Máj – rozbor díla k maturitě [12]

 

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Ivet

 

 

 

 

 

 

Karel Hynek Mácha se narodil v Praze v chudé rodině. Studoval na filozofické a právnické fakultě, kde se seznámil s tvorbou Goetha, Mickiewicze či Byrona. Právě lord Byron ovlivnil Máchovu tvorbu zřejmě nejvíce. Mácha, který je představitelem českého romantismu, rád cestoval po českých zemích a pěšky došel dokonce až do Benátek. Krátce po narození svého syna v poměrně mladém věku zemřel.

 

Máchova počáteční tvorba je psána v němčině. Vůbec první tištěná báseň pak Máchovi vyšla v roce 1831 a jmenovala se Svatý Ivan. Mácha vydal soubor povídek Obrazy ze života mého – Márinka a Večer na Bezdězu. Čtyři roky po vydání první tištěné básně vznikli Cikáni a následně vůbec nejznámější Máchovo dílo – lyrickoepická báseň Máj. Z původně zamýšleného románového cyklu Kat dokončil Mácha pouze první díl – Křivoklát.

 

Máchův Máj je lyrickoepická báseň, která vyšla v roce 1836. Má předzpěv, čtyři dějství a dvě intermezza.

 

První zpěv představuje zároveň expozici celého díla. Mácha zde vykresluje krásnou a podmanivou přírodu v období máje. Seznamuje s hlavními hrdiny – Vilémem a Jarmilou. Viléma v mládí jeho otec vyhnal z domu, a proto se Vilém stal loupežníkem a pánem lesů. Aniž by to věděl, zabije Vilém otce Jarmily. Za tuto vraždu má být druhého májového jitra popraven, avšak ještě předtím se Jarmila utopí v jezeře. Pro tento první zpěv je příznačné, že Mácha v něm řeší především otázku viny a trestu, cti i lidské věrnosti.

 

Ve druhém zpěvu přemýšlí Vilém už jako vězeň o své vině. Přestože se domnívá, že není zcela vinen, nechce se vzepřít svému osudu. Následně proto upadá do duševní prázdnoty a osamělosti. Vzpomíná na dětství a snaží se zdůvodnit své protiprávní chování. Právě tímto svým zamyšlením se pak Vilém vlastně sám trestá i odsuzuje.

 

Třetí zpěv se odehrává ve druhém májovém dni, kdy velké množství lidí stoupá na kopec, na kterém má být Vilém popraven. Ve svých posledních chvílích promlouvá Vilém ke své zemi a k přírodě, kterou miluje. Obžalovává společnost a stále vzpomíná na dětství jako na nejkrásnější období svého života.

 

Ve čtvrtém zpěvu se Mácha vrací znovu do minulosti a opětovně navštěvuje místa, kde došlo k tragickým událostem. Mácha se identifikuje s Vilémem a zamýšlí se na tragikou lidského osudu.

 

Máchův Máj je velmi zajímavá báseň. Přestože mnoho lidí umí citovat nejznámější verše („Zve k lásky hrám hrdličin hlas: Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!“ a mnoho dalších) nezná podrobně celou báseň. Osobně mě nejvíce zaujalo vykreslení májové přírody, pohnutý Vilémův osud, Jarmilina tragédie (utopení v jezeře) a schopnost Máchy ztotožnit se s hlavní postavou.

 

Karel Hynek Mácha v Máji ostře kritizoval tehdejší poměry v lidské společnosti, kdy především poukazoval na rozvrácené rodiny, bezcitnost a nefungující mezilidské vztahy, lhostejnost k lidskému osudu a také marnost člověka, který se chce vzbouřit svému osudu.

 

Samotná Máchova báseň má spíše prostý děj a jednoduchý příběh. Nicméně síla básně spočívá především v její barvitosti, citové působivosti a ve využití kontrastu (jarní krásná příroda na straně jedné a poprava a smrt člověka na straně druhé).

 

Kompozice básně je stejná jako u dramatu – dramatický vzestup, vrchol a sestup. Mácha přitom využil celou řadu básnických prostředků – například přirovnání, oxymóronu, apostrofu, gradaci, metafory, personifikaci i pleonasmu. Svou kompozicí a využitím jazykových prostředků tedy Máj připomíná hudební skladbu. Co se týče rytmu básně, je vzestupný (jamb).





Další podobné materiály na webu: