Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Huenka, Kryštof
Molière
- Vlastním jménem Jean-Baptisté Poquelin, francouzský dramatik, herec, divadelník.
- Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po 13 let po francouzském venkově.
- Věnoval se zejména tzv.nízkým lit.žánrům.
- V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika, od postavení žen ve spol. i v rodině, lakoty, náboženské pokrytectví až po úsilnost a snahu měšťanstva napodobovat šlechtu. Proto nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora, a církev ho proklela.
Další díla
-
- Zdravý nemocný
- Měšťák šlechticem
- Don Juan
- Misantrop
- Tartuffe
Literárně historický kontext
- 2. pol. 17. stol.
Klasicismus
- Lit. směr vznikl v 17.st. ve Francii. V tomto období se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Dramata musela dodržovat zásadu 3 jednot (místa, času a děje). Klasicistní literatura vyzdvihuje nudnost společenského řádu, pevné morálky, a schvaluje absolutní moc vládce. Pocity jsou potlačeny a rozum je v popředí.
- Lit.tvorba se rozdělí na 2 proudy:
- Vzor v antice (Komedie o hrnci), osvícenství, poukazuje na společenské a mravní problémy (lakota, hamižnost, závist, …
- Představitelé klasicismu – PIERRE CORNEILL (tragédie Cid), DANIEL DEFOE, JONATHAN SWIFT, JEAN DE LA FONTAIN
Osvícenství
- Myšlenkový směr 18.st., jež se začalo projevovat nejprve ve Francii a Anglii. Bylo zaměřeno proti absolutistickému systému a církvi. Vyznávalo kult rozumu, objektivismu. Důraz na pravdivé poznání světa, svobodu, rovnoprávnost všech.
- Nejvýznamnější dějinné události ovlivněné osvícenstvím byly Velká francouzská revoluce a boj amerických kolonií za nezávislost.
Ve své době dílo nezaznamenalo úspěch, příliš pokrokové pro stát s absolutistickým zřízením
- Komedie považována za nízkou literaturu, pro obyčejné lidi, výsměch bohatým <<- inspirace antikou
Další autoři:
Rozbor díla: Lakomec
Kontext autorovy tvorby Lakomce
- Inspirace Plautovou Komedií o hrnci
- Vrcholné dílo, 5 let nato Moliére umírá
- Jeho nejznámější dílo, nejhranější francouzská komedie všech dob
VZNIK DÍLA:
- 2. pol. 17.st. – období klasicismu
LITERÁRNÍ DRUH: Drama
- děj je založen na promluvě formou:
- monologu (vyjadřuje myšlenky a pocity postavy, zpomaluje děj, prokresluje postavu)
- dialogu (cílem je posunout děj a zvyšuje napětí)
ŽÁNR: Satirická komedie
- veselá, lehčí děj, nadsázkou zesměšňuje špatné lidské vlastnosti, šťastný konec
TÉMA A MOTIV:
- Moliére chce dokázat, jak peníze deformují přirozené lidské vztahy, kritika chamtivosti a touhy po penězích
- Témata: lidské vlastnosti, mezilidské vztahy, majetek
- Motivy: peníze, krádež, obvinění, zasnoubení
JAZYK A KOMPOZICE
- Dílo je psáno ve formě prózy
- Kompoziční postup je chronologický, dodrží Aristotelovu zásadu tří jednot
Jazykové prostředky
- Spisovný jazyk: přechodníky (rozčilen), archaismy (počestný, osobovat), knižní výrazy (všecek, pohana), hovorové (panáček, krám, motat)
- Funkce: kniha je stará -> psána archaickým jazykem, překlad se snaží vystihnout atmosféru -> také archaický, hovorové výrazy použity kvůli přirozenosti v dialozích, vyjadřují citové rozpoložení postavy
Vnitřní stavba děje:
- expozice: Harpagonova láska penězům a zároveň k Marii
- kolize: Kleantes se dozvídá o tom, že si má Harpagon vzít Marii, kterou miluje on sám
- krize: Harpagon je okraden o své peníze
- peripetie: Kleantes donutí Harpagona, aby se vzdal Marie a dostane své peníze zpět
- katastrofa: původ Valéra a Mariany, navrácení peněz Harpagonovi, svatba Kleanta a Marie, Elišky a Valeria
Vypravěč
- Není, každá postava hovoří v ich-formě
- Personální “vypravěči”
Vyprávěcí způsoby
- Přímá řeč
Typy promluv
- Dialogy, občasné monology
UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:
- Metafora – Jdi mi z oči,vždyť vy kvetete zdravím
- Přirovnání – V mém domě bebudes trčet jako pika
- Rčení – to ji trefíte do noty
- Hyperbola – Mám tisíc chutí ho okrást; Nejnešťastnější člověk na světě
- Inverze – Abyste se mohl za ni pomstít
- Idiom – Chlubit se cizím peřím
MÍSTO DĚJE
- Paříž
POSTAVY:
- Harpagon– bohatý otec Kleanta a Elisy, však milující jen a jen své peníze, kvůli kterým by položil život. Dbá pouze a jen na sebe, všechny omezuje a kárá, aby o žádný cent nepřišel. Všechny však označuje za zloděje, jak je podezíravý. Hlídá si své jmění, jakoby bylo jeho srdce – jeho nejdůležitější věcí, bez které by zemřel. Otylý starý muž, který hledí jen na svůj vnějšek a nikdo ho nemá v oblibě. Tak se z něj stává ten největší lakomec.
- Kleant-syn Harpagona, tajně milující Marianu
- Valer– správce Harpagona, dále se ukazuje synem dona Thomasa d’Alburci – hlava vznešého, dávno zapomenutého, údajně mrtvého šlechtického rodu, který po donucení ztroskotal v moři. Zamilovaný do Elisy- její otec o tom však neví a k jejich sňatku by nesvolil. Manipulativním chováním si získával přízeň Harpagona a Kleanta, aby mu sňatek s Elisou byl dovolen.
- Elisa– dcera Harpagona, tajně zamilovaná do Valera
- Mariana– chudá dcera Anselma, která celých 16 let žije se svojí matkou po tragické nehodě, kdy ztroskotali s rodinou. Celou dobu žili v dojmu, že její otec a bratr jsou mrtví. Tajně zamilovaná do Kleanta, avšak o ní ucházející se Harpagon, který má mnohonásobnější vliv.
- Anselm– jménem Thomas d´Alburci, který se odhaluje na konci příběhu ve štastném setkání, když vzájemné vztahy kvůli sňatkům byly vyhrocené. Působí šlechetně a ve skryté identitě žije sám, proto se rozhodl pro sňatek s Elisou, s kterou se nakonec po odkrytí identit neoddal.
DĚJ:
Hlavní postava Harpagon je tak lakomý, že nedá peníze ani svým dětem, kteří si tak musí peníze půjčovat. Jeho syn Kleantes si chce půjčit peníze, aby si mohl vzít Marianu, chudou dívku do které je moc zamilovaný. Když však přijde k otci pro svolení k sňatku, je nemile překvapen, protože otec mu ještě předtím sdělí, že je do Mariany také zamilovaný a chce si ji vzít. Kleantes se mu to snaží rozmluvit, protože Harpagonovi je už šedesát let, na rozdíl od mladičké Mariany, ale Harpagon se nenechá obměkčit a je rozhodnutý si Marianu vzít. Kleantovi domluví svatbu s jinou bohatou ženou, stejně jako svojí dceři Elišce, které dohodí zámožného pána. Ta je však tajně zamilovaná do Valera, se kterým také plánují svatbu. Harpagon však myslí jen na jedno- vydat Kleanta ženě s velkým věnem a Elišku dát muži, který naopak věno nechce. Jediné, na co Harpagon myslí, jsou jeho peníze. Jejich ztráta by pro něj znamenala ztrátu života. Peníze pro něj tedy byly důležitější, než štěstí jeho dětí.
Harpagon si k sobě pozve pletichářku Frosinu, která má za úkol přesvědčit Marianu, aby si ho vzala za muže. Frosina se snaží, ale když chce od Harpagona peněžitou odměnu a ten odmítne, nechce už pro něj dále pracovat. Kleantes a Mariana se jí svěří o jejich tajné lásce a Frosina chce nyní naopak pomoci jim. Vymyslí si plán- chce za Harpagonem poslat svoji známou, která by se před ním vydávala za bohatou dámu s velkým majetkem a podepsáním svatební smlouvy by všechen její majetek patřil i Harpagonovi. Frosině bylo jasné, že by si Harpagon raději vzal ji, než chudou Marianu. Plán se nakonec neuskuteční, protože Kleantes při hádce s otcem prozradí jaké city k sobě s Marianou chovají a Harpagon mu řekne, že v žádném případě Marianu nezíská, že jejím mužem bude právě Harpagon a nikdy ne Kleantes.
Po jejich hádce o Marianě přiběhne za Kleantem jeho sluha La Fleche. Nese v rukou malou pokladničku. Tajně ji vzal Harpagonovi z jeho skrýše na zahradě. V té pokladničce byly všechny Harpagonovi peníze- deset tisíc tolarů. Jakmile to Harpagon zjistí, je velmi rozčilený a panicky pobíhá po zahradě a hledá pokladničku a zloděje. Obviní každého na svém dvoře, včetně svým dětí a dokonce i sebe. Ihned povolá komisaře, který má za úkol najít zloděje a dát mu pořádný trest. Začne podezřívat správce Valera, který ale neví, o co se jedná a myslí si, že Harpagon mluví o jeho dceři Elišce. Přizná se mu tedy, že si chce Elišku vzít a žádá o souhlas. Do jejich hádky vstoupí Anselm a ukáže se, že je otcem Valera a Mariany. Domluví se s Harpagonem, že zaplatí obě dvě svatby- Kleanta s Marianou a Valera s Eliškou. Harpagon s tím tedy souhlasí, protože Kleantes mu slíbí, že pokud svolí ke sňatkům, řekne mu, kde jsou jeho peníze.
Komedie končí svatbou Kleanta i Elišky a Harpagon tak konečně nalezne své ztracené peníze.
AKTUÁLNOST DÍLA:
- Velmi nadčasové (platí v každé době)
- Je oblíbené proto, že je v nich otevřeně projeven kritický pohled na svět.
ÚRYVEK Z DÍLA
- Páté dějství, těsně před rozuzlením zápletky, předchází krádež krabice s penězi, zasnoubení Valéra s Eliškou
VALER: Kdož myslí na vaše peníze, o nichž stále mluvíte?
HARPAGON: Slíbili si navzájem manželství. Ta urážka týká se vás, pane Anselme, a na vás jest, abyste se opřel proti ní a nasadil páky spravedlnosti a pomstil se za jeho drzost!
ANSELM: Nebylo nikdy mým úmyslem zasnoubiti se násilím a vyhledáván nároku na srdce, které se již zadalo; však pro zájmy vaše chci zakročiti jak pro vlastní!
HARPAGON: Zde pan komisař, řádný úředník, který neopomene ničeho, jak mne ujistil, co jeho úřad vyžaduje. (Komisarovi ukazuje Valera) Doberte si ho pořádně. Vezměte jej do kleští, jak se sluší, a prozkoumejte záležitost do poslední nitky!
VALER: Nevím věru, jaký zločin můžete uvaliti na mne, když miluju vaši dceru, a jak mne můžete odsuzovati pro naše zasnoubení! Až se dozvíte, kdo já jsem…
HARPAGON: Lary, fary! Svět je dnes přeplněný takovými švindléři, kteří těží z toho, že jich nikdo nezná, kteří vydávají se nestydatě za kteréhokoliv z prvních šlechtických rodin!
