Kniha: Květy zla
Autor: Charles Baudelaire
Přidala: Lucie, Aluthien, Andulis
Bibliografie autora: Charles Baudelaire
Životopis:
- 1821- 1867 – Francie
- Patří mezi francouzské prokleté básníky, literární a umělecké kritiky.
- Období romantismu a symbolismu.
- Používal originální básnickou obraznost.
- Dával najevo své nálady slovy a symboly.
- Za báseň ,,Zdechlina” byl soudně pronásledován.
- Ve svých dílech popisuje bolest, utrpení, nejistotu- vyvolané požitím drog.
- Stavěl se proti měšťanské společnosti.
- Díky překladu Edgara Allana Poea se stal slavným po celé Evropě.
Díla:
- Estetické zajímavosti, Zdechlina, Krása, Splín, Tanec kostlivců, Proměny upíra
Literární směr:
symbolismus – skutečnost není přímo popisována, využívá se symbolů a znaků, důraz na zachycení vnitřních emocí, vzniká volný verš, synestézie – míšení vjemů z různých smyslových oblastí
moderna – dekadence – (prokletí básníci) – v dílech se objevují drogy, alkohol, zločiny, násilí a životní styl spojený s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům, hlavním znakem jejich poezie je hledání krásy v ošklivosti
Rozbor díla: Květy zla
KVĚTY ZLA -> oxymóron – slova jsou v rozporu, spojení s prokletými básníky – v ošklivosti je krása
Literární druh: lyrika
- deskriptivní lyrika (popis mršiny)
- reflexivní lyrika (porovnávání mršiny s družkou, podobenství k mršině)
- Zachycování skutečnosti v jedinečném okamžiku: „S hůr slunce pražilo, tak jako by ji chtělo |v tu chvíli celou upéct hned“
- Vyjadřování osobních dojmů (k mršině i k družce) „že tvář a podstatu svých lásek chovám v duši,| i když se bědně rozpadly.“
- Neměnné statické motivy-báseň se nikam neposouvá- stále jsme u mršiny
Literární žánr: básnická sbírka, milostná lyrika
Výrazová forma: poezie
Nakladatelství: Mladá fronta
Překlad: Svatopluk Kadlec
Rok vydání: 1997
Kontext díla
- Báseň patří do první části básnické sbírky, Splín a Ideál.
- Baudelaire psal knihu 20 let. Básnická sbírka Květy zla je jeho celoživotním dílem.
- Jako lyrický subjekt se promítá samotný autor, který je ve většině básní nespokojený se životem, zklamaný, až ironický
Hlavní myšlenka díla:
- vyjádření autorových vnitřních pocitů, myšlenek a vzpomínek; tvrdí, že v životě nelze dosáhnout štěstí – člověk životem jen tak prochází a nudí se a čas si právě krátí sexem, alkoholem, drogami… krásu je nemožné najít v dobru, ale ve zlu – ukázat krásu v ošklivosti, únavu ze společnosti – snaží se ji pobouřit
Téma:
- zbožňuje i proklíná ženy, které jsou přitažlivé, ale vnitřně chladné – láska a krása ve světě přetvářky, bezcitnosti a prodejné lásky jsou jen iluzí
Motivy:
- krása a ošklivost, dobro a zlo, láska a nenávist, smutek, bolest, sen
Symboly:
- oči, vlasy
Kompozice:
- obsahuje celkem 145 básní a skládá se z 6 částí – Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt;
Jazyk
- Výňatek je napsán spisovným jazykem.
- Autor používá vznešená slova a čtenáři navozuje pocit jako by četl dílo od antického básníka. Taková slova jsou však v kontrastu s obsahem, který vyvolává hnus.
- Na začátku slov, kterým autor přikládá velký význam, píše velká počáteční písmena i uprostřed věty. Těmi slovy jsou například: Příroda, Nepřítel, Ideál, Zášť, Osud, atd.
- Text obsahuje archaismy: hodokvas-oslava, rov-hrob, rcete-řekněte, zteřelé-zpuchřelé
- Jsou zde vystiženy protiklady (např. krása x zlo, život x smrt).
- Je zde oxymóron (=spojení dvou slov, který se navzájem vylučuje).
- V básní je vyjádřena láska a pohrdání jí a mnoho dalších básníkovo pocitů.
- V textu se vyskytují přechodníky: potíc, měříc
- Jeho štěstí je vyjádřeno ve vzpomínkách. Popisuje umění jako štěstí a harmonii života. Obyčejný život je nudný a zlý.
- Hledal krásu v ošklivosti, bolesti,..
- Je zde vylíčena láska a její krása x láska a její zklamání, nevěra,..
- Autor zapojuje čtenářovi smysly:
- zrak: ( a oblévajíce ty živé cáry slizu, |tekly jak hustý kal kol nich).
- sluch: (Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu)
- čich: (Puch tak strašlivý, že jste div neomdlela)
- hmat: (To krásko, rcete však těm červům, kteří, hluší|vás budou líbat kusadly…)
Kompozice
- Básnická sbírka, kde je kolem 140 básní. Jsou rozděleny do 6 oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura, Smrt.
Verš
- Text je veršovaný a strofický.
- Báseň je členěna do dvanácti slok po čtyřech verších. Verš je pravidelný.
- Kniha je psaná alexandrínem (šestistopý jamb se závazným předělem po šesté slabice), který je tvořený jambickými sponami (jambický hexametr).
- Délka veršů se v textu proměňuje, lichý verš je vždy delší a sudý verš je v ukázce kratší, kratší verš dodává verši dramatičnost.
- Text je rýmovaný, převládá střídavý rým, jako v této ukázce.
A nebe shlíželo k té pyšné kostře těla A
jak ke kvetoucí květině. B
Puch byl tak strašlivý, že jste div neomdlela A
na sporé trávě v pěšině. B
- Verše jsou přesné, autor zhušťuje myšlenku, obraty jsou krátké, používá prostředků básnického jazyka (hlavně metafor) a zvuková vlastnost jazyka je velmi propracovaná- každá slabika má svojí funkci, verše mají rytmus, je kladen důraz na hudebnost.
Místo, doba a čas děje:
- časoprostor: Paříž, 19. století – sbírka básní je psána od roku 1857 po dobu 15let
- 1857 (1861), doba prokletých básníků – Francie
Hlavní postavy:
- střídá se zde mnoho postav (hlavně jeho lásky)
Obsah díla
V jedné básni básník ženy obdivuje, v druhé je nenávidí. Popisuje ten zlý a ošklivý život na zemi, ve skutečném světě a světě na obloze, kde se má krásně. Popisuje své milé. Ve svých dílech uvádí kontrast krásy a ošklivosti, života a smrti.
Vliv díla
- Básníkův životní styl vypovídá o tom, že jeho záměr byl šokovat širokou veřejnost a to se mu také povedlo, jelikož téměř hned na to, co byly Květy zla publikovány, způsobily velký rozruch.
- Básník byl obviněn z urážky mravnosti, některé básně musely být vyškrtnuty a Baudelaire musel zaplatit peněžitou pokutu.
- Roku 1961 vyšla sbírka znovu doplněná o další básně a s jiným uspořádáním oddílů. Neobsahovala 6 zakázaných básní.
- Stal se zakladatelem moderní poezie, vzorem pro další Prokleté básníky.
Jak mě oslovil autor, dílo, postavy, vlastní hodnocení díla, kritika, jak se nám to četlo:
- Tyto básně jsou svým způsobem zajímavé, ale na můj vkus až příliš přehnané.
