Krysař – rozbor díla k maturitě [11]

rozbor-díla

 

Kniha: Krysař

Autor: Viktor Dyk

Přidal(a): 120michal

 

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století

  • úsilí překonat individualismus
  • sblížit literaturu se životem
  • protispolečenský postoj – vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu, odmítnutí autority státu, revolta, kritika aktuálního dění, destrukce měšťáckého světa individuálním činem), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, kult přírody, radost, citové a smyslové prožitky)
  • odpor k společnosti, pesimismus -> buřičství a radikalismus, negace soudobé společnosti, bohémský způsob života, tuláctví, myšlenky satanismu, dekadence -> poezie osobních prožitků, pohled na svět bez iluzí, zájem o sociální problematiku, propagace volné lásky, emancipace ženy, odpor k falešné morálce
  • skupinu anarchistických buřičů dočasně spojoval časopis Nový kult (1897 – 1905) – založen S.K.Neumannem, pak rozdílné cesty vývoje, hledání nových životních jistot, např. přilnutí k rodné zemi (Toman), ve vitalismu (Šrámek), v socialismu, levicové orientaci  (Neumann).
  • satira, skepse je příznačná pro Dyka a kellnera
  • zvláštní sociální poezii vytvořil Bezruč, spjatý s oblastí Slezska.

 

Neoklasicismus

  • umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla
  • podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění
  • autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě
  • nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění
  • Typické rysy:
    • tvarová kázeň
    • stylová jednota
    • přesnost a preciznost vyjádření
    • kompoziční vyváženost
    • nevyzdvihují cit, ale intelekt
    • nadčasové jevy
  • Znaky novoklasicistní tvorby:
    • klade důraz na intelekt
    • důraz na svébytný tvar uměleckého díla
    • důraz na přísně vyváženou tvorbu
    • soustředění k souvislé epické linii
    • spád děje
    • neosobní vypravěčský styl
    • typické žánry byly povídka a novela.

 

Epické žánrové formy střední epiky

  • Povídka:
    • kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky a popisu, paradoxu)
  • Novela:
    • příběh soustředěný na jednu událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií, neměnné charaktery postav, sevřený děj, překvapivý závěr

 

Romantismus:

  • Literární směr ve všech evropských literaturách i životní pocit a postoj člověka. Protiklad racionalitě klasicismu (přísný řád, norma, symetrie, podřízenost člověka společnosti x cit , tvarové bohatství, svoboda a volnost). Návaznost na preromantismus – člověk jako svobodné individuum, citovost, fantazie, příroda, idea práva na sebeurčení národa. Nespokojenost, ztráta jistot, buřičství (nesplněny naděje na nové uspořádání ve společnosti).
  • Znaky:
    • důraz na city, fantazii a vůli
    • subjektivní vztah ke skutečnosti -> individualismus, kult výjimečné osobnosti, revolta, ale i touha po harmonii s přírodou
    • protiklad snů (ideálů) a dobové skutečnosti
    • obdiv k minulosti, mystice (inspirace gotikou), k lidové slovesnosti, k přírodě, k exotice

 

V literatuře a umění:

  • důraz na tvůrčí svobodu umělce -> směšování žánrů (lyrizace prózy a dramatizace prózy), volnost verše, kontrastnost (krása v ošklivosti, zlo v podobě anděla), smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
  • obohacení jazyka o lidovou mluvu a archaismy
  • hlavní hrdina se myšlenkově ztotožňuje (splývá) s autorem (někdy i podobou), je výjimečný, neschopný přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán), osamělý, jeho minulost je záhadná. Neúspěšné buřičství -> světobol (spleen, chandra), rozervanost, deziluze – život končí většinou tragicky. Kult dětství (často jako ztracený ráj)
  • výjimečné prostředí (tajuplné jezero, temné lesy, skály, samoty, hřbitov, gotické hrady, katedrály, běsnící živly
  • časté téma – nešťastná nebo nenaplněná láska (romantikové zbožňují ideál)
  • obliba poezie – lyrickoepické básně (balady, básnické povídky – poemy, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň)
  • próza – historický román a povídka

 

Další autoři období:

> Generace tzv. buřičů

 

Autor Viktor Dyk

  • Básník , prozaik, dramatik a publicista. V počátcích tvorby patřil k dekadentnímu křídlu devadesátých let. Zároveň na něho měla vliv i Marachova útočná kritika české společnosti a jeho poetika.
  • Narodil se v Pšovce u Mělníka a zemřel tragicky v Jaderském moři.
  • Vystudoval gymnázium a později právnickou fakultu. Po ukončení studií se plně věnoval literatuře a novinářské dráze. Byl také aktivním politikem.Přispíval do Světozoru, Lumíru a Pokrokové revui, Lidových novin. Od počátku války byl zapojen do domácího odboje, byl zatčen a vězněn. Po roce 1918 se stal poslancem a senátorem. Odmítal Masarykovu politickou orientaci.
  • Pro jeho dílo jsou typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální vzpoury, ironický a satirický pohled na skutečnost.

Další Dykovy díla:

  • Poezie:
    • A porta infern
    • Milá sedmi loupežníků
  • Próza:
    • Krysař
  • Drama:
    • Zmoudření Dona Quijota

 

Rozbor díla: Krysař

Žánr: novoklasicistní novela s prvky romantismu

Bližší zařazení: český literatura na přelomu19. a 20. století (1915)

 

Tematický plán:

  • Celkové téma: oslava skutečné hodnoty lidství
  • Hlavní téma: poslaní krysaře
  • Vedlejší téma: Láska k Angnes
  • Námět:  ze staroněmecké pověsti
  • Motiv: Romantická deziluze, rozpor mezi snem a skutečností, mezi ušlechtilým ideálem a nízkou všedností, symbolika věcí (dítě = symbol budoucnost a naděje, znovuzrození lidského světa
  • Téma: právo, spravedlnost, láska, pomsta

 

Kompoziční plán:

  • Počet kapitol:
    • dílo má 26 částí a je uzavřeno doslovem
  • Postup:
    • chronologický, paralelní s pověstí z 13. stol.

