Kniha: Květy zla
Autor: Charles Baudelaire
Přidal(a): Dawe
Charles Baudelaire
- První představitel tzv. prokletých básníků. Byl mezi ně zařazen až později, protože žil dřív nežli většina jeho „společníků“ avšak měl stejný životní rytmus a tvorbu jako ostatní prokletí básníci. Francouzský autor 19.století.(dobově jde však o realismus!)
- Jako básník představuje přechod od parnasismu k symbolismu. Nejenže psal vlastní básně, dokonce i překládal např. E.A. Poea, kterého považoval za člověka podobně smýšlejícího(sám Baudelaire není ve své době pochopen a uznáván, protože byl Poe mrtvý, nemohl ho nijak zkritizovat).
- Spolu s Verlainem a Rimbaudem patří mezi dekadentní umělce.
- Řadíme ho mezi prokleté básníky, protože žil a pobuřoval ve velkém stylu. V jeho tvorbě se odráží nespokojenost ze života, která plyne z nešťastného dětství (otec zemřel v jeho útlém věku a matka se znovu provdala za vojenského příslušníka Aupica. Vztah k Aupicovi nebyl nejlepší a Baudlaire se začal bouřit. Připadal si, jakože nezapadá do společnosti, do které se dostal. Svůj stesk se snažil vyjádřit skrz básně což paradoxně vedle ještě k většímu odtržení od společnosti, která jeho básně „nevzala“.
- Další inspiraci pro tvorbu je jeho trvalý pobyt v Paříži, ze které moc často nevyjíždí. Jeho jedinou větší cestou je putování do Indie, kam ho poslal otčím, aby se vyučil kupcem (za trest) – překvapivě zde také nalézá jakýsi klid a další inspiraci.
- Zemřel na obrnu, před smrtí ztratil řeč.
Znaky (Baudelairovy tvorby):
- Zapojení všech smyslů
- Používání nejrůznějších metafor
- Morbidní metafory
- Nepřímé vyjádření přes symboly
- Obdiv k ženám – zároveň nenávist
- Kontrastní výstavba – krása x smrt,krev,zmar
- Oxymóra
- Pobuřování
- Parnasismus = vytříbené umění
Žánr: – Basně (sbírka básní)
- Jeho díla tvoří mezník v historii moderního umění. Revoluční pojetí básní, kdy se vyjadřuje smutek nejrůznějšími morbidními obrazy. Dalším znakem je setkání se Zlem, které je do té doby jaksi tabuizováno.
Baudelaire jako nešťastný člověk nachází zálibu v morbidnosti. Výchozím bodem básní je neschopnost člověka dosáhnout štěstí. Z této neschopnosti pramení bolest, která je o to intenzivnější, že se ve snech a občasných záblescích na chvíli objeví, aby byla opět vystřídána smutkem. Jediným vysvobozením je tak snaha usilovat o čisté umění (v reálném životě).
Květy zla (1821-1867)
Sbírka obsahující 126 básní rozdělených podle tématu do 6 oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt. Po jeho smrti byla sbírka doplněna o dalších 16 básní. Sbírka byla vydána roku 1861. V celé sbírce básník nachází zajímavé a morbidní metafory. Dekadentním způsobem se snaží vyjádřit svůj vztah k ženám,matce a světu. Odráží se zde jeho komplikovaný život. Nacházíme zde tragické rozpolceného člověka, který se marně snaží najít harmonii a klid, který byl ztracen již v mládí.
Téma, motivy
- V celém díle také témata: spojení krásy a zla, lásky a pohrdání; samota; dekadentní a tabuizovaná témata – erotika, poetizace zla, oslava Satana, marnost;
Květy zla – název druhé části sbírky; sbírka je soubor básní, které z větší části pojednávají o záporech (nevěra, zklamání, smrt,…) = zlo, na druhé straně popisuje i pocity pozitivní (zamilovanost, nadšení, opojení životem) = dobro, květy - Spojení květy zla je oxymóron – slova jsou v logickém rozporu.
- Název sbírky také koresponduje s tvrzením prokletých básníků, že i v ošklivosti je krása.
Dílo je rozděleno do 6 oddílů
Prvním z nich je: Spleen a ideál
Jak již název napovídá, jedná se o část knihy s kontrastní výstavbou. Jak básně jednotlivé tak i v některých básních (jako samostatných jednotkách) nacházíme kontrast. Ideál, snění a krása zde vystupují proti nihilismu,ošklivosti a ohavnosti.
Nejznámější z básní Baudlaira je bezpochyby Zdechlina (Mršina – záleží na překladu). V této básni se naplno projevuje básníkova záliba v morbiditě. Naturalistickým způsobem zde popisuje mrtvolu, kterou přirovnává k ženě (přirovnává rozklad těla k nestydatému svádění lehkých žen) – „S nohama ve vzduchu jak vilná žen, škvaříc a potíc samý jed, smrdutým břichem beze studu rozevřena, se nabízela pro pohled.“
Pařížské obrazy
V této části popisuje svůj život v Paříži, básní o bezdomovcích (opěvuje krásu některých slečen bez domova), důchodkyních a o životě v Paříži. Mnoho z těchto básní mají věnování (většinou Victoru Hugovi). Básník se marně snažil zapůsobit na soudobé umělce,marně.
Víno a Smrt
V knize, kterou jsem četl jsou tyto dvě části sloučeny. Básně pojednávají o milencích, alkoholismu a jejich společné smrti.
Květy zla a básně odsouzené
Zde se nejvíce projevuje básníkův rozpolcený vztah k ženám. Obdivuje jako klenoty a zároveň je nenávidí. Mnoho z žen o kterých píše rozkvétají a odkrývají svůj květ zla (odtud pravděpodobně pramení i název celého díla). Nutno podotknout, Baudlaire nebyl pravděpodobně žádný donchuán. V jeho básních se všeho všudy objevují 3 ženy jmenovitě.
Tříšť a doplňky
Dodatek básní, které jsou polytematické avšak opět s motivem nenávisti a zoufalství.
Hlavní myšlenka:
- Vyjádření autorových nejniternějších pocitů, myšlenek a vzpomínek, které ukazují na jeho vnitřní neklid. Snaha pobouřit a vyburcovat společnost. Vyjádření obdivu k ženám a zároveň jejich nenávist. Dále se básník chce osvobodit od konvence a zastaralých pravidel. Dílo pokládá základy novodobé poezie
Básnické prostředky
- epiteton konstans – čarovný večer
- epiteton ornans – z polibků mocných
- personifikace – mrtvá vesla
- Metafora – nevěstky světélkují jako hmyz
- Přesahy – často využívá přesahy
- Refrén – v některých básních
- Bohatá oximora
Zvuková stránka
- každá báseň má svou vlastní stopáž, někdy se využívá i volného verše.
Dobový ohlas:
Svými současníky byl Baudelaire téměř neznám, co víc po vydání Květů zla byl dokonce zatracován a soudně stíhán, jeho sbírka byla označena jako veledílo špatného vkusu. Jeho obdivovatelé nebyli vyslyšeni, pokud psali do novin a tak jediné jak mu dávali najevo svůj obdiv, bylo pomocí soukromých dopisů. O první překlady se pokusil Jaroslav Vrchlický a ač jsou dnes jeho překlady překonány, nemůžeme mu upřít blízkost těchto překladů(díky tomu, že žil v tamní době) navíc byl Vrchlický průkopníkem ve své době a musel se také podrobit těžké kritice (např. F.X.Šalda). Řada básní neměla být vůbec uveřejněna a nakonec byla kniha zakázána.
Vliv na další generace – vliv na Verlaina a Rimbauda, kteří ho následovali ve své tvorbě a způsobu života.
