Komparace českého a německého vzdělávání – esej

 

Jméno práce: Komparace českého a německého vzdělávacího systému

Slohový útvar: Esej

Přidal(a): Lenka Novotná

 

 

TÉMA: Komparace českého a německého středoškolského vzdělávacího systému

 

ÚVOD

V mé eseji se budu zabývat tématem středoškolského vzdělávání v Česku versus v Německu, jelikož je mi toto téma blízké. Sama jsem studentkou gymnázia, a tudíž jsem si prošla všemi 4 roky studia. Nejdříve musím vysvětlit, co pojem vzdělání znamená. Poté do své eseje zahrnu strukturu vzdělávacího systému v České republice a naproti tomu strukturu vzdělávání v Německu. Na závěr bych oba zmíněné systémy porovnala a uvedla svůj názor k tématu.

 

Co vlastně pojem vzdělání znamená?

Vzdělání je souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání, výuky a studia. V češtině je pojem vzdělání užíván i v užším významu jako formálně uznané výsledky vzdělávání nebo učení (stupeň vzdělání[1] popřípadě kvalifikace uvedená v Národní soustavě kvalifikací).

Původ slova vzdělání – „edukace“ odkrývá 1 teorii její funkce: latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících „vedení ven“ nebo „vedení vpřed“ s možnými implikacemi vývoje vrozených schopností a rozšíření horizontů.[1]

 

Vzdělávací systém v Česku, jak vypadá?

Vzdělávání v Česku vychází primárně ze školského zákona a vymezuje proces postupného získávání kvalifikace v jednotlivých stupních. Školní systém se rozděluje do 3 oblastí: primární (základní), sekundární (střední) a terciární (další). V tomto smyslu se vzdělávání nazývá formální.

 

Oblasti vzdělávání

1.      Primární vzdělávání

Primární vzdělávání je poskytováno základními školami po dobu 9 let. Žáci navštěvují základní školu od 6 do 11-15 let. V 11 letech se někteří nadanější jedinci mohou rozhodnout, respektive jejich rodiče mohou rozhodnout, zda nenastoupí na osmileté gymnázium. Gymnázium obecně nabízí nižší stupeň jako na základní škole, jen s větším požadavkem na studium a poté vyšší stupeň, ale to už se jedná o sekundární vzdělání.

V Česku se nabízí i možnost přestoupit na šestileté gymnázium ze 7. třídy na základní škole, kde žáci stráví jen 2 roky studia nižšího gymplu a poté zmíněné 4 roky sekundárního vzdělání.

 

2.      Sekundární vzdělávání

Podíváme-li se na sekundární vzdělávání blíže, tento typ bezprostředně navazuje na primární vzdělání a většinou trvá v délce tří nebo čtyř let. Existují však i jednoleté nebo dvouleté obory.

Sekundární vzdělání je poskytováno středními školami a člení se na 3 typy.

Prvním typem je střední vzdělávání v délce 1-2 let. Druhým typem se označuje střední vzdělání s výučným listem, které je poskytováno zejména středními odbornými učilišti po dobu 2-3 let studia. Třetím a zároveň posledním typem středního studia se rozumí střední vzdělávání s maturitní zkouškou. Tento poslední typ musí studenti navštěvovat zejména 4 roky a je nabízeno především gymnázii a středními odbornými školami.

 

3.      Terciární vzdělávání

Terciárního vzdělávání už se nemohou zúčastnit studenti ze všech typů škol, nýbrž jen absolventi maturitních oborů. Ti mají možnost zvyšovat své znalosti a kvalifikace v různých specializačních studií buď na konzervatořích nebo na vyšších odborných školách a v poslední řadě na vysokých školách, respektive na univerzitách.

Terciárního vzdělání se mohou zúčastnit studenti od 19 let a mohou tak dosáhnout třech základních úrovní: bakalářského, magisterského a doktorského.

 

Vzdělávací systém v Německu, jak vypadá?

Vzdělávací systém je v Německu převážně vytvořen a organizován na úrovni spolkových zemí. Z velké části se jedná o veřejné školství, které je financováno téměř výlučně z veřejných rozpočtů. Výjimkou je přitom například financování výzkumu na univerzitách a vysokých školách. Kromě veřejných škol existuje také poměrně rozsáhlé soukromé školství (patří do něj i vysoké školy), které je ovšem zčásti také financováno dotacemi z veřejných prostředků. V mnoha případech se jedná o školy organizované církvemi nebo soukromými hospodářskými subjekty. [2]

 

Oblasti vzdělávání

1.      Primární vzdělávání

Studium na základní škole v Německu ve většině případů trvá 4 roky. V Berlíně a Braniborsku se můžeme setkat i s povinnými 6 lety docházky na základní škole.

Po ukončení školní výuky má dítě možnost každý den navštěvovat městskou či církevní družinu.

Děti základních škol mají také možnost navštěvovat tzv. pomocné vyučování, které je určeno buď pro ty více nadané nebo naopak pro žáky, kteří mají se studiem problémy. Po ukončení základního stupně výuky, se jak žák sám, tak i jeho rodina musí rozhodnout, kam dítě bude směřovat dále.

 

2.      Sekundární vzdělávání

Sekundární soustavu školství v Německu představují zejména tři druhy škol.

Jedním z tří typů škol se nazývá hlavní škola, která je především pro žáky, kteří mají se studiem problém a nechtějí se moc více vzdělávat. Studentům těchto škol se dostává všeobecného studia, ne však s takovým tlakem, a výuky jednoho cizího jazyka, převážně angličtiny. Škola trvá od 5. do 9. ročníku a studenti po ukončení základního vzdělání většinou odcházení do různých učebních oborů.

