Kronika česká (Kosmova) – rozbor díla

 

Kniha: Kosmova kronika česká

Autor: Kosmas

Přidal(a): Smoli12, Jan Filip

 

 

Kosmas (1045 – †1125)

• Spisovatel, historik, děkan pražské kapituly sv. Víta, dožil se 80let
• O Kosmově původu se mnoho neví, prakticky veškeré informace, které o něm jsou známy, pocházejí z jeho kroniky. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno pravé. Tímto jménem jsou podepsány předmluvy a je uvedeno k připsání jeho smrti v jím psané kronice. Je pravděpodobné, že pocházel z rodiny duchovního a navázal na otcovu kariéru. Někdy se uvažovalo dokonce i o jeho velmožském původu, ale tato varianta dnes není přijímána, protože pro ni neexistuje dost dokladů (většinou byla vyslovována na základě domnělého příbuzenství s Jindřichem Zdíkem). Každopádně Kosmas musel pocházet z rodiny dostatečně zámožné, aby mu zaplatila studia v zahraničí. Je známo, že po absolvování pražské katedrální školy (v 70. letech 11. století) studoval ve škole při katedrále sv. Lamberta v Lutychu, s kterou české prostředí pěstovalo styky už od dob sv. Vojtěcha a která patřila k nejlepším v Evropě.
• Do Čech se vrátil někdy na počátku 90. let 11. století a ukončil svá studia tedy až jako muž středního věku, což nebylo v té době zvlášť neobvyklé. Po návratu se stal členem pražské kapituly, je možné, že v letech 1091/1092 odjel s pražským biskupem Kosmou a olomouckým biskupem Ondřejem za císařem Jindřichem IV. Do Mantovy. V roce 1094 se účastnil jejich vysvěcení mohučským arcibiskupem v Mohuči. Po svém návratu se Kosmas zařadil do skupiny kněžské inteligence, která v českém prostředí už od 11. století tvořila svébytnou skupinu s vlastní kulturou a do určité míry tvořila protipól konkurenční skupině kněží cizího, především německého původu. Částečně byla tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.
• 11. října 1099 získal Kosmas v Ostřihomi spolu s nedávno zvoleným pražským biskupem Heřmanem, který byl do té doby pravděpodobně jen jáhnem, kněžské svěcení. Je možné (ale ne jisté), že už v roce 1110 mohl působit jako děkan pražské kapituly, protože za ni vyjednával o navrácení výnosů z vesnice Sekyř. Jistě byl děkanem v roce 1120.
• Základní rysy autorského stylu: Chronologické a věcné vyprávění. Velice vzdělaný muž. Autor krásně navazoval na témata a čtenáři vždy připomněl, o čem byla řeč.

 

Kulturní a literárněhistorický kontext

• a) Zařazení k uměleckému směru: středověká literatura (literatura do konce 18.století)
• b) Zařazení do národního/evropského/světového literárního kontextu: národní, slovanské kořeny našeho písemnictví
• c) Vyjádření postoje ke skutečnosti (neutrální, ironický, zveličující…): Autor až moc chválí skutky některých významných lidí. Působí to ale příjemným dojmem. Někde si nemůže dovolit napsat „pravdu“ na úkor hierarchické společnosti (např. o císaři atp.).
• d) Názorové východisko díla: Dílo je z většiny nejspíše Kosmův subjektivní názor, ačkoliv není nevěrohodný, neb zásadně zveličující, spíše zjemňující. Popisuje tehdejší dobu, vlastnosti panovníků – povětšinou pozitivně, velice vychváleně, pro důraz jejich dobrých skutků, které bere jako vzor dobrých vladařů. Nadevše ctí biskupy, jako nejmoudřejší a nedovolí si napsat ošklivé slovo proti císaři.
• e) Inspirační zdroj (jiné dílo, autor, životní osud, historická skutečnost…): Kosmas se inspiroval historickými událostmi. Další inspirace pro něj byly pověsti, které slyšel, anebo události, které zažil, či někdo mu věrohodně poskytl. A nadále, že nikdo před ním ještě neudělal takovéto propracované a věrohodné dílo.

 

Rozbor díla: Kosmova kronika česká

• Rok prvního vydání/uvedení: 1125
• Literární forma (poezie, próza, drama): próza – dílo není veršovné, ani napsané v monolozích, či dialozích.
• Literární druh (lyrika, epika, drama): epika – založeno na ději
• Literární žánr: kronika – chronologický sled dějin
• Nejznámějším (a jediným známým) dílem Kosmase je Kronika česká. Jedná se o první kroniku, která vznikla pouze z lokálních potřeb, ale je považována za dějiny celého národa.
• Dílo vznikalo od roku 1119 a je vedeno od pravěku až do Kosmasovy smrti. Autor čerpal z řady pramenů, ale většina se bohužel nedochovala nebo je není možné spolehlivě určit. Zaznamenával a upravoval (podle antických vzorů) také staré kmenové pověsti.
• Kniha se může pyšnit výborným vypravěčským stylem autora a také bystrou charakteristikou osob. Do vyprávění jsou zařazené humorné epizody, slovní hříčky, citáty z bible a lidová přísloví.

 

Téma, motiv a námět

• Téma: České dějiny
• Vztah autora k tématu: Vztah autora v díle nebyl nijak výrazně popsán. Kosmas se držel tématu a emoce ponechával stranou. Vždy se snažil mít objektivní řeč.
• Námět: pohled na tehdejší realitu, záznam dění, vlastností a charakteristika významných osob, atd…
• Motiv: neshody – boje, panovníci, církev

 

Kompozice

• Kniha je systematicky rozdělena na jednotlivé roky, kde se popisuje daný jev.
• Kronika má tři části.
• První část pojednává, jak už jsem výše zmínil, o příchodu prvních Čechů, tedy i praotce Čecha k nám a nadále vznik naší vlády a náboženských institutů a postů.  O politických sporech a o většině Přemyslovců se zabývá druhá část knihy. Třetí část pokračuje v ději, ale je zásadně zdůrazněna ideologie o správném panovníkovi.

 

Jazykové prostředky:

• Spisovná forma staročeštiny
• Kosmas byl velice šlechetný a nikoho se nedotýkal. Řeč postav prezentoval vždy velice honosně a náležitě podle jejich činů.

 

Umělecké prostředky

• Figury:
  • epizeuxis: „Pane, již nám odpusť viny, již ve všem poslechneme tvých rozkazů, již dobrovolně činíme vše, čeho si přeješ, jen nebuď na nás dále krutý.
  • anafora: A v tom Lork, bezbožný lotr, poslaný od ďábla, vyskočil z úkrytu, maje meč po boku, a vší silou bodl knížete loveckým tesákem přímo do útrob. A nejinak padl kníže do bláta, než jako by z nebeských výšin se jasný jitřenka snesla: ihned družiny jeho, pln zármutku, přiletí zástup; vytáhli dýku a polomrtvého zvedli knížete.
  • inverze: Zvolen byl Jan biskupem moravským.
• Tropy:
  • eufemismus: Heřman, svatý ten muž, jenž světlem moudrosti zářil, stižen byl osudem svým v den třináctý před koncem září.
  • epiteton – konstans: Tehdy Strachkvas, bratr knížete, o němž jsem se výše zmínili, vida, že biskup byl jaksi spravedlivým pořadem od svého lidu zapuzen, naduté pýše zahořel po biskupství.  (nadutá pýcha)
  • metafora: A došed s mužem svrchovaně rozvážným, biskupem Notariem, k arcibiskupu v paláci města Mohuče, prosil ho, aby mohl skrze jeho posly zvěděti, zda ho chce jeho stádo zase přijmouti.

 

Charakteristika hlavních postav:

• Přemyslovci: Oráč a jeho potomci (např. Boleslav I, II, III, sv. Václav, Břetislav – silný, pohledný, moudrý; Bořivoj, Spytihněv).
• dynastie Jindřichovců: (Jindřich I,II,III,IV) – císaři Svaté Říše Římské, většinou fungovala velká korupce v císařství a obecně peníze hrály velikou roli, zjevně jako v dnešní době.
• světci: sv. Václav, sv. Vojtěch
• Kosmas: sám autor, který byl děkanem pražské kapituly sv. Víta a žil v období popisovaném v druhé a třetí části knihy.

 

Kronika je rozdělena do tří částí:

1.díl:

• Je věnovaný mělnickému proboštu Šeborovi. Začíná potopou světa, dále pokračuje vyprávěním starých pohanských pověstí (praotec Čech, Krok a jeho dcery…), líčí pokřtění Bořivoje a významné události z období prvních křesťanských knížat. Kniha končí únosem Jitky z kláštera Svinibrodského a nastoupením Břetislava I. na trůn roku 1034. Kosmas nezapomíná ani na dobové zvyky a mravy.

2.díl:

• Je věnovaný břevnovskému opatu Klimentovi. Začíná výpravou Břetislava I. do Polska, kde byly vyzdviženy ostatky sv. Vojtěcha a převezeny do Prahy. Dále popisuje šedesát let bojů českých knížat s Němci. Díl končí nastoupením Břetislava II. na trůn roku 1092. Kosmas také líčí hrůzostrašné středověké tresty (odnětí paží, očí…), vyprávění je však také oživeno záznamy přírodních úkazů.

3.díl:

• Vypráví o konečném zúčtováním s pohanstvím za Břetislava II., spory mezi Přemyslovci, násilné křtění Židů, občanskou válku mezi Přemyslovci a Vršovci (skončila až za knížete Svatopluka, a to vyhubením rodu Vršovců a následnou vraždou knížete). Kosmas zde také zaznamenává zázrak, který se stal se závojem sv. Ludmily, který údajně odolal ohni. Také zde jsou popisovány jednotlivé přírodní jevy.

 

Časoprostor

• Doba: kniha vypráví o Českých dějinách, a to od útlého věku, kdy na naše území přišla první civilizace, až do Kosmovy smrti (1125). Celý kontext je věnován Přemyslovské dynastii.
• Prostředí: území Českého království za středověku a při příchodu prvních lidí na naše území.

 

Poměr díla k současnosti, dnešní vyznění díla

• Kosmova kronika je považována za jednu z nejvýznamnějších literárních děl našeho území, jelikož jako jediná shrnuje dlouhé časové období a zároveň je tohoto typu jedinečná a nejvěrohodnější.

 

Subjektivní zhodnocení, působení na čtenáře

Kosmova kronika je poměrně náročné čtení. Čte se sice dobře, ale velice pomalu na úkor velikého množství informací. Na druhou stranu je velice krásné a přínosné se dozvědět spoustu o minulosti naší země. Mnoho pověstí a panovníků, které vycházejí z této kroniky, jsem znal, ale až tato kniha mi to vše dala do souvislostí. Věc, která mne velice mrzí je, že si vše z té knihy nemohu zapamatovat. Ukrývá se v ní nespočetně mnoho informací, které se nezávisle na odhodlanosti čtenáře doslova vypaří z hlavy, i kdyby se sebevíce snažil. Rád bych si zapamatoval tu strukturu a rodokmen našich panovníků a biskupů.