Kniha: Máchovské variace
Autor: Josef Hora
Přidal(a): Anna Petržálková
Josef Hora (8.7 1891, Dobříň – 21.6. 1945, Praha)
- Český básník, překladatel a literární kritik.
- Byl významným představitelem proletářské poezie ve dvacátých letech 20. století a autor reflexní lyriky času a ticha v letech třicátých.
- Josef Hora absolvoval gymnázium v Roudnici a v roce 1916 dokončil studium práv v Praze a stal se novinářem.
- V roce 1918 začal pracovat v Právu lidu.
- Posléze v letech 1920 – 29 řídil kulturní rubriku Rudého práva. Po vyloučení z KSČ v roce 1929 přešel do Českého slova, kde setrval až do roku 1940.
- Po roce 1921 se stal programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.
- Zemřel v prvních poválečných dnech, jeho hrob je na vyšehradském Slavíně.
Dílo Josefa Hory:
- Josef Hora ve své poezii prošel velkým vývojem.
- Od poezie symbolistní a vitalistické se včlenil do poezie proletářské, ve které zesílil zřetel sociální. ( Vitalismus-V české literární historii umělecký směr, který vyzvedá a oslavuje život, radost z drobností a krásy světa. Vznikl jako jistá reakce na hrozné zkušenosti vojáků v první světové válce.)
Poezie:
Básně – 1915, sbírka, poezie symbolistní
Strom v květu – 1926, sbírka
Sbírky, ve kterých se prolíná nota intimní se společenskou, uskutečnění spravedlnosti i zvýraznění základních lidských hodnot – patří do poezie proletářské:
- Pracující den – 1920
- Bouřlivé jaro– 1923
- Itálie – 1925, sbírka inspirována Horovou cestou
- Struny ve větru – 1927, sbírka, v níž podstatnou část vyplňují verše z cest po Sovětském svazu, v ní se čas proměňuje v nadosobní časoměr měřící dobu
Významné jsou jeho překlady z ruštiny – Puškin, Lermontov , nebo z němčiny – Goethe.
- Tvorba prozaická je méně rozsáhlá. V ní téměř publicisticko-dokumentární formou reaguje Josef Hora na dobové události.
- Hladový rok– 1926, obraz života za první světové války na malém městě
- Dech na skle – 1938, vztah jedince a komunistického hnutí ve 30. letech
Máchovské variace (1936)
- Jsou vrcholem Horovy básnické tvorby.
- Tato skladba vznikla v roce stého výročí úmrtí K. H. Máchy.
- Hora se snažil navázat na jeho odkaz a oslovit našeho velkého romantického básníka.
- V této skladbě se pokusil popsat své pocity z četby Máje.
- Vede s Máchou dialog oslovuje ho vyptává se.
- Básně se rýmem, stavbou, užitím slov a hudebností blíží Máji.
- Sbírka obsahuje 16 básní- každou tvoří 4 sloky o 4 verších (čtyřstopý jamb).
- Autor putuje krajem Máchy obklopeným zříceninami a plných jezer.
- Autor se hlásí k Máchovi, necítí žádnou dobovou propast mezi ním a sebou, zdá se mu, že se nachází ve stejných podmínkách, chápe jeho myšlenky.
- Ukázat Máchu jako poutníka, který hledal svou cestu životem.
Rozbor básní:
I. Báseň
- Klasický jednoduchý máchovský motiv- máchovský popis barev a přírody spolu s uplynutím dlouhého času od Máchovy smrti. (1 sloka)
- Personifikace– modravý vánek v údolí cupotá s dětmi
- Metafora – prapory mračen
- Zdůrazňuje Máchovo osamocení (sám se cítil osaměle) (2. sloka.)
II. Báseň
- Upozorňuje na jejich společné pocity úzkosti (1sloka)
- Objevuje se zde motiv Máje- 3. Sloka Jarmilo! Hynku Viléme.
III. a VII. Báseň
- Připomíná Máchovu přítelkyni Lori.
- Společný smutek obou autorů nad prchavostí času, pomíjivosti lásky i šťastných chvil.
VIII. Báseň
- Upozorňuje na společné problémy, které i po 100 letech zůstaly podobné.
IX. Báseň
- Hovoří o nesmrtelnosti Máchova díla a myšlenek.
