Ladislav Stroupežnický – životopis

 

 Jméno: Ladislav Stroupežnický

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Ladislav Stroupežnický je český dramatik, který je známý zejména svým působením v Národním divadle. Kromě dramat, z nichž nejznámější je Naši furianti, psal také prózu i poezii.

 

Život

Ladislav Stroupežnický se narodil 6. ledna 1850 v obci Cerhonice. Zemřel ve věku 42 let na infekční onemocnění. Stalo se tak 11. srpna 1892. Dodnes je pohřben na Olšanských hřbitovech. Ladislav Stroupežnický ve svých dílech propagoval zejména realismus. Jeho otec byl kulturně činný správce premonstrátských statků a ředitel patrimoniální kanceláře v Cerhonicích. Ladislav tedy pocházel ze vzdělané rodiny.

Ladislav Stroupežnický neměl žádné literární vzdělání. V Písku studoval reálku, avšak nedokončil ji – po dvou třídách ze studia odstoupil. Po tomto neúspěšném ukončením školy začal pracovat. V roce 1862 pracoval jako praktikant a archivář Cerhenického zámku. Zde pracoval jeho otec jako hospodářský správce.

V roce 1867 se zúčastnil číhané. To mu bylo sedmnáct let. Omylem vystřelil po hajném, což ho psychicky natolik rozrušilo, že se ihned poté pokusil o sebevraždu. Výstřelem si zdeformoval obličej – rána mu utrhla spodní čelist a nos. Ladislav Stroupežnický pak musel strávit celý rok v nemocnici, kde mu byla provedena plastická operace. Ani ta však nedokázala odstranit tak velké škody, které si výstřelem způsobil.

Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy. Pracoval zde jako korespondent pojišťovny a písař na pražském magistrátu. Přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista, v letech 1875-76 působil v redakci Humoristických listů.

Roku 1882 se začalo znovu budovat pražské Národní divadlo. V témže roce se Ladislav Stroupežnický stává tamním dramaturgem – a zůstane jím až do své smrti. Byl přísný vůči všem dramatikům, což se ukázalo být velmi dobrou strategií – Národní divadlo tak získalo mnohem vyšší prestiž.

V Národním divadle se Ladislav Stroupežnický setkal s herečkou Annou Turkovou (1855 – 1909), kterou si 22. května 1890 také vzal. Bydleli v Praze Na Zderaze.

Ladislav Stroupežnický zemřel roku 1892 na tyfus. Je pohřben na Olšanských hřbitovech spolu se svou manželkou.

 

Dílo

Černé duše

Jedná se o příběh z rodu Smiřických, který je ovšem smyšlený. Jindřich z rodu Smiřických bojuje se svou sestrou Markétou o rodinný majetek. Ta proti němu různě intrikuje – ačkoli miluje Albrechta s Valdštejna, snaží se na svou stranu získat krále Fridricha Falckého. Jindřichovi se ale nakonec podaří před intrikami své sestry utéct.

Naši furianti

Toto drama se odehrává v roce 1869. Dějištěm je vesnice Honice, která má ale zpodobňovat Cerhonice (rodnou ves Stroupežnického). V této vesnici se uvolnilo místo ponocného. Existují dva kandidáti – vysloužilý voják Valentin Bláha, pro kterého hlasuje starosta Filip Dubský, a krejčí František Fiala, pro kterého hlasuje první radní Jakub Bušek. Právě Dubský a Bušek jsou furianti – ani jeden nechce ustoupit, mají pocit, že mají vždycky pravdu, a proto se snaží prosadit svou vůli.  Spor je ještě více vyhrocen anonymním dopisem, který vyhrožuje spálením vesnice, když se ponocným nestane Bláha. O další zápletku se postarají děti Dubského a Buška. Syn Dubského, Václav, miluje Verunku Buškovou. Avšak jejich otcové se hádají o výši věna. Nakonec ale vše dobře dopadne – autor dopisu je odhalen, ponocným se stává Bláha a Václav se ožení s Verunkou.

Zvíkovský rarášek

Dějištěm této veselohry je hrad Zvíkov. Příběh se odehrává v roce 1585. Hostem na hradě je pan Mikuláš Dačický z Heslova. Tomu se zalíbila paní Eliška z rodu Rožmberků. Ta je ale vdaná za pana Kryštofa z Vamberka. Toto dílo bylo zhudebněné Vítězslavem Novákem ve stejnojmennou operu.

Zkažená krev

Tato hra si nezískala příliš velkou oblibu. Pojednává o tom, že zlodějství je v krvi – dědí se z otce na syna a dále po generaci.





Další podobné materiály na webu: