Lakomec – rozbor díla k maturitě [20]

 

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Zuzi

 

 

 

Výňatek

Umělecký text

 

Harpagon                   /už ze zahrady je ho slyšet, jak křičí/

Chyťte zloděje!

/Vběhne prostovlasý./

Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Pane Bože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu!

/Popadne sebe samého za ruku./

Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: Už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec!

 

  1. I.                   Literární teorie

FORMA

  1. Obecná charakteristika literárního díla

Literární druh – Drama

Literární žánr – Komedie

Literární směr – Klasicismus

  1. Organizace jazykových prostředků

Slovní zásoba – Slova se opakují

Objevují se zdrobněliny

 

OBSAH

  1. Postavy
  • Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.
  • Čipera (Šindel) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
  • Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
  • Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
  • Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
  • Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.
  • Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)
  1. Obsah

Paříž roku 1670. Zde žije boháč Harpagon se svými dětmi Kleantem a Eliškou. Eliška a Kleant se zamilují, ona si vyhledala pohledného Valéra a Kleant hezkou, ale chudou Marianu. Harpagon je tak lakomý, že Kleant si musí peníze půjčovat. Chce požádat Harpagon o svolení vzít si Marianu, avšak Harpagon ho překvapí tím, že si prý Marianu vezme sám. Kleanta chce oženit s bohatou vdovou a Elišku provdat za stárnoucího boháče Anselma. Valér, kterého má Eliška ráda, je ve skutečnosti šlechtic, který se svou rodinou ztroskotal na moři. Kleantův sluha Čipera najde na zahradě zakopaný Harpagonův poklad. Ten to brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Během toho se dozví, že se Valér zasnoubil s Eliškou a chce jej oběsit. Valér prozradí svůj původ, Mariana zjistí, že je jeho sestrou. Kleant navrhne navrácení peněz pod podmínkou, že dostane Marianu a otec mu ji přenechá. Harpagon je tak lakomý, že obětuje vše, aby získal zpět své peníze a vlastně poté, co zjistí Valerův a Marianin původ proti sňatku nic nenamítá. Starý boháč Anselm zjistí, že je otcem Valéra a Mariany

 

  1. II.                Literární historie
  1. Společensko-historické období

Charakteristika období ve světové literatuře:

    • Literatura17. a18. století = klasicismus a  osvícenství
    • Klasicismus – vznikl ve Francii, smysl umění v napodobování přírody, ale pouze toho, co je podstatné a neměnné. Vzorem bylo antické umění. Přesně stanovená pravidla podle nichž se vytvářelo umění a rozdělení žánrů.
    • Osvícenství – navazuje na klasicismus, hnutí, vládlo Evropou v 18. století; důvěra v osvícenství, rozum a pravdu, boj proti pověrám a předsudkům. Prosazování svobodného myšlení a přesvědčení. Zdůrazněna rovnost mezi lidmi.
    • V tomto období dále tvořili – Pierre Corneille – Cid (veršovaná tragédie) , Jean Racine – Faidra (milostný příběh), Jean de La Fontaine – Bajky (12 knih), Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů (komedie) a Poprask na laguně (komedie prostředí – obraz městečka, malicherné spory, žárlivost milenců)
  1. Autor

Moliére (Jean Baptiste Poquelin) :

  • Nejúspěšnější evropský veseloherní autor.
  • Přezdívku si dal, aby nedělal otci ostudu.
  • Herectvím bylo v té době opovrhováno.
  • Přes 13 let byl hercem u kočovných společností, nejen hercem, ale také spisovatel frašek a komedií.
  • Později přijat do královských služeb, stal se ředitelem královského divadla v Paříži.
  • Vycházel z tradice lidového divadla, antických komedií a italské komedie dell’arte (improvizace).
  • Na jevišti předváděl lidské chyby, negativní vlastnosti, utahoval si ze šlechtických vrstev, finančních vztahů, lakoty, úlisnosti nebo náboženského pokrytectví.
  • Církev ho proklela.
  • Jeho postavy byly nadčasové platnosti.
  • Pří závěrečné scéně své hry Zdravý nemocný upadl do bezvědomí, poté zemřel v Paříži – Comedie française.
  • Jeho hry: Misantrop

Žárlivý Petříček

Létající doktor

Gorgibus v pytli

Don Juan

Tartuffe

Zdravý nemocný

Popleta aneb láska s překážkami

Měšťák šlechticem

Skapinova šibalství

 





Další podobné materiály na webu: