Jméno práce: Líčení místa
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Jakub
Čáslavský
Tou cestou prošlo již hodně lidí a do nejednoho pocestného se vtiskla. Její mystická síla se vtiskla do paměti každému tamějšímu usedlíkovi, náhodnému poutníkovi. To místo přitahovalo lidi jako magnet již odnepaměti. Její konejšivá atmosféra dokázala zahnat každý bol a žal. Lidé z širokého okolí sem utíkali před oněmi nepopsatelnými pocity, takovými před kterými musíte tu a tam utéci ze svých domovů, které se v takových okamžicích mění v žaláře. Dokázala probudit nostalgii, avšak ne tu trpkou. Svou konejšivou silou dokázala naopak vykouzlit – byť leckdy hořkosladký – leč upřímný úsměv každému. Cestu lemovaly aleje topolů a po obou stranách stezky se rozprostíraly velké pláně luk. To místo bylo protknuto silou Země. Byl zde zřetelně cítit život. Luční kvítí zde dorůstalo pro široké okolí nebývalé krásy. Poutníkům zpříjemňovalo odbíjení nedalekého kostela cestu a umocňovalo atmosféru a pocity klidu. Kamenitá stezka byla odříznuta od veškeré civilizace. Vedla k ruině. Ruina. Starý opuštěný premonstrátský klášter. Na nejž jeho správci snad již dávno zapomněli. Každému přistoupivšímu dávalo na vědomí svou velikostí majestnánost. Ono fluidum bývalých obyvatel bylo stále přítomno. Byl tu cítit téměř hmatatelný klid. Ruina byla obrostlá břečťanem. Tabule oken byly do jednoho vymláceny a přeživší zbytky skla byly posety hustou vrstvou prachu. Skrze oprýskanou omítku prosvítaly karmínově rudé cihly. Dříve pečlivě obstarávaná flora se zubem času proměnila v divokou džungli, jež pronikla i do tříposchoďové rozvaliny. Děti, které si zde rády často krátily dlouhé chvíle, prostory využívaly pro všechny možné i nemožné hry. Místo otevíralo i dospělým ony často zapomenuté vrátka do dětské představivost, do říše fantazie.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
