Kniha: Král Oidipus
Autor: Sofoklés
Přidal(a): Bigi
Sofoklés
- Byl řecký athénský dramatik, kněz a politik
- Měl zámožného otce, který obchodoval se zbraněmi.
- V mládí byl herec, ale pro svůj slabý hlas prý s herectvím skončil.
- Působil jako athénský pokladník a bojoval i ve válce proti Samu
- Ve své kariéře byl ovlivněn Euripidem, ale zároveň ovlivňoval i on jeho.
- Jeho dramatická tvorba byla oblíbená, napsal mnoho tragédií (123) – dochovalo se jich pouze 7
- Je autorem také hymnů, elegií a jednoho prozaického díla
- Jako prví dramatik své hry psal pro tři herce na jevišti a sbor.
- Zavedl pojem deus ex machina (bůh ze stroje) – spuštěn na scénu aby vyřešil konflikt
Další díla:
-
- Napsal kolem 120-130 dramat, ale dochovalo se jen sedm, jsou to např.: Aiás, Antigona, Élektra.
- Jeho tvorba byla velmi oblíbená. 18× vyhrál dramatickou soutěž při slavnostech dionýsií
Literárně-historický kontext
DOBA KLASICKÁ 5 – 4. STOLETÍ PŘ. N. L.
- Rozkvět dramatu v Athénách = provozovalo se v amfiteátrech
- Rozvoj dramatu a prózy
- Dramata mají původ v řeckých hrách na oslavu boha Dionýsa
- Dva hlavní žánry tragédie a komedie
Další autoři tohoto období:
-
- Aischylos – Oresteia
- Euripidés – Elektra
Rozbor díla: Král Oidipus
- ŽÁNR: Tragédie – hra s vážným dějem, nerovný zápas hlavního hrdiny – neúspěch, smrt, ale morální vítězství
- LITERÁRNÍ DRUH: Drama → Skutečnost, příběh se předvádí na jevišti
- FUNKČNÍ STYL: umělecký – jde o drama a slouží k zábavě, zvláště když se dílo prezentuje jako hra
HLAVNÍ MYŠLENKA
- Člověk nemůže změnit svůj osud a také, že bude potrestán i za chyby, kterých se dopustil bez úmyslu.
TÉMA
- Bezmoc ovlivnit osud a nutnost ho přijmout takový jaký je
KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA
- Chronologický postup – děj plyne za sebou a postupně odhaluje hlavní zápletku
SLOHOVÝ POSTUP
- vyprávěcí – příběh je vyprávěn v časovém sledu a postupně poodhaluje zápletku
- výkladový – uvádí vztahy mezi Oidipem a ostatními postavami
- V díle se setkávají jak dlouhé vleklé promluvy, tak i jasné a úderné částí, které příběh výrazně posouvají v ději dále. Autor v těchto pasážích zobrazuje horlivé výměny informací, která navozuje atmosféru získání pravdy za každou cenu.
- Jazyk tíhne k vznešenosti a nutí čtenáře přemýšlet. Časté je zde užívání archaismů a poetismů. Dobrá slovní zásoba, neobjevují se nespisovné výrazy.
- Místy se kniha četla špatně – např.: . . . Tak také dnes, ó drahý Oidipe, náš králi přesilný, v nějž věří vše, my všichni tulíce se k sobě lkáme. . .
TROPY A FIGURY
Tropy:
- rychlý soud má vratký krok – personifikace
- plodící otec – epiteton
- Ejhle, v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá. – perifráze
- Dále lze narazit na přirovnání, symboly, metafory….
Figury:
- Kéž nikdy, nikdy bozi přejasní – epizeuxis
- Já sám, jen sám jsem volal na sebe – anafora
- Dále lze narazit na inverze
DOBA A MÍSTO DĚJE
- 4. století před našim letopočtem
- Příběh se odehrává v mýtické době v Antickém Řecku. Konkrétně v Oidipově paláci v Thébách.
HLAVNÍ POSTAVY
- KRÁL OIDIPUS – moudrý a spravedlivý král, po naplnění věštby zavraždil svého otce a oženil se se svou matkou
- IOKASTÉ – matka Oidipa, poté jeho manželka, oběsila se, velmi citlivá
- LÁIOS – otec Oidipa, krutý král a vládce, po naplnění věštby zabit synem Oidipem
- PASTÝŘ – hodný a milující, ujal se Oidipa a odnesl ho králi Polybovi
- POLYBOS – Oidipův nevlastní otec, velmi starostlivý, nakonec umírá
DĚJ
Králi Láiovi předpověděla věštba strašlivou věc, a to, že bude usmrcen vlastním synem a ten se pak ožení s jeho manželkou, synovo matkou. Poté, co se syn narodil, král plný obav, že by se věštba vyplnila, nechal synovi probodnout paty. Také nechal svého sluhu, aby dítě odhodil kdesi v lese, ale ten však králův příkaz neuposlechl. Dítě ponechal chudému pastýři a ten dítě odnesl korintskému králi. Korintský král Polybos se svou ženou vlastí děti neměli a tak se o dítě starali jako o vlastní. Pojmenovali ho Oidipus, podle toho, že měl opuchlé paty. Jednoho dne se však Oidipus dozvěděl o věštbě a tak opustil své nevlastní rodiče a vypravil se do Théb. Na svém návratu do rodného města zavraždil svého otce Laia, aniž by tušil, s kým měl tu čest. Oidipus rozluštil záhadu Sfingy a zbavil Théby nestvůry které zdejší občany obtěžovala a za odměnu dostal trůn a ruku zdejší královny Iokasté. Po nějaké době v Thébách vypukla morová epidemie a tím i věštba, která předpověděla, že Théby bude mor sužovat dokud nezemře vrah krále Laja. Král Oidipus si toho byl vědom a tak po vrahovi krále Laja začal pátrat. Věštec Teiresiác mu naznačil pravdu, ale král ho po hádce vyhnal. Myslel si, že za vším stál jeho strýc, Kreón, který se chtěl chopit vlády. Dlouhá doba potom uplynula, když Oidipus pomalu začínal zjišťovat, že vrahem je on sám. Poté, co vyslechl Thébského pastýře, dozvěděl se celou pravdu. Jeho manželka Iokasté se oběsila, protože žádné z těch skutečností nemohla uvěřit a on sám si raději vypíchl oči, aby neviděl tu zkázu, kterou lidstvu způsobil. Nakonec byl král Oidipus vyhoštěn z Théb.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA
- V dnešní době není přesně známo, co vedlo Sofokla k sepsání Krále Oidipa. Ale autor se jako většina dramatiků starého Řecka zabýval historií, legendami a jejich osudy, které byly nezvratné.
VLIV DÍLA
- Dílo má nepopsatelně cenný charakter, a to nejen kvůli stáří přes 2500 let. Již od doby svého vytvoření je velice uznávanou literaturou i přes to, že se svět od vzniku díla několikrát změnil tvář.