Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Dan
Moliére
Zařazení autora – historické souvislosti
Molière v díle zesměšňuje „malomešťáctví“. Sám vyrůstal v rodině bohatého maloměstského otce a od tohoto života utekl k divadlu. Postavou Harpagona zosobňuje lakomství a hrabivost a s nadsázkou ukazuje, jak podle něj tyto vlastnosti dokáží člověku ničit charakter i život.
Informace o životě a dalším díle
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (15. ledna 1622 – 16. února 1673) francouzský herec, spisovatel režisér a dramatik období klasicismu.
Klasicistní dramatik, herec a divadelník Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, Roku 1643 však 21letý Moliére založil divadlo Illustre Théatre. V Paříži příliš neuspěli, vydali se na turné a Moliére se začal pokoušet pro svou divadelní společnost poprvé psát hry. Psal jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl velice ovlivněn.
Za nejúspěšnějším a zároveň problémové období lze považovat to, kdy se Moliére proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů. Moliérovy trefné narážky na dobové mravy a zvyky ho přivedly do nemalých potíží. Spory okolo her jasně naznačují, že Moliére z nich dělal živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti.
Moliére je natolik výraznou osobností, že nesmí chybět v žádné učebnici literatury. Veškerá jeho díla jsou svou tématikou velmi aktuální, nadčasová a známá po celém světě. Jsou oblíbená hlavně proto, že je v nich otevřeně projeven demokratický a kritický pohled na svět.
Další díla:
-
- Tartuffe
- Don Juan
- Misantrop
- Zdravý nemocný.
Literárně historický kontext
Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry klasicismu.
Klasicismus vznikl právě v 17. st. ve Francii, prosazoval střídmost a umírněnost, zdůrazňoval rozum a logiku, upřednostňoval podrobení se společnosti nad individualismem, svazoval člověka i tvorbu spoustou striktních pravidel.
Molière sám byl v této éře spíše výjimkou a svými díly tehdejší společnost pobuřoval.
Molière tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku, věnoval se zejména tzv. nízkým literárním žánrům.
Rozbor díla: Lakomec
Téma knihy
- Lakota lidí, peníze jsou pro ně celý život
Časoprostor
- Paříž 1670
Kompozice
- chronologická – příběh jde za sebou
Literární druh a žánr
- drama
- komedie – vtipný příběh
- klasicismus – 2. polovina 17. století
Obsah, základní námět
Harpagon, hlavní postava hry, je lakomý a nepřejícný člověk zvyklý dostat vždy to, co chce. A tak se taky usmyslel, že si vezme za ženu mladou chudou dívku Marianu. Svým dětem, synu Kleantovi a dceři Elišce, již domluvil staré, avšak bohaté nápadníky. Potomci se ale jeho rozhodnutí brání, neboť každý z nich si již sám vyhlédl svou lásku. Eliška se zamilovala do Valéra, sluhu vlastního otce, a Kleant si dokonce shodou okolností vyvolil otcovu nastávající, Marianu. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce, mají totiž strach z jeho reakce. Když ale Harpagon pozve Marianu domů a řekne, že se rozhodl si ji vzít, Kleant se ke své lásce k ní konečně přizná. S otcem se pohádají, po Marianě touží oba. Během jejich hádky ukradne Štika, Kleantův osobní sluha, Harpagonovu truhlu s penězi a později ji předá Kleantovi. Když to Harpagon zjistí, začne šílet a podezřívat všechny kolem. Prvním vyslýchaným je jejich správce Valér. Při výslechu však dojde k nedorozumění- Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje ne z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon se tedy domnívá, že už našel viníka, a ještě ten večer uspořádá večeři, na niž pozve jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři – Anselm byl totiž bohatý a jako jediný ochotný vzít si ji i bez věna. Při rozhovoru u večeře se však všechno změní – ukáže se, že Valér je vlastně Mariany ztracený bratr a Anslem jejich otec!
Kleant slíbí otci vrátit jeho truhlu pod podmínkou, že schválí sňatky obou svých dětí s oběma dětmi Anslemovými. Zištný Harpagon souhlasí, štědrý Anselm dá věno oběma svým dětem. Hra tedy končí poměrně šťastně i přes to, že se vlastně nic dobrého nestalo a Harpagon zůstal stále takovým lakomcem a hrabivcem, jakým býval.
Charakteristika postav
- Harpagon – Otec Kleanta a Elišky, známý měšťanský lichvář a lakomec, co by si dal pro groš koleno vrtat. Jeho největší noční můrou je ztráta peněz – nedokázal by se jich vzdát ani ve prospěch svých nejbližších, třeba dětí.
- Kleant a Eliška – Harpagonovy děti, které jsou pravým opakem svého otce. Peníze jsou pro ně vedlejší, touží především po životě plném lásky se svými vyvolenými- Eliška se správcem jejich domu Valérem a Kleant s chudou dívkou Marianou.
- Anselm – Otec Valéra a Mariany, štědrý a dobrosrdečný šlechtic, který svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem.
- Ostatní – Mariana, Valér, Frosina – dohazovačka, Štika – Kleantův sluha, policejní komisař, písař policejního komisaře, Harpagonvo služebnictvo – mistr Šimon, mistr Jakub, panna Klaudie, Bumbal, Treska
Jazyk
- Zvláštností je, že hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila. Jde o satirické podobenství plné ironie a nadsázky, objevují se zde metafory i hyperboly. V překladu Vladimíra Mikeše se téměř nevyskytují žádné archaismy.
Hodnocení
- Kniha se mi moc líbila, je vtipná a napínavá. Knihu jsem přečetl zajedno odpoledne J.
