Lakomec – rozbor díla [16]

 

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Cars123

 

Moliere (Jean Baptiste Poquelin

• 1622-1673

Francouzský spisovatel Jaen- Baptiste Poquelin vystupoval pod jménem Moliére se narodil v roce 1622. Od svých mladých let působil u kočovných společností jako herec a režisér. Zabýval se také psaním frašek a komedií. Poté získal místo ředitele královského divadla v Paříži. Stále vedl válku s církví a s královským dvorem.
V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika, od postavení žen ve společnosti i v rodině, lakoty, náboženského pokrytectví až po úlisnost a snahu měšťanstva napodobovat šlechtu. Postavy jeho děl mají výrazné charakterové rysy.
Navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a komedii dell’arte.

 

Commedia dell’arte

• rozvíjela se již v době baroka, v Itálii, herci měli předepsanou kostru děje a záleželo pouze na reakcích publika, jakou pasáž hry rozvinou, herci měli výrazné kostýmy a masky
• zemřel na jevišti, někdy srovnáván se Shakespearem

Další díla:

• • kritika společnosti, veškeré jeho postavy jsou aktuální dodnes, všímá si negativních vlastností člověka (lakota, hloupost, pokrytectví, snaha měšťanů napodobit šlechtu, …) – proto nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora a církev ho proklela
  • „Zdravý nemocný“ „Měšťák šlechticem“ „Don Juan“ „Misantrop“ „Tartuffe“  – komedie, která byla nejodvážnějším Molierovým dílem, poukazuje na pokrytectví a chvástání

 

Literárně historický kontext

• vydáno 1668 – u nás převažovalo baroko, ve Francii klasicismus
• důraz je kladen na povinnost → hrdina má povinnost vůči společnosti a státu, což je důležitější než jeho osobní život, později tohoto hodně využíval Napoleon (služba v armádě = služba vlasti)
• Francie získává kolonie v Severní Americe a soupeří tam o ně s Anglií, v Evropě soupeří především s Rakouskem a Pruskem

Klasicismus

• konec 17. století ve Francii na dvoře Ludvíka XIV. až do 19.století
• klasický = dokonalý (dokonalost vidí v antice), šíří se do Evropy, Ruska i Ameriky

1. fáze – barokní klasicismus – baroko x první náznaky klasicismu, historicky baroko
2. fáze – klasicismus (1770-1800) – nástup klasicismu
3. fáze – empír (1800-1830)

• • snaží se napodobit antiku, obrací se k antice jako renesance
  • nástup 1789-1799 = Velká francouzská revoluce, Anglie, Francie – neoklasicismus
  • snaží se odvrátit od baroka a rokoka (jednoduchost, střídmost)
  • v době Napoleona Bonaparteho = empír – naprosto kopíruje antiku, empír (1800-1830)
  • prosazování zájmu kolektivu oproti zájmům jedince
  • svazuje uměleckou tvorbu a člověka řadou přísných, striktních a neměnných pravidel
  • rozkvět – absolutistická monarchie, odklon od vlivu církve a šlechty, snaha maximalizovat svobodu jednotlivce
  • 1776 – nezávislost USA, inspiračním zdrojem Aristotelovo dílo Poetika

 

Znaky:

• důraz na racionalismus – vztah ke společnosti, prvky z antiky, nezobrazuje se intimní život jedinců, vždy vztah ke společnosti, jednoduchost, střídmost, vyrovnanost, přesnost
  • důraz klade na přírodu, umělci chápou umění jako napodobení přírody, což zaručuje pravdu, ze které vychází estetický účinek díla = „je pravdivé, co je krásné“
  • příroda chápána jako statická, nadčasová, stálá, odvrhující vše, co je živelné, chaotické, subjektivní
  • existuje jediný pohled na skutečnost, svět, a tím pádem jediný způsob uměleckého ztvárnění skutečnosti, z toho vyplývají přesné požadavky na formu a obsah díla inspirované antikou
  • racionální, analytické, dogmatické, řídí se pevnými pravidly
  • filozofické úvahy o abstraktním pojetí obecně rozšířených nápadů, ideálů a věcí o pravdě, lásce a kráse
  • pocit a city potlačeny, rozum v popředí

Literární klasicismus

• projevuje se zejména v dramatu, uplatňuje se Aristotelova zásada 3 jednot (Poetika)
• alexandrin … druh verše, 12 slabičný verš se stálou přerývkou po 6. slabice a s metrickým důrazem na konci se střídá s 13 slabičným veršem, který má nedůrazné zakončení
• pravidla klasicismu zformuloval Nicolas Boileau v básni Umění básnické, toto dílo tvoří základ klasicistní literatury
• nemísí se tragické a komické náměty, klasicismus odmítá Shakespeara

 

Další autoři:

• • Pierre Corneille
  • Carlo Goldoni
  • Daniel Defoe
  • Jonathan Swift – satirické pamflety

Rozbor díla: Lakomec

Lakomec je klasická komedie o pěti dějstvích francouzského herce, spisovatele a dramatika Moliéra.

Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon, vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše… rodinu, děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány.

Moliére se mírně inspiroval komedií Aulularia – česky Komedie o hrnci – od římského dramatika Plauta.

 

• Literární druh – Drama
• Literární žánr – Komedie
• Literární směr – Klasicismus

• Čipera (Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
• Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
• Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
• Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
• Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.
• Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).

Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Když tu otec syna překvapí výrokem, že to on si Marianu vezme! Zato svého Kleantese by rád oženit s bohatou vdovou a jeho dceru Elišku, po uši zamilovanou do Valéra, zase provdal za stárnoucího boháče Anselma.

To odpoledne nalezne Kleantův sluha Čipera poklad Harpagonem zakopaným na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl. Odcizený Harpagonův majetek v něm probudí šílenství. Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou – tehdy již přetéká a rudne vzteky, načež je přesvědčen, že Valéra oběsí. Ten však raději prozradí, že jeho otcem je Anselm – tedy vážený šlechtic a bohatý muž a Mariana jeho sestra, jakožto Anselmova dcera.

Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, ale pouze tehdy, dostane-li Marianu. Harpagon tak obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět; jejich ztráta by pro něj znamenala konec všeho, a tak se Mariany vzdává. Pak ale pozná pravý původ Mariany a Valéra a pochopí, že vdavky jej nebudou stát jedinou minci a své dceři taktéž dávat žádné věno nemusí, proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá. A tak se Valér ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za ženu.

Moliére v díle zesměšňuje malomešťáctví. Vytvořil typ člověka, pro něhož peníze znamenají všechno a je schopen pro ně obětovat lásku rodiny. Bez peněz si ani svůj život nedovede představit. Raději umře, než aby pokrytecké svatouškovství, míří na církev a špiclovský systém až do rodin, pokrytectví a touhu po dědictví.

Aktuálnost díla: Moliérova díla jsou svou tématikou velmi aktuální a nadčasová (tj. platí v každé době). Jsou známa po celém světě a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Jsou oblíbená i proto, že je v nich otevřeně projeven demokratický a kritický pohled na svět.

 

CITÁT:

Štika: Od rána jsem to hledal.

Kleant: Co to je?

Štika: Kasa vašeho otce, ukrad jsem mu ji.

Kleant: Jaks to udělal?

Štika: Všechno vám povím. Ale teď honem pryč, slyšíte, jak ječí.

Harpagon: Zloděj! Zloděj! Vrah! Pomoc, vrah! Chyťte ho! Policie! Panebože! To je konec, zavraždili mě! Podřízli mi krk, ukradli mi všechny peníze! Kdo to udělal? Kam zmizel? Kde je? …

 

HODNOCENÍ:

Kniha mě mile překvapila, protože její příběh byl celkem poutavý a dobře se četla. Velmi zajímavé bylo konečné rozzuzlení, které výborně vysvětlilo a zakončilo celý děj. Moliérovi se zde opravdu dobře a vtipně podařilo zobrazit lidskou lakomost a sobeckost. Celkově je tato kniha velmi povedená.

 

DODATEK:

• Monolog – samomluva, hovor jedné postavy
• Dialog –  rozhovor dvou nebo více osob