Mám pravdu – úvaha s esejistickými prvky

 

Jméno práce: Mám pravdu

Slohový útvar: Úvaha s esejistickými prvky

Přidal(a): levandule

 

 

 

 

Mám pravdu

„Obžalovaný vstaňte, jste vinen v plném rozsahu, odsuzuji vás k deseti letům vězení.” „Ale pane soudce, já jsem nevinný, říkám pravdu!” Tuto větu slýchávají soudci velmi často. Je to už jakási fráze, kterou lidé říkají buď opravdu proto, že jsou nevinní nebo proto, aby si zajistili co možná nejnižší trest. A už je jen na soudci, aby se dobral té opravdové pravdy.
Pravdou se zabývali už staří Řekové. Pravdu či pravdivost chápeme jako shodu tvrