Kniha: Magdaléna
Autor: Josef Svatopluk Machar
Přidal(a): Kačka
Autor: Josef Svatopluk Machar (1864-1942)
Život: Český básník, prozaik, publicista, politik a spoluautor Manifestu České moderny (1895, výsledek kritických bojů mladých autorů s konzervativní kritikou kolem revue Osvěta a s některými představiteli starší literatury v čele s J. Vrchlickým a V. Hálkem. Používali překvapivé metafory a symboly. Centrem dění je lidská duše, emoce.). Bankovní úředník ve Vídni přes 30 let až do první světové války. V této době také vznikla nejpodstatnější část Macharova básnického i publicistického díla, sblížil se s T. G. Masarykem a stal se členem Realistické strany. Nepřítel prázdného vlastenectví. Patřil mezi svobodné zednáře.
Představitel objektivizující a politické poezie. V ostré generační srážce vyzdvihl J. Nerudu. Kritizoval obrozenské tradice přítomné u ruchovců, ale i samoúčelnou virtuozitu lumírovců.
Zařazení autora do uměleckého směru do kontextu literatury:
Manifest České moderny: vyšel v časopise Rozhledy v roce 1895 a měl velký ohlas. Sdružoval různorodé osobnosti, a proto jejich tvůrčí rozchod nastal již 1900. Iniciátorem a tvůrcem programového vystoupené mladých spisovatelů, kritiků a žurnalistů 90. let byl J. S. Machar. Manifest podepsali např. F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík. Znaky a přínos: umělec jako silná osobnost spoléhá na sebe, na svou vnitřní pravdu, kult subjektivity a lyriky (ta zasahuje i do vývoje dramatu), prozaizace verše, i adresát básníkova sdělení je nonkonformní, literární kritika je oporou spisovatelů, tvorba je vykoupením z všednosti (Březina učil na venkovských školách), moderna oslabila románový děj ve prospěch dialogů či lyrična, silnou pozici měla povídka, generace 90. let v próze nevytvořila nové hodnoty, v poezii a kritice však ano.
Určení století, v němž autor tvořil: 19. – 20. st.
Společensko-historický kontext:
Jednotnost literatury vzala zasvé. Došlo k její vnitřní diferenciaci na různé proudy. Básnící 90. let se kriticky distancovali od předchozí poezie, opustili pravidelný verš lumírovců. J. Vrchlický byl kritizován.
Určení dalších autorů stejného uměleckého směru: Šalda, Březina, Sova, V. Mrštík
Názvy (případně obsahy) dalších autorových děl:
Podává otevřenou kritiku měšťanské společnosti. Kritizuje hlavně lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Ve své filosofii dějin zdůrazňuje epochu antiky, naopak křesťanství pokládá za zdroj postupného morálního úpadku.
Kladl velký důraz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Pro jeho tvorbu je charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbližší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádření.
Poezie: Boží bojovníci: satira, husité x táborité, Svědomím věku: historický vývoj morálky
Lyrika intimní: Confiteor literáta: lat. Vyznávám se, deziluzivní ztvárnění vlastního milostného příběhu, ústícího do banality, zklamání ze společnosti.
Epika: Zde by měly kvést růže: veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti, společnost jí nedopřává rozvoj.
Okolnosti, které měly vliv na autorovu tvorbu:
Machar svůj básnický výraz založil na umělecké polemice pojetím tvorby a básnického jazyka s lumírovci.
Vliv literárního díla na tvorbu dalších umělců:
Machar přišel po J. Kollárovi, J. Nerudovi, S. Čechovi a J. V. Sládkovi s novou podobou občanské lyriky, jejíž vlastenecké vyznění nebylo nekritické. Hněvivost jeho veršů ovlivnila Petra Bezruče, jejich formální jednoduchost a obsahová sdělnost zapůsobila na V. Dyka.
Přijetí literárního díla v době jeho vzniku:
Magdaléna byla vydána jako pokus o znovuoživení upadající tradice českého veršovaného románu a rozsáhlé epické skladby ze současnosti vůbec. Přesto, že tento vrchol přišel ve chvíli, kdy se většina autorů (tedy kromě S. Čecha) začala od tohoto žánrů odvracet, dosáhla Magdaléna široké čtenářské obliby a stala se jedním z nejvíce vydávaných Macharových děl.
Rok prvního vydání: 1893
Literární druh: kombinace lyriky a epiky
Literární forma: poezie
Literární žánr: román ve verších
Vysvětlení názvu díla:
Přestože se hlavní hrdinka jmenuje Lucy, román nese název Magdaléna. Machar tak poukazuje na biblickou postavu Máří Magdalény, která stejně jako Lucy byla prostitutka a která se jako ona setkávala s mnoha předsudky, i když Máří Magdaléně bylo na rozdíl od Lucy odpuštěno.
Machar je jedním z mála autorů své doby, jenž se zabýval problematikou ženské otázky.
Posouzení aktuálnosti díla: „nižší“ společnost může být stále morálnější než bohatí lidé
Určení místa a času textu: Praha, vesnice, řeka Labe, Vltava
Stručný děj (téma literárního díla):
Dva hlavní motivy: sentimentální příběh prostitutky, zároveň autor odkrývá obraz života českého maloměsta.
Jiří je znuděn životem a občas zajde do nevěstince. Jednoho dne tam potká Lucy, jíž je mu líto. Rozhodne se ji dostat zpět do „čistého“ života. Vezme ji k sobě domu a nechá ji dělat „společnici“ či spíše dceru jeho tetě. Jeho přátelé si z něj však dělají legraci, a proto odjede i s Lucy a tetou do města, kde se Jiří narodil a kde zdědil po otci mlýn a statek. Lidé zde jsou zvědaví, kdo je Lucy a snaží se to všemožně zjistit. Prozradí jim to její otec, který si přijede pro peníze. S Lucy nechce mít nikdo nic společného, všichni se od ní distancují. Najde si jediného přítele, nemocného, který jí však brzy zemře. Jiří se dostává do politiky, má před svatbou s Annou, dcerou berní, a zapomíná na šlechetnost a je dotěrný k Lucy. Lucy se zalekne a mizí zpět k Praze (je jí líto jedině to, že opouští tetu). Je rozhodnuta utopit se, ale nakonec se vrátí zpět do vykřičeného domu.
Určení smyslu díla (hlavní myšlenka):
Ačkoliv se Lucy každý štítí, mladá dívka je paradoxně nevinnější a morálně čistší než mnozí lidé, kteří ji kritizují. Machar ostře napadá patricijské rodiny ovládající dění v „jejich“ městě, zabývá se tematikou žena a její postavení ve společnosti, což bylo v jeho době naprosto ojedinělé (!), a dostává se ve své kritice až k soudobé politické situaci, na kterou káravě hledí kvůli prázdným proslovům a hodinám zbytečného tlachání.
Obžaloba společnosti, která je schopna člověka neprávem zavrhnout. Zabývá se kritikou pokrytecké morálky měšťáckých vrstev, kterou zobrazil na osudech a postavení žen.
Pravděpodobný adresát: lidé, kteří mají vysoké postavení a myslí si, že jsou lepší než ostatní
Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla: Psal jej během vykonávání práce úředníka ve Vídni
Tematicky podobné dílo: Maupassant: Kulička
Charakteristika hlavních postav (přímá, nepřímá):
Lucy: prostitutka, morálnější než Jiří, k údělu nevěstky ji donutil vlastní otec. Než potkala Jiřího, byla v nevěstinci šťastná, pak doufala, že bude moct jít pryč. Hodná, milá, smutná, čistá duše v bahně, ale ne svou vinou.
Jiří: patří ke smetánce, velký pokrytec, sobec, „zbytečný člověk“. Když vidí Lucii v nevěstinci, je pro něj obalena tajemstvím, nedosažitelností a exotiky. Potom co Lucy přivede k sobě domů, už není tajemná a Jiří se o ní přestane zajímat. O Lucy se stará Jiříkova teta. Tajnůstkářský, lhostejný, politik, zvláštní povaha, egocentrický.
Charakteristika dalších postav:
Teta: hodná, milá, ráda pečuje o Lucy.
Použité jazykové prostředky:
Volný, čtyřstopý verš, nerýmovaný, který tak neodvrací čtenářovu pozornost od obsahu. Macharův verš je záměrně jednoduchý, téměř triviální. Uplatňuje se v něm nejtypičtější české metrum – trochej. Jeho dikce je zcela protikladná dikci lumírovské. Neužívá rafinovaných epitet, neologismů nebo ozvláštňujících metafor, pokud ano – vkládá je do ironizujících uvozovek. Usiluje o maximální obsahovou sdělnost, výrazovou „chudost“, strohost a jazykovou přirozenost s rysy hovorovosti.
román je hojně prokládán autorovými vsuvkami. Jsou to pasáže, kde Machar počíná mluvit přímo ke svému čtenáři. Rozebírá např. I své literární postupy a vyjadřuje se k mnohému dalšímu. Vypravěč se ke čtenáři obrací v ironicky laděných glosách a komentářích.
Vlastní názor: Dobře se mi to četlo, svižné, velmi mě to zaujalo.
