Jméno práce: Lidice konečně na plátně!
Slohový útvar: Recenze
Přidal(a): Moonily
Lidice konečně na plátně!
Tak Petru Nikolaevovi (Báječná léta pod psa, Kousek nebe) a nejen jemu se povedl další dobrý český film. Už začínám uvažovat o přehodnocení mého pohledu na českou kinematografii 21. století. Mohlo se nám dostat úplně jiného filmu nebýt nemoci režisérky Alice Nellis, která jej původně přijala za svůj a už zapracovala na scénáři se Zdeňkem Mahlerem a dalšími přípravami například volbou herců.
Film Lidice nic nepředstíral, nic nezastíral. Začíná poněkud zvláštně, ale postupem času jsem si uvědomila, že jde o nastínění normálního lidského života, který má být v druhé části zničen a ušlapán genocidou nacistů. Díky tomuto uvedení se vám pak o to víc sevře srdce, když uvidíte nákladní vůz, na jehož okénka buší zevnitř malé ručičky a mnoho dalších dojemných scén, při kterých váš tep zareaguje.
Na druhou stranu, co se mi nelíbilo, bylo, že plno scén není zrovna propracovaných a nejhůř na tom je snad samotný atentát na Heydricha. Byl sice dotočen na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to mělo být pořádně. Atentátník Kubiš hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, auto se pak málem ani nepohne a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně a to na úkor samotného filmu. Co ale určitě nevypadá levně, je samotný příběh. Ten je podán se svou surovou pravdou, která se neskryje.
Přestože nebyl jedinou hlavní postavou, tak se ve filmu nejvíce vyjímal Rodenův Šíma, muž, který nešťastnou náhodou zabije svého syna, je poslán do vězení a tak mimoděk unikne vražedné odvetě. Jeho příběh je absurdní, a možná proto na sebe strhuje většinu naší pozornosti. Karel Roden (50) prokazuje svůj velký um, ostatní mu mohou jen závidět to, že jeho tragické postavy mu povětšinou padnou jako ulité.
Druhou dějovou linii tvoří mladý pár, který stojí vlastně na počátku této události. Ačkoli je možné, že by k tomuto krvavému aktu došlo, mohlo se to odehrát úplně někde jinde nebýt jedné klukoviny, která měla za cíl, jak jinak než oblbnout pěknou mladou holku.
Také nesmím opomenout zmínit krásnou hudbu Michala Hrůzy a Jamese Harriese, která filmem jen překypuje a perfektně zapadá a to až po poslední pietní titulky s dívkami snad všech národností pojmenovanými Lidice. Po kině jsem se cítila velmi vysílena a to jen pouhou podívanou, byl to velmi působivý zážitek.
Známka: neuvedeno
