Kniha: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Přidal(a): Adam
Období: česká literatura od počátku 20. století do roku 1918
- Anarchisté – buřiči – podle sociálního a myšlenkového hnutí. Poprvé se tento pojem objevil u Viktora Dyka. Dále také: Karel Toman, František Gellner, aj.
- Důraz na svobodu jedince, odmítání společenské nespravedlnosti a konvencí spojených s usedlým měšťanským způsobem života, antimilitarismus (zbrojení proti válce), bohémství, tuláctví vytlačovaly z jejich básní složitou obraznost či volný verš.
- Svůj program, v němž důležité místo měla propagace „volné lásky“ (protiklad tradiční představy o manželství a roly ženy), představovali v Neumannem řízeném časopise Nový kult.
- K seskupení kolem S.K. Neumanna nepatřil Viktor Dyk, jehož životní styl a představy o umělecké tvorbě byly vzdáleny bezstarostnosti a bohémství většiny ostatních anarchistů.
- Próza v tomto období probudila čtenářský zájem i u děl Viktora Dyka a jeho novela Krysař.
O autorovi: Viktor Dyk (1877 – 1931)
Narozený u Mělníka, v rodině s „panským“ původem (což mělo vliv na vztahy se spolužáky – celoživotní pocit osamocení). Po ukončení studií (gymnázium, právnická fakulta) se stal novinářem a spisovatelem. Dále také básník, dramatik a prozaik.
Z počátku své tvorby byl ovlivněn dekadencí, dále na něho měla také vliv Macharova útočná kritika české společnosti.
Byl také aktivním politikem. Přispíval do Světozoru (1895).
Zapojoval se do domácího odboje, byl zatčen a vězněn. Zastával velmi konzervativní názory, sblížil se s nacionalistickou pravicí, odmítal Masarykovu politickou orientaci.
Pro jeho dílo jsou typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální vzpoury a satirický pohled na skutečnost.
– rozpor mezi velkým snem a malou skutečností
– nevzdává se snu, i když ví, že bojuje za ztracenou věc
– zapojuje do básní svůj intelekt – nepracuje se symbolem, jen s nápovědou
Z díla:
- Básnické sbírky – A porta inferi, Síla života, Marnost (vyšly pod jedním názem = Marnost)
- Prozaická díla:
- Povídky – Stud, Zlý vítr
- Novela – Krysař
- Dramatická tvorba – Ondřej a drak, Epizoda, Posel
Rozbor díla Krysař
Novela Krysař vychází z námětů staré německé pověsti (pravděpodobně ze 13. století) a pohádky.
Krysař odhaluje chování „počestných“ občanu, odkrývá jejich skutečné povahy. Jeho tragický příběh lásky (zamilování se do Agnes zahubí myšlenky být pouhým vyděděnce, putujícím od města k městu bez stálého domova) a pomsty ale nevyznívá jen jako deziluze. V postavě prosťáčka Seppa Jörgena dává lidem naději v možnost nápravy a smíření. Účinnost Dykova novoklasicistického stylu je v jeho jednoduchosti a strohosti, předznamenává tak baladickou prózu 30. let 20. století.
Literární druh:
Literární žánr:
- novela – krátký text s překvapivým koncem
Výrazová forma:
- próza
Literární směr:
- novoromantismus- sny, ideály, iluze, lyrické pasáže, hrdina
- novoklasicismus – spisovatelé se zajímají o formu, symbolismus
Téma:
- Láska – když člověk ztratí lásku, ztrácí důvod žít, život Krysaře, Konšelé Strumm a Frosch – Cokoli jsi slíbil, splň, neboť mnohem lépe je neslibovat, než po slibu, co připověděno, nesplnit – Kazatel
Hlavní myšlenka:
- Autor velmi dobře poukazuje na měšťáctvo – konšely Strumma a Frosche, kteří slíbili Krysaři odměnu, poté ji však zapírali, kritika a zesměšnění měšťanů
Motivy:
- Láska, pomsta, iluze, sobectví, povrchnost, touha, sebevražda
Symboly:
- Flétna, krysy, země sedmihradská
Místo a čas:
- Z minulosti, příběh se odehrává v době hanzovních měst (v blíže neurčené), ve městě Hameln, do kterého přichází krysař, hlavní hrdina.
Postavy:
- Krysař – vyrovnaná, silná osoba; individualista, moudrý, zkušený, chápavý, plný citů, vykreslený jako romantická postava x bez identity, nízké povolání
- Kristián – milenec Agnes. Doufá, že až nabude dědictví, plně získá srdce Agnes (Agnes však touží po lásce, ne penězích). Kristián nemá vůbec ponětí, co se odehrává mez Agnes a krysařem.
- Sepp Jörgen – protiklad Krysaře (jsou si blízcí povoláním – rybář x krysař), vyděděnec, prostoduchý mládenec, neschopný zařadit se do společnosti. Společnost se mu posmívá pro jeho jednoduchost. Vše si uvědomoval až další den.
- Agnes – milenka Kristiánova. S příchodem krysaře poznává lidské hodnoty (zamiluje se). Otěhotní s Kristiánem (dítě s ním nechce).
Děj:
Hlavní postavou celého příběhu je krysař, je zvláštní už tím, že nemá jméno. Krysař putuje po světě a pomocí své kouzelné píšťaly vyhání krysy. Dostává se do hanzovního města Hameln, které je krysami zamořeno a domluví se s konšely, že je za úplatu vyžene.
Další důležitou postavou je zde rybář Sepp Jörgen, poněkud zpomalený, těžkopádný hoch, kterému se všichni obyvatelé města posmívají.
Viktor Dyk celý příběh vystavěl na úplné rozdílnosti těchto hrdinů: krysař je typická romantická postava pod vlivem kouzelné píšťaly, kdežto Sepp je prostý, obyčejný člověk, který, i když slyší píšťalu, tak ji nepodlehne a obětuje se pro dítě.
Krysař zbavil město krys, ale konšelé odmítají zaplatit slíbenou částku. Tvrdí, že smlouva je neplatná, poněvadž krysař nemůže prokázat svou totožnost a při dohodě nikdo nepronesl „k tomu mi dopomáhej Bůh“. Krysař má moc se pomstít, ale rozhodl se město ušetřit kvůli krásné Agnes, do které se zamiloval. Jejich „štěstí“ však naruší Dlouhý Kristián, což je Agnesin „původní milenec“ (znásilní ji). Agnes to řekne krysařovi a poprosí ho, aby odešel z města. Agnes je velmi nešťastná a rozhodne se, že „půjde do Sedmihradska“ (podle pověsti člověk, který na hoře Koppel skočí do propasti, se podzemní cestou dostane do Sedmihradska, tj. země kde neexistuje hřích ani vina, bolest ani žal). Když se to dozví její matka, zešílí.
Když se o Agnesině smrti dozvěděl krysař, rozhodl se, že město neušetří a začal nahlas hrát na svou kouzelnou píšťalu. Zvuk píšťaly má zvláštní moc – lidé ho chtějí slyšet a jdou za ním, přitom si představují, že jdou do Sedmihradska…v propasti skončí krysař a všichni obyvatelé města Hameln, až na Seppa Jörgena – jelikož ten je pomalejší a dochází mu vše o den později, tak jde na Koppel až druhý den. Cestou uslyší plakat hladové dítě a vezme je s sebou. Také on „chce jít do zaslíbené země Sedmihradské“, ale nakonec se rozhodne zůstat s dítětem, které ho potřebuje. A vydá se hledat ženu, která by dítě nakrmila.
Kompozice:
- chronologická – přímá návaznost děje
Jazyk:
Spisovný jazyk, archaismy, krátké věty, tázací věty (komunikace se čtenářem), občas přeházený slovosled. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky). Dyk často užívá opakování, jímž se zvyšuje naléhavost a nezvratná osudovost děje. Dále také pracuje se zvukovými prostředky (píseň píšťaly). Tajuplná atmosféra novely („Oh země sedmihradská!“ – lidé touží dojít země sedmihradské, ale netuší, co je tam čeká). Symbolika – sen x skutečnost, umění x život; píšťala = řemeslo, život, vytváření snu. Prvky romantismu – citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost, tajemnost, zšeřelost, individualita a imaginace. Paradoxy – vítězství bláznovství nad rozumem, protože paradoxně přežil člověk mentálně zaostalý a člověk (miminko), který ještě rozumu nenabyl.
Vypravěčem je sám autor – vnější nezávislý pozorovatel děje – er-forma, spisovná čeština, řečnické otázky, vyskytují se archaismy – Kateřina padla do mdlob (omdlela), brát zřetele – ohled, konšel – člen městské nebo obecní rady, krev kolotala – proudila, tekla, voním k růžím – přivonět, čichat, bol – bolest, trápení, jitro – ráno.
Umělecké prostředky:
- Krysař jde jako Ahasver z města do města – přirovnání, Daleko, daleko, až k novým obzorům letělo jeho pyšné a prudké srdce, Řeka plyne. Plyne, nerušená osudy, Je ticho..ticho – epanastrofa.
Textové prostředky:
- Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá.
Citát z knihy:
„…Jak dlouho hledala toho dne, jak marně hledala! Ptala se nejprve sousedů: Neviděli jste Agnes? Šla ulicemi Hameln a zastavovala chodce. Odbyli ji nevrle, odpovídali vyhýbavě. Viděli ji, ale nepamatují si už, zdali tomu dlouho. Šla tudy, nemohu však říci, zdali včera nebo dnes. Občané Hameln mají jiné starosti než všímati si ledajaké dívčiny jdoucí ulicí. Svěsila hlavu a šla, tázajíc se znova: Neviděli jste Agnes, neviděli jste mé dítě?
Řekli jí pouze, že šla k řece. V ulici poblíž řeky bydlil Kristián. Věděl snad Kristián o ní?…“ (str. 58)
„Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás“; „Šaty dělají člověka“; „I síly se mohou vrátit, čas se ale nikdy nevrátí“
Krysař = kouzelník – dokáže manipulovat s lidmi, likvidací města připravuje nový život; představitel starého města
Sepp Jergen = člověk ryzího charakteru, čistá duše; odolá snu, jde za realitou (skutečná hodnota života); představitel nového světa (reálného)
Vyznění díla:
- Kritika se zesměšnění lidských vlastností (pokrytectví, lhaní, ubohost)
- Láska = hnací motor jednání člověka
- Silné osobnosti stojí nad davem
- Člověk má žít skutečný život a ne se hnát za snem
Kritika díla
- dílo se dočkalo velkého ohlasu ve společnosti
