesto znamenaly obrovský vývoj českého písemnictví. Ve druhé polovině 19. století byla zavedena latinka.
Literární žánry
Science fiction je žánr, ve kterém hrají roli převážně technologie, přírodní jevy nebo neznámé formy života. Děj je často zasazen do prostředí vesmíru, budoucnosti nebo alternativní historie. Za zakladatele tohoto žánru jsou považováni Jules Verne, který se věnoval spíše technologické sci-fi a Herbert George Wells, zaměřující se spíše na vliv technologií na člověka. Ve svých dílech se zabývá tématy ovlivňující i dnešní tvorbu jako například cestování časem, kontakt s mimozemskými civilizacemi, biotechnologie atd.
Fantasy je žánr, založený především na představivosti čtenáře, magii, nadpřirozených bytostech, nebo na extrémně silné osobnosti, často s chováním a vzhledem netypickým pro lidi. Klasické fantasy vzniklo v druhé polovině 19. Století ale masivnější nástup přišel s díly J. R. R. Tolkiena a R. E. Howarda.
Cestopis je žánr nacházející se na pomezí umělecké a publicistické literatura. Obsahují popis cest a obvykle i charakteristiku a zvláštnosti národa a státu, do kterého autor přijel. Hodnotné cestopisy vznikaly už ve starověku a středověku. V české republice byla nejhodnotnější díla vytvořena v době renesance a humanismu.
Detektivní román má vždy zápletku založenou na zločinu, po jehož pachateli, detailech, způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv, ať už soukromý nebo policista. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup jeho dedukce ze stop. Významnými zástupci jsou například Agatha Christie, se svým Herculem Poirotem a slečnou Marplovou, Sir Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock Holmes nebo Dick Francis.
Dobrodružná literatura je označení pro žánr, který se vyznačuje poutavým a napínavým dějem odehrávajícím se často v exotických krajinách. Často je označován jako konzumní literatura, protože snaha o zajímavost vedla k vytváření děl za hranicemi umění.
Děj historického románu je často zasazen do vzdálenější minulosti, především do období velkých historických změn. Je určen umístěním děje do minulosti, kterou nemohl autor zažít s použitím historických faktů.
Cílem hororu je vyvolat u čtenáře pocit strachu a děsu. Obvykle tedy není hlavní prioritou takového románu děj, ale především napínavost a schopnost vyvolat šok. Často se odehrávají v temných lesech, případně na předměstích a v malých vesničkách na venkově. Je často považována za pokleslý žánr, jelikož jeho smyslem je vyvolání negativních emocí. Hlavními zástupci jsou Edgar Allan Poe a Stephen King. Ve filmu má neochvějné prvenství Alfred Hitchcock.
Legendy, mýty a pověsti jsou smyšlené příběhy, z nichž některé mohou být založeny na pravdě. Dříve se tyto příběhy vyprávěly po domech a každý si ho nějak přibarvil, tudíž většina z nich je natolik zdeformovaná, že ani folkloristé nedovedou rozeznat, jestli mají pravdivý základ.
Literatura faktu je způsob literárního zpracování užívaný při literární tvorbě na zpracování událostí dějinných i současných a vědeckých materiálů. V širším pojmu se užívá pro škálu literatury nefiktivní, to je biografické, cestopisy, memoáry a deníky. Z českých autorů je nejproslulejší Ludvík Souček, ze světových Erich von Daniken.
Pohádka je původně folklorní žánr, který je založen na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti. Mezi nejdůležitější zástupce patří Hanz Christian Andersen nebo bratři Grimmové.
Psychologický román je typ románové tvorby, ve kterém je důležitý vnitřní stav hlavních postav, které jsou obvykle velmi složité. V Česku tento typ románů patří k těm nejkvalitnějším. Z české tvorby je slavná Jarmila Glazarová s její Vlčí jámou a Egona Hostovského a jeho Všeobecné spiknutí a ze zahraniční tvorby je hodnotný román Sophiina volba od Williama Styrona.
Satira je žánr, vyznačující se komičností, výsměchem, karikaturováním a ironií ke kritice nedostatků a záporných jevů. Často se objevuje v humoristické próze, například v románu Saturnin od Zdeňka Jirotky. Satiru používal také Karel Havlíček Borovský ve svých novinách.
Vyhodnocení výsledků z dotazníků
Ve své seminární práci se zaobírám vztahem mládeže k literatuře. Protože jsem dělala průzkum jen na našem gymnáziu, očekávala jsem, že budou mé výsledky poněkud odlišné. Začnu se shrnutím svých výsledků. Zjistila jsem, že studenti dávají přednost spíše televizi a počítači před knihou. Také průměrný počet knih, které přečtou za měsíc je poměrně nízký. Nejčastěji odpovídali, že nepřečtou ani jednu a druhá nejčastější odpověď byla, že přečtou jednu až tři. Většina udává jako důvod nedostatek času. Jen jeden dotazovaný zaškrtl možnost víc než deset. Na druhou stranu v jiné otázce velký počet lidí napsal, že s tím nejsou spokojeni. Nejoblíbenější žánr je fantasy, za ním následuje sci-fi a detektivky. Dotazované jsem rozdělila do čtyř skupin. Skupina číslo jedna obsahuje muže ve věku od patnácti do šestnácti let, skupina číslo dvě ženy ve stejném věku, třetí skupina muže ve věku od sedmnácti do osmnácti a čtvrtá skupina ženy ve stejném věku.
