Kniha: Křest svatého Vladimíra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): klaraauerova
Karel Havlíček Borovský
- století (Bachův absolutismus = označení pro formu vlády v Rakouském císařstvív letech 1851–1859; realismus, národní obrození)
- český básník, novinář, ekonom a politik
- považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
- bývá řazen do realismu
- píše do novin a kritizuje
- píše epigramy = krátké pointované veršované skladby. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru; krutý vtip a útočné myšlenky na církevní dogmata a morálku.
- nějaký čas strávil v Rusku jako vychovatel (dílo Obrazy z Rus – cestopis, který je též první českou objektivní studií o tom, jak se v té době žilo v Rusku)
- působí v redakci Pražských novin, poté vydává vlastní noviny Národní noviny (snažil se noviny co nejvíce politizovat a vést čtenáře k národnímu uvědomění a češtině → vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus, což nakonec vedlo k zákazu)
- 1851 přvezen do Brixenu (Tyrolsko), kde ve vyhnanství strávil skoro 4 roky a kde napsal díla Tyrolské elegie (elegie = žalozpěv, humorný a satirický popis Havlíčkova zatčení a převozu do Brixenu, kritizuje policii, společenský systém), Křest svatého Vladimíra a Král Lávra (alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí)
- zemřel na tuberkolózu (r. 1856, 35 let) a jeho pohřeb se stal národní manifestací (demonstrací)
Křest svatého Vladimíra
- století
- satirická skladba o 10 zpěvech (na konci každého zpěvu je ,,Konec prvního zpěvu“…)
- látka z dávné ruské historie, námět čerpán z Nestorova letopisu – ruské kroniky z poč. 12. století
- dílo útočící proti rakouskému absolutismu
- dílo se odehrává přibližně na přelomu 9. a 10. století za vlády cara Vladimíra
- starší, obecná (hovorová) čeština, vulgarismy, archaismy, expresivní a cizí slova, latina
- rýmované verše, vázaný verš, pravidelný rytmus
- realistické vyjadřování postav, ironie
- Hlavní postavy:
- Car Vladimír – samolibý, musí být vždy po jeho vůli
- Bůh Perun – bůh, který neudělal to, co mu car nařídil a ten ho kvůli tomu nechal odsoudit k smrti
- Obsah díla: rozděleno do zpěvů
Zpěv I.: Perun a Vladimír
– Car Vladimír má svátek, pošle drába k bohovi Perunovi, aby zahřměl jemu na počest. Perun se rozčílí a řekne, že ne. Že mu sere na čekuládu a že z toho má hovno. Dráb běžel pryč (Perun na něj vytáhl hromovnici) a vše řekl Vladimírovi. Ten se naštval a poslal na Peruna 4 policisty, pak je však odvolal, ať to nechají na zítra, že prý si nebude kazit svátek – hodovali, slavili.
– 34 slok po 4 verších, většinou rým ABCB, přímá řeč, epizeuxis (doma, doma), anafora, vulgarismy
Zpěv II.: Hospodářství
– O Perunově životě, popisuje svůj den, jak se k němu lidé modlí, štve ho to. Každý chce něco jiného – obvykle protiklady (jeden chce déšť, protože zasil, drhý chce sucho kvůli senu…). Říká, že se sám nikdo nestará, jen se modlí. Perunice mu vynadá, že slyšela, co vzkázal Vladimírovi a varuje ho. Prý do očí řekne, co má na jazyku a dělá si nepřátele.
Zpěv III.: Vojenský soud
– Policisté odvádějí Peruna, Perunice to vidí a vyběhne mu na pomoc. Perun jí však řekne, ať je nechá, jde s nimi dobrovolně. Perunice měla u sebe Peruňátko. Zjistili, že na Peruna nemuhou najít žádný zákon. Vladimír poslal pro vojenský soud, ten vše soudí ,,od oka“. Odsoudili ho pro urážku 1. třídy jeho Veličenství pro vzpouru, nemravné řeči, neposlušenství k k provazu, ale k utopení v Dněpru milost se mu dává. Bude pro výstrahu neposlušné chase vlečen k řece po ulicích na koňském ocase. Jeden žurnalista se rouhal bohu a psal proti víře, soud jej odsoudil k stejnému trestu s Perunem za nestrannost.
Zpěv IV.: Testament Perunův (= poslední vůle, závěť)
– Říká se, že bůh dokonal poslední hodinu, jak byl přivázán ke koni, za ním novinář a vlekli je přes všechny louže. Kati je poté utopili v Dněpru jak slepá štěňata. Ten, co to vypráví, to přečetl. Sepsal to Nestor pro své vnuky na památku.
– ,,Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák.“
– ,,Važ si všecho, milý synu, co na trůnu sedí, na ponížené dušinky cár milostně hledí.“
– ,,Kdo ctí cára a jeVávra, může něčím býti, kdo nechválí, bude věčně jenom vodu píti.“
Zpěv V.: Bezbožnost v Rusích
– Život šel stejně dál i bez Peruna, ale představitelé církve ztratili zdroj své obživy, neplatily se desátky.
Zpěv VI.: Audience (= slyšení, oficiální přijetí u vysoce postavené osobnosti)
– Lid žádá Vladimíra, aby jim opatřil nového boha, aby s ním udrželi v respektu sedláky.
Zpěv VII.: Ministerská rada
– Ministři řeší, že bez boha se sprostým lidem není k vydržení a řeší, jakou najít náhradu. Ministr vnitřních věcí nabídl, že ohlásí konkurz v novinách, pak si cár vybere. Zahraniční ministr chce, aby se to ohlásilo i v cizích listech. Mnistr osvěty nabídl, aby se božská činnost ponechala vdově.
Zpěv VIII.: Kamarila (= vlivná skupina lidí při dvoře působící na panovníka, mocnější než ministerstvo)
– Cár měl mnoho žen. Mates byl jeho rádce a běžel do novin, kde něco nadiktoval. Druhý den se celá Kyjev divila, lid si totiž přečetl, že se koná konkurz, to se rozmohlo po celém světě (římská a řecká církev, pravoslavní, židé, muslimové, nejrůznější sekty – ti všichni se ucházeli)
Zpěv IX.: Jezovitský marš (= pochod)
– 29 slok po 2 verších, první verš vždy napsán latinsky (týkající se boha, víry) a druhý česky, konečná písmena stejná, rým AA jazykově i rytmicky se liší od ostatních zpěvů, tento zpěv ostře útočí na církevní moc
Zpěv X.: Konkurs
