Kniha: Kočka na kolejích
Autor: Josef Topol
Přidal(a): Filip Mašek
Krátce o autorovi v bodech
-český básník a dramatik, narozen 1935
-vystudoval DAMU
-od roku 1959 působil jako režisér a dramaturg v divadle Za branou
-podepsal Chartu 77 – pak pracoval jako dělník (pod jiným jménem pracoval jako překladatel)
-otec Filipa Topola, frontmana skupiny Psí vojáci (později složil hudbu k jeho hře)
-Dramata: Půlnoční vítr, Jejich den, Dvě noci s dívkou
Námět hry
Éva a Véna čekají na vlak po společném výletu. Je to malá vesnická zastávka, setkávají se s místními lidmi a vstupují okrajově do jejich příběhu. Rozebírají pak svůj sedmiletý vztah a přemýšlí o jejich rozdílném pohledu na svět – Véna je spíše praktický, Évi lehkomyslná. Ve svých úvahách se dostávají do velmi vyhraněných situací, které podtrhuje fakt, že příběh je napsán jako divadelní hra.
Příklady z textu
- Vytříbenost básnického jazyk
Véna: /položí svou ruku na její/ Cejtíš ty pražce? To je zvláštní, ne? Můžou tu ležet pod tou kolejí už hezky dlouho, deset, patnáct let. A pořád je z těch pražců cejtit strom. Smůla, les a tráva, celej les! Asi jak do nich přes den praží slunce. Stejně si myslím, že tě miluju. Ale jsou věci, který vím jen teď a nevystačí mi to do zejtřka. S něčím se večít odeberu spát, z něčeho jinýho se probouzím, jako když mne přes noc něco vymaže. Kdyby to „teď“ se dalo roztáhnout na celej život, jen o trošku dýl -! Chvíli tě vidím, chvíli nevidím, jednou tě hledám, pak zas nehledám, dneska jsem tedy, zejtra budu pryč, jako když se mnou hází kyvadlo: když jsem ti nejblíž, už ti utíkám, jak jsem ti nejdál, už jdu zase blíž – a tak by sis mě měla přidržet, jak jednou přijdu, už mě mě nepustit, čím to je – to já nevím, je ne rukama, to by se ve mně něco zlomilo, jaký pero, co mě pohání –
Évi: Teď už nic nechci, už se nebojím
Véna: Ale co potom?
Évi: To nech na potom! Schovej mě chvíli u sebe a mlč.
- Filosofický přesah
Évi:(…) To už je přece tak zařízený. Něco děláš sám od sebe, něco je pro tebe už napsaný
Véna: A kdo mi to napsal, co?
Évi: Pánbu – co já vím!
Véna: To neví nikdo. Každej se jenm tváří, že to ví – a všichni dohromady vědí kulový. To je to, co mě žere. Suveréni mě žerou.
- Neologismy (suverén, anonym, doping) , archaismy(svatosvatě), knižní výrazy (Matka, prozaická duše), vulgarismy (děvko, vole, kurva)
Postavy: Véna, Évi, Chlapec(Ivan), Další chlapci, které honí prvního (První, Druhý)
Zápletka
Véna a Évi čekají na vlak, setkání s místnmi je jim zrcadlem jejich vlastního sedmiletého vztahu. Sedí na lavičce, místy si jen klidně povídají, pak dojde i k vyhroceným situacím. Reflektují si sami sebe, uvědomují si rozdíly mezi sebou, navzájem se snaží pochopit.
3 situace
1) Véna se na zastávce srazí s místním chlapcem, se kterým se začně bezdůvodn hádat a trochu se i perou. Évi konflikt ukončí. Véna se chtěl pravděpodobně předvést své slečně. Chtějí po něm sirky, nemá je. Pak zase začně utíkat, honí ho skupina dalších chlapců. Véna po něm hodí kámen.
2) Évi se ptá, čím by chtěl být celý život. Véna to zezačátku nebere vážně, pak ano. Zavře oči, „vymaže se“ a chce tak trochu hrát hru – Évi mu má říci, co bude. Ta je lehkomyslná, nebere to vážně a řekne, že anděl. Vénu to naštve.
3) Évi řekne Vénovi, aby si zakryl oči rukou. Ten to nedbale udělá. Évi přemýšlí nad tím, co vidí když má zakryté oči, Véna to nebere vážně.Évi pak se zavřenýma očima pomocí hmatu popisuje Vénu.
Pointa
Metafora s přijíždějícím vlakem – stojí tam v objetí. I po tom složitém rozhovoru jsou si blízcí.
Scénická metafora – /Je slyšet houkání vlaku, zvuk se rychl blíží, promění se v ostrý disharmonický tón, všecko se rázem změní/ – gradace děje pomocí scénických prostředků – zvuky, pohyby,světlo, tma. Zdůraznění posleních slov obou postav, dává jim větší důležitost.
Který režisér režíroval řasu Topolových her? Otoman Krejča
Jmenujte dvě budovy (názvy) českých divadel 60. let 20. století
Divadlo Za branou
Semafor
Na Zábradlí
Činoherní klub
