Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): DoneCan
Něco k autorovi
- Český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie.
- Rodné jméno Ignác → počeštěno na Hynek, pokřtěn na Karel.
- Všestranný: herec, dramatik, cestovatel, malíř. Smrt v letech vydání knihy (1836).
- Jeho socha se nachází dodnes na Petříně.
Rozbor díla: Máj
Lyricko-epická báseň (1836)
Báseň nese prvky romantismu:
- splynutí autora s dílem
- individualita
- tajemné motivy
- jedinec X společnost
Něco k dílu:
- V úvodu díla „věnovací báseň“ Čechům.
- Máji předcházel „Výklad Máje“, zde zdůrazňuje, že děj nemá být považován za hlavní myšlenku(zamyšlení nad možnostmi svobody, o lásce, která zamezuje svobodě a její dopady, úvaha nad smyslem života, líčení krásy májové přírody). Dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka a schopnost obětovat se pro lásku.
- Děj se odehrává v jarní přírodě u Doks(jezero). Den před popravou, den poté a o 7 let, poté ve vězení a na popravišti.
Hlavní postavy:
- Vilém „strašný lesů pán“, žárlivý, pomstychtivý, má znázorňovat autora, ten se do něj vciťuje.
- Jarmila, čistá, poctivá dívka, čekající na svého milence.
- Autor, zamyšlený, depresivní.
Kompozice
- 1.a 3. zpěv: balada; 2. zpěv: filozofický; 4. zpěv autostylizace.
- Dílo je psáno obkročným rýmem a ve verších
Jazyk
- Kontrast světlo/tma, dobro/zlo, život/smrt
- Použita spisovná čeština, knižní a básnické výrazy.
- Řeč postav přímá, monology.
- Dominantní slova: láska, máj, den a noc.
Příklady:
- Metafora – přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti-bloudila blankytnými pásky, bledá tvář luny
- Personifikace – neživé věci mají vlastnosti živých-jezero zvučelo temně tajný bol, O láce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel
- Metonymie – přenesené pojmenování na základě vnitřní podobnosti-hrdliččin zval ku lásce hlas, to se jí modro k nohou vine
- Oxymóron – spojení slov, které si navzájem odporují-mrtvé milenky cit
- Zvukomalba – nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku-nocí řinčí řetězů hřmot
- Apostrofa – oslovení neživé věci-Ach zemi krásnou, zemi milovanou
- Obraz přírody – barvitost
- Gradace – stupňovaní – temná noc temnější mně nastává
- Zvukosled – seskupení hlásek, které vytváření libozvuk nebo nelibozvuk-první máj-večerní máj, byl lásky čas
- Archaismy – slova zastaralá-anjel
- Knižní výrazy – luna
Rým:
- Střídání střídavého, obkročného a sdruženého.
Děj:
- Příběh milenců Viléma a Jarmily. Oba tragicky zemřou, vinu nese společnost. Vilém zabije svého otce za svádění Jarmily(Odloučen od otce, neznal ho.)Vilém popraven, Jarmila se utopí.
Na konci poutník, ztotožňovaný autor.
Děj tvoří 4 zpěvy a 2 intermezza:
- 1. zpěv: Autor líčí překrásnou Májovou přírodu. Dozvíme se , že Vilém byl vyhnán otcem z domova, stává se loupežníkem „strašný lesů pán“. Zabíjí svůdce jeho dívky Jarmily a následně se dozvídá, že mrtvý byl jeho otec. Druhý den má být poprava. Když se to Jarmila dozví, skočí do jezera, kde umírá.
- 2.zpěv: Vilém uvažuje nad svou vinou. Vrací se ve vzpomínkách do dětství a přemýšlí, kde udělal chybu, čímž sám sebe trestá.
- 1.intermezzo: Příroda rozprává o odsouzeném, duchové se připravují na popravním místě.
- 3.zpěv: Vilém je veden na popraviště, kde je následně sťat potom, co vysloví svá poslední slova ke své zemi.
- 2.intermezzo: Opuštěná tlupa loupežníků truchlí pro svého pána.
- 4.zpěv: V posledním zpěvu vstupuje do děje sám autor, ztotožňuje se s poutníkem. Tomu svědčí verše: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
Reakce na dílo
- většinou negativní: Málo vlastenecké (Tyl)
- Vnímání všemi smysly.
