Kniha: Krakatit
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Jaja.ae
1. Bibliografické údaje:
Vydal Československý spisovatel v roce 1968 jako svou 2839. publikaci. Na obálce je obraz od Vasilije Kandinského.
2.Údaje o autorovi:
Karel Čapek – český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof
narodil se r.1890 v Malých Svatoňovicích na Náchodsku
měl 2 sourozence, bratr známý malíř a spisovatel Josef Čapek
dětství prožil v Úpici
jeho otec byl lékařem v Malých Svatoňovicích
studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Brně, dále pak filozofii v Praze
byl velmi vnímavý, plachý a rozmazlovaný
měl zálibu v cestování a práci na zahradě, měl také vztah k zvířatům
od roku 1917 redaktorem Národních listů a od roku 1921 redaktorem Lidových novin
v letech 1925-1933 předsedou československého PEN klubu
od roku 1925 se také přátelsky stýkal s T. G. Masarykem – jeho politické a filozofické názory zaznamenal v knihách „Mlčení s T. G. M.“, „Hovory s T. G. M.“ a „Nablízku T. G. M.“
ve spolupráci se svým bratrem Josefem začíná Karel Čapek lyrickými a filosofickými prózami Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada.
Dílo:
a) fantasticko-utopistické romány: Továrna na absolutno, Krakatit
b) dramata: R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka, Válka s Mloky
c) detektivní příběhy: Povídky z jedné a druhé kapsy
d) cestopisy: Výlet do Španěl, Anglické listy
3. Kdy a kde se příběh odehrává:
Příběh se odehrává v neznámé zemi, v blíže nespecifikovaném čase.
4. Obsah:
Inženýr Prokop objevil trhavinu, která má obrovskou sílu (Čapek pojmenoval trhavinu podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynalézání je Prokop zraněn a v blouznění bloudí Prahou. Když bloudí Prahou, setká se s přítelem Tomšem, který ho ošetří a dozví se od něho chemické složení krakatitu. Prokop jde v mrákotách k Tomšovu otci, venkovskému lékaři, je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si velice oblíbí. Poté co se Prokop trochu zotaví z úrazu, vyláká ho do Prahy ředitel vojenské továrny v Balttinu, který od něho chce koupit chemické složení krakatitu. Ředitel prozradí Prokopovi, že u něj pracoval Tomš. Prokop odjede do Balttinu, kde je však zajat a nucen vydat chemické složení krakatitu. Prokop se zamiluje do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. V Itálii Prokop potká diplomata d´Hemona Daimona, který ho přivede mezi anarchisty. Anarchisté se snaží zničit svět pomocí krakatitu, který ukradli v Tomšově laboratoři. Daimon se ze svého sídla pokouší odpálit krakatit. Prokop se ho snaží zastavit a také varovat Tomše, že krakatit může být odpálen vlnovým zářením, ten ho však neposlouchá a nedbá jeho varování. Poté co se Prokop dostane do bezpečné vzdálenosti, Daimon odpálí na dálku pomocí vlnového záření krakatit. Když se Prokop vrací domů z Itálie, potká dědečka, který mu v kukátku ukazuje nejrůznější místa světa, a tím mu naznačí, že je nutné více myslet než cítit. Prokop si nakonec uvědomuje, že pro lidstvo je lepší užitečný čin než gigantický vynález.
5. Charakteristika hlavní postavy:
ing. Prokop – neodbytný, tvrdohlavý, neuznával válku, starostlivý
dědeček – laskavý, zkušený, moudrý, filozof
6. Umělecké zpracování:
a) forma: román, utopie
b) námět: válečné události, vědecko technický pokrok
c) kompozice: časově posloupná
d) jazyk: spisovný, bohatá slovní zásoba
7. Hlavní myšlenka knihy:
Hlavní myšlenkou knihy je ukázat nebezpečí zneužití vědy pro válečné účely a získání nadvlády nad světem. V době hrozby války mělo smysl Čapkovo úzkostné varování před zneužitím technických vynálezů k válce.
8. Co mě zaujalo:
Příběh mě zaujal promyšleností děje. Obdivoval jsem fantazii spisovatele, která předběhla čas.
9. Citát:
„Život je třaskavina, víš? Prásk, člověk se narodí a rozpadne se, bum! A nám se zdá, že to trvá bůh ví kolik let, viď!
„Jednal jsem špatně?“
„Cože?“
„Byl jsem zlý?“
„…Nebylo v tobě čisto. Člověk …má víc myslet nežli cítit.“
Člověk nesmí myslet jen na sebe a jako tvůrce se má snažit, aby se lidem lépe pracovalo, aby vytvořená věc sloužila k užitku.
10. Úryvek z knihy
První, co si Prokop uvědomil, bylo, že se s ním všechno otřásá v drnčivém rachotu a že ho někdo pevně drží kolem pasu. Hrozně se bál otevřít oči; myslel, že se to na něj řítí. Ale když to neustávalo, otevřel oči a viděl před sebou matný čtyřúhelník, kterým se sunou mlhavé světelné koule a pruhy. Neuměl si to vysvětlit; díval se zmateně na uplývající a poskakující mátohy, trpně odevzdán ve vše, co se s ním bude dít. Pak pochopil, že ten horlivý rachot jsou kola vozu a venku že míjejí jenom svítilny v mlze; a unaven tolikerým pozorováním zavřel opět oči a nechal se unášet.
“Teď si lehneš,” řekl tiše hlas nad jeho hlavou; “spolkneš aspirin a bude ti líp. Ráno ti přivedu doktora, ano?”
“Kdo je to,” ptal se Prokop ospale.
“Tomeš. Lehneš si u mne, Prokope. Máš horečku. Kde tě co bolí?”
“Všude. Hlava se mi točí. Tak, víš –”
“Jen tiše lež. Uvařím ti čaj a vyspíš se. Máš to z rozčilení, víš. To je taková nervová horečka. Do rána to přejde.”
Prokop svraštil čelo v námaze vzpomínání. “Já vím,” řekl po chvíli starostlivě. “Poslyš, ale někdo by měl tu pikslu hodit do vody. Aby nevybuchla.”
“Bez starosti. Teď nemluv.”
“A… já bych snad mohl sedět. Nejsem ti těžký?”
“Ne, jen lež.”
“– – A ty máš ten můj sešit chemie,” vzpomněl si Prokop najednou.
“Ano, dostaneš jej. Ale teď klid, slyšíš?”
“Já ti mám tak těžkou hlavu –”
Zatím drkotala drožka nahoru Ječnou ulicí. Tomeš slabounce hvízdal nějakou melodii a díval se oknem. Prokop sípavě dýchal s tichým sténáním. Mlha smáčela chodníky a vnikala až pod kabát svým sychravým slizem; bylo pusto a pozdě.
“Už tam budeme,” řekl Tomeš nahlas. Drožka se čerstvěji rozhrčela na náměstí a zahnula vpravo. “Počkej, Prokope, můžeš udělat pár kroků? Já ti pomohu.”
S námahou vlekl Tomeš svého hosta do druhého patra, Prokop si připadal jaksi lehký a bez váhy, a nechal se skoro vynést po schodech nahoru; ale Tomeš silně oddechoval a utíral si pot.
“Viď, jsem jako nitě,” divil se Prokop.
“Nu ovšem,” mručel udýchaný Tomeš odemykaje svůj byt.