 

Prvky kompoziční výstavby:

Kontrast:

  • touha po zaslíbené zemi x pokornému přijetí obyčejného životního úkolu
  • vzpoura snílka x smír s daným osudem, který nelze změnit
  • pomsta výjimečného jedince za všechnu malost prostředí, jež mu zabránilo realizovat jeho ideály x obyčejnému, ale reálnému činy, který mění skutečnost

 

Princip paralelnosti:

  • píšťala = synonymum jeho bytí
  • nemluvně = naděje, budoucnost, znovuzrození lidského světa

 

Jazykový plán, jazyk autora:

  • Autor si vybral pro toto dílo formu novely, což je pro něho dost neobvyklé, neboť se soustředil převážnou měrou na poezii.
  • V díle se odráží novo-klasicistní směřování pozdního Dykova díla, ale jsou zde patrny rovněž prvky romantismu, který byl Dykovi rovněž blízký.

 

Krátká charakteristika díla:

Děj začíná příchodem krásného, urostlého může beze jména, pomocí zvuku své kouzelné píšťaly zbavil město Hammeln krys. Zamiloval se do krásné Agnes a zůstává stále ve městě. Láska mu brání pomstít se proradným radním za to, že nedostal slíbenou odměnu. Příběh vrcholí přiznáním Agnes, že čeká dítě s jiným milencem. Zoufalý krysař teprve nyní, když je pošlapán a zahubena jeho láska, vzepře a pomstí lakotu. Zvukem své píšťaly odvedl obyvatele města k propasti na hoře Koppel a oni v slepé naději na lepší život do ní naskákali. Přežil jediný spravedlivý a prostomyslný rybář Sepp Jörgen a opuštěné plačící nemluvně.

 

Symbolický význam:

  •  oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil), hrdina je osamělý, hrdý individualista
  • díle se objevují symboly, které bývají skryty do niterného prožitku básníka
  • hned s prvním manifestací symbolu se setkáváme na začátku knihy, kdy dochází k celkem strohé a pouze v náznacích pojaté charakterizaci Krysaře („ Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“) takováto charakteristika vrhá na postavu krysaře stín tajuplnosti a naznačuje možnou symbolistickou tendenci budoucího příběhu
  • v závěru se zase objevuje motiv, kdy s padající píšťalou do propasti, padá i smysl života Krysaře, padá i jeho já, jeho existence – píšťala jako symbol Krysařova bytí

 

Časoprostor

  • Čas děje:
    • novele se neobjevuje objektivní historický čas, čas je vnímán podle toho, jak se proměňuje hrdinův život – životní proměny = měřítko času. – nikde v díle se neobjevuje ani náznak časového vymezení děje, nevíme, zda se dílo odehrává v 15.st, 17.st. nebo v nějakém mystickém časoprostoru.
  • Místo děje
    • město Hammeln, Sedmihradsko

 

Charakteristika hlavních postav:

  • Krysař
    • Hlavní hrdina díla. Jedná se o tajemného samotáře. Putuje po městech a svojí píšťalou, která umí omámit vše živé, hubí krysy. O síle své píšťaly ví, ovšem nechce ji zneužít. Jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil žádný cit, ovšem to Agnes změní. Krysař jde od města k městu bez cíle, ovšem zamilování to změní a chce se usadit. Ale po zklamání z lásky k Agnes, která si vezme život, zapíská na píšťalu tak silně, že k propasti odvede obyvatele Hamelnu, kteří pak společně umírají. následně odchází do země sedmihradské (prvky romantismu i realismu – vidí věci takové jaké jsou, ale zároveň se rozhoduje podle citů).
    • Silná osobnost, člověk moudrý, plný citu, ovšem i člověk zkušený, který chápe svět jako svár ideálu a reality.
  • Agnes
    • Prostá vesničanka z Hamelnu, je mladá a krásná. Ubytuje Krysaře u sebe a opětuje jeho lásku. Ovšem čeká dítě s bývalým milencem, a když se to Krysař dozví, odejde z města. Agnes se žalem utopí/skočí do propasti.
  • Sepp Jörgen
    • Je chudým rybářem, kterému trvá den, než pochopí, co se okolo něho děje. Proto je vesničany, stejně jako Krysař, opovrhován, vyděděnec. Smějí se mu pro jeho prostoduchost, duševní omezenost a neschopnost se zařadit do životního stereotypu. Žije sám a lidé mu dělají naschvály. Na konci díla odolá zvuku krysařovy flétny a postará se o kojence, kterého najde na kraji propasti.
  • Páni radní
    • Vesničany uznávaní radní, kteří potřebují pomoc krysaře, mu nabídnou 100 zlatých za vyhnání krys. Krysař svůj slib splní, ale přestože se ho radní bojí, rozmyslí si dát mu prvně nabídnutých 100 zlatých. Zdá se jim, že to je za zapískání na flétnu moc a nechtějí mu částku vyplatit.
    • Na postavách městečka zesměšňuje a kritizuje autor lidské vlastnosti, kterými opovrhuje – krutost, duševní nízkosti, ale i lhostejnost k zoufalství bližních, maloměšťáctví i zneužívání veřejných funkcí. Naopak láska je hnacím motorem krysařova snažení – pro lásku chce odpustit radním i městu, pro ztracenou lásku je ochoten zabít všechny i sebe.
error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.