V první skupině mi odpovědělo deset dotazovaných. Dozvěděla jsem se, že obvykle přečtou jednu až tři knihy měsíčně nebo méně než jednu. Nejraději mají fantasy a sci-fi. Myslím si, že je to proto, že je to úplně jiný svět, ve kterém si mohou oddychnout a zapomenout na své problémy. Velmi oblíbená byla také dobrodružná literatura a válečné romány. Jejich volba mě nepřekvapila, protože v těchto žánrech bývá hodně akce a krve, která kluky v jejich věku přitahuje. Velká většina upřednostňuje film před knihou. Předpokládám, že hlavním cílem je úspora času, kterou kniha neposkytuje. Je velký rozdíl mezi dvouhodinovým sledováním nebo několikadenním čtením. Na druhou stranu toto zkracování vede k vynechávání detailů, které se později mohou projevit jako důležité. Knihy si shánějí především na internetu nebo si je koupí. Řekla bych, že je to hlavně pro jejich pohodlí. Je jednodušší si jí stáhnout nebo koupit, než si jí půjčit v knihovně nebo od známých s pocitem, že máte lhůtu, do které musíte knihu vrátit. Obvykle ji považují za zdroj zábavy, případně za výplň „mrtvého času“. Co jsem neočekávala je fakt, že se všichni jednomyslně shodli, že počítač je na prvním místě. Většina pak jako druhou alternativu ke strávení večera zvolili knihu.
Druhá skupina zahrnuje 18 dotazovaných. Stejně jako v první skupině mnoho lidí napsalo, že přečte méně než jednu knihu nebo maximálně tři. Velmi často udávají jako důvod nedostatek času. Nejčastěji zvoleným žánrem jsou detektivní příběhy a fantasy. Za nimi následují psychologické romány a horory. Myslím si, že dívky mají tendenci vybírat si knihy, u kterých musí přemýšlet nebo se hlouběji zabývají charakterem člověka. Také z toho důvodu upřednostňují knihy před filmem. Můj názor je takový, že ženy celkově se raději oddávají fantazii, než aby zjišťovaly jen strohá fakta. Další důvod je přesně opačný než u kluků. Dívky mají rády detaily, které umožňují se lépe vtělit do postavy. Odpovědi u otázky, zjišťující kde získávají knihy, byly poměrně vyvážené. Nejčastěji však zatrhávaly, že si je kupují. Berou je jako zdroj zábavy, informací i jako výplň „mrtvého času“. Jsou spíše nespokojené s počtem přečtených knih, na druhou stranu nemalá část je spíše spokojená. Ponejvíce upřednostňují počítač, ale kniha u nich má lepší pozici než u mužů.
Ve třetí skupině jsem měla jen pět tázaných. Jejich nejoblíbenější žánr je bezpochyby sci-fi. Na druhém místě je fantasy a na třetím místě komiksy. Myslím si, že muži mají vždy sklon vybírat si knížky, které se odehrávají ve vzdálené budoucnosti nebo v paralelním světě. Odpovědi na otázku, zda mají rádi spíše knihu nebo filmové zpracování byly vyrovnané. Obvykle si je stahují z internetu nebo kupují. Znamenají pro ně především zdroj zábavy a informací, ale také jako předmět umění. S množstvím přečtených knih nejsou ani spokojení ani nespokojení. Stejně jako v první skupině vyhrál nad televizí a knihou počítač.
Ve čtvrté skupině jsem měla 19 dotazovaných. Nejoblíbenější žánr byly detektivní romány, za nimi fantasy a jako třetí psychologické romány. Je zajímavé, že úplně stejné výsledky mi vyšly i u druhé skupiny. Mají rády film i knihu stejně, i když s malým příklonem k filmu. Nejčastěji si knihy půjčují v knihovně nebo si je stahují z internetu. Pokládají je za důležitý zdroj informací nebo jako výplň času. Velká část považuje čtení knih za povinnost, kterou musí splnit, kvůli škole. Jsou spíše nepokojené s tím, jak často čtou. Televize a počítač jsou pro ně na prvním místě a kniha se ocitá až někde v pozadí.
Závěr
Překvapilo mě, jak moc se výsledky skupin stejného pohlaví podobají. Já sama jsem za poslední tři roky prošla mnohými, občas i velmi razantními změnami vkusu. Jednoduše si nedokážu představit, že bych mohla mít stejné výsledky v patnácti jako nyní. Podobnost byla vidět převážně ve výběru žánrů, kdy pro první a třetí skupinu platilo, že nejoblíbenější bylo fantasy a sci-fi a u druhé a čtvrté skupiny to byly detektivní romány, fantasy a psychologické romány. Nikdo nezaškrtl cestopisy, a literaturu faktu. Výsledky mě uspokojily a dopadly víceméně podle mých očekávání.
Zdroje
http://www.cojakproc.cz/download/1794-cjp-29_vynalezy_16-17.pdf
KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0093-6.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Liter%C3%A1rn%C3%AD_%C5%BE%C3%A1nry