Dalším typem je reálná škola. Zde se vyučuje od 5. do 10. ročníku a od 7. ročníku je výuka zaměřená spíše na ekonomické předměty a na anglický jazyk.

Třetím typem středních škol je známé gymnázium. Výuka na gymnáziu v Německu trvá zejména od 5. do 13. ročníku. Zde je studium spíše teoretické a zaměřené na všeobecné vzdělávání včetně cizích jazyků (anglický jazyk, francouzský jazyk či latina nebo jiný světový jazyk.)

 

V Německu se můžeme setkat ale i se čtvrtým typem sekundární školy a to s tzv. Gesamtschulen, které jsou obdobou reálných škol, jenom se studenti specializují až později.

 

3.      Terciární vzdělávání

V Německu můžeme najít dva typy vysokých škol: tradiční

univerzity a početné vysoké školy s určitým oborovým zaměřením.

Univerzity mají za úkol nejen výuku, nýbrž i výzkum. Jsou členěny na obory s řadou tzv. institutů. Mezi univerzitní obory patří především právo, medicína, přírodní vědy, humanitní vědy, teologie a tak dále.

Technické obory jsou většinou předmětem výuky a výzkumu na specializovaných vysokých školách.

Kromě klasických vysokých škol se v Německu setkáme i s odbornými vysokými školami, které ovšem nemají charakter tradičních technických škol. Tyto školy nabízejí vzdělání na úrovni bakaláře a studium je směřováno hlavně na praktickou část, výzkum a bádání.

 

ZÁVĚR

Jakožto studentka aktuálně středního vzdělávání, přesněji osmiletého gymnázia, mám i já svůj názor k tématu středoškolského vzdělání a ráda bych se o něj s vámi podělila.

V porovnání německého školského systému a systému naší republiky, bych si dovolila poukázat na větší variabilitu možností, které si žák ze základní školy může vybrat.

Kdybych se zabývala systémem v České republice, z mého pohledu je zde až moc gymnázií pro nadanější studenty. Nemám na mysli jen státní gymnázia, nýbrž i ty soukromé, kde si student, respektive opět jeho rodiče, mohou zaplatit za místo ve třídě, a tak díky peněžním příspěvkům získat až maturitní zkoušku. Nemyslím si, že to takhle probíhá na každém gymnáziu. Když se nad tím ale zamyslím, jsem názoru, že kdyby se snížil počet gymnázií a nezáleželo na počtu studentů ve třídách, protože za to vedení školy dostávají příspěvky, opravdu ti nejnadanější z republiky by měli mít zajištěnou cestu na vysoké školy. Tím by se zredukoval i počet přihlášených studentů na vysoké školy a více by se naplnily učiliště, kde by se studenti učili manuální práce. Připadá mi, že v těchto letech se odborná učiliště berou jako „odpad škol“ a vyučených profesionálů manuálních prací klesá.

 

Zatímco v Česku se všichni studenti musejí přezouvat do „domácí obuvi“, v Německu tomu tak není a studenti po škole chodí v botách, v kterých do školy přišli. Proč tomu tak je? Čeho se tímto přístupem v Česku snaží dosáhnout?

Dle mého názoru má tento řád vést určitě k hygieně. Ale tento školní řád není účinný v ten moment, kdy se studenti chodí přezouvat do šaten a zpátky do tříd chodí tou stejnou cestou jen v přezuvkách. V ten moment se bakterie přenáší stejně tak jako kdyby se studenti nepřezouvali. Nevýhoda systému přezouvání je ale další a to, že se nevztahuje na vyučující, přezouvání tudíž nemá smysl z hlediska hygieny.

 

Ráda bych se stručně pozastavila i nad názorem systému známek. Všichni studenti jsou zvyklí být klasifikováni pomocí známek z testů a jejich prací. Učí se jen proto, aby byli co nejlépe hodnoceny, ale ne proto, že chtějí být vzdělaní a mít všeobecný přehled pro život. Proč tomu tak je? Je to jen ze systému dnešního školství a známek? Mám mínění, že kdyby už od základní školy nebyli žáci hodnoceni známkami, ale učitelé a profesoři by pro ně danou látku vykládali zajímavě, žáci a studenti by byli do studia více zapálení a chtěli by se každý den naučit něčemu novému.

 

S tímto systémem samozřejmě souvisí i platy učitelů a fakt, že budoucí učitelé vlastně učit nechtějí, ale neví, kde jinde se uplatnit. V dnešní době může být učitelem opravdu každý a není divu, že se studenti o danou látku více nezajímají, když se nezajímá ani učitel a nesnaží se látku studentům pořádně vysvětlit a namotivovat k učení bez toho, aniž by se psal test z látky.

 

Ještě bych si dovolila odbočit od tématu středních škol a stručně porovnat platy vyučených řemeslníků, kterým stačí navštěvovat zmíněná odborná učiliště a doktorů, kteří stráví občas i náročné podmínky na gymnáziu a poté na medicíně, kde musí strávit dlouhých a náročných 6 let. Průměrný plat například svářeče dosahuje až 40 000 Kč, naproti tomu průměrný plat doktora činí kolem 30 000 Kč.

 

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Bl%C3%A1n%C3%AD?fbclid=IwAR1M1ruydvSLdcLCiuoaOoyzLNj7IwvjQE5a4Bn95b8Cv43h4iProANpi_A

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD_syst%C3%A9m_N%C4%9Bmecka?fbclid=IwAR1jn4qRqa1s-lPoYhw_n7dCsGrcy9hLMHQkJQtKnPhqwSrhHbeEF2uH5Og





Další podobné materiály na webu: