Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Chloe
Moliére (Jean-Baptiste Poquelin)
- 1622 –1673
- Je představitelem klasicismu. Francouzský dramatik, původně herec a ředitel divadelní společnosti. Ve svých dílech zesměšňoval pokrytectví, šlechtickou povýšenou morálku, církev aj. Problematika v jeho díle je velmi široká (postavení žen ve společnosti a v rodině, cynismus feudálů, lakota aj.).
Další díla
-
- Tartuffe (pokrytectví, svatouškovství)
- Misantrop (vypočítavost šlechty)
- Měšťák šlechticem, Scapinova šibalství, Zdravý nemocný
Literárně historický kontext
Historické pozadí
Sedmnácté století probíhalo ve znamení pokroku vědy. Na síle nabývá hlas myslitelů, kteří vystupovali proti vlivu šlechty a církve na královskou moc (obdivovali parlamentní zřízení v Anglii). Vláda podle nich měla usilovat o blaho lidu, co možná nejméně pošlapávat svobody jedince a ctít svobodu vyznání.
Američané vyhlašují nezávislost (1776). Volání radikálů po reformách ve Francii vrcholí revolucí (1789).
Směr
Klasicismus
Umělecký směr, který vznik ve Francii v 17. stol. Usiloval o tvorbu odpovídající klasickým estetickým normám, odvozovaným z antických vzorů, se zaměřením na společenské a mravní problémy. Zobrazuje „člověka vůbec“ – různé charaktery nadčasově pojaté (lakomec, hrdina aj.).
Další autoři:
-
- Pierre Corneille – Cid
- Jean Racine – Faidra
- Jean de la Fontaine – bajky
- Carlo Goldoni – Poprask na laguně, Sluha dvou pánů
Rozbor díla: Lakomec
Literární druh
Literární žánr
- komedie, divadelní hra
Zařazení knihy
Kde a kdy se děj odehrává
- Paříž v 17. století (1670)
Hlavní postavy:
- Harpagon – šedesátiletý vdovec, lakomý, stará se o peníze více než o své děti, je bohatý, ale nedává to znát a všechny drží zkrátka,
- Kleant – jeho syn, zamilován do Mariany, na život si musí pujčovat, chytrý, podnikavý mladík
- Eliška – jeho dcera, zamilovaná do Valéra
- Valerius – zamilován do Elišky, obětavý, pracuje jako sluha v domě Harpagona a snaží se mu zalíbit
- Mariana – miluje Kleanta, z chudé rodiny
- Anselm – postarší bohatý člověk
Stručný obsah:
Kleant se svěří se svou láskou k Marianě své sestře Elišce, která zase miluje Valéra. Ale oba jejich vyvolení jsou chudí a Valerius dokonce slouží v jejich domě. A pro jejich otce Harpagona jsou peníze to jediné, co ho zajímá. Harpagon má uplně jiné plány, svou dceru provdá za starého Anselma, syna ožení s postarší vdovou a sám si vezme Marianu za ženu.
V tom mu napomáhá „dohazovačka“, tvrdí mu, že Mariana miluje starší muže, a že bude milovat i jeho. Ale ve skutečnosti se jí příčí tato myšlenka (provdat se za staršího muže). Harpagon zve všechny na večeři, aby se seznámili. Mezitím se Kleant rozhodne půjčit si peníze, aby si mohl vzít Marianu. Ale když přijde na to, že ten od koho si chtěl půjčit je jeho otec, je překvapen, naštván a zarmoucen.
Poté mu Čipera, Kleantův sluha, ukradne jeho zakopané peníze. Harpagon se může zbláznit a všechny obviňuje. Podezření omylem padne na Valéra. Čipera prohlašuje, že mu je vrátí pouze pod podmínkou, že se Kleant smí oženit s Marianou.
Vyjde najevo, že Valerius a Mariana jsou sourozenci, a že Anselm je jejich otec. Každý z nich si myslel, že zahynuli na moři. Anselm se nabídne Harpagonovi, že zaplatí obě jejich svatby. Harpagon je spokojený, že má zpět své peníze a je rád, že ani za svatby jeho dětí nedá ani korunu.
Citace:
Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnou, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu!
Tyto slova pronáší Harpagon, když zjistí, že se mu ztratily jeho milované peníze.
Názor na knihu:
Divadelní hra se mi moc líbila. Byla vtipná, někdy až absurdní a ironická. Ale zároveň Moliére úžasně popsal a představil divákům postavu Harpagona, jakožto velkého lakomce, pro kterého peníze znamenaly všechno.
Nejsympatičtější byl pro mě Anselmem. Ano, jeho život byl asi strastiplný. Žil s vědomím, že jeho celá rodina zahynula, zatímco on je naživu. Ale poté se jeho život v dobrý obrátil. Myslím, že jeho osud je mi asi nejsympatičtější.
Zápornou postavou pro mě byl rozhodně Harpagon. Ani rodičovská láska nedokázala přemoct jeho lakotu. Udělal by všechno pro peníze, dokonce i na úkor svých dětí. Prioritou jeho dětí byla naopak láska.
Tohle byl podle mě celý smysl díla. Poukázat na absurdní chování Harpagona, na vliv peněz a lidskou hamižnost.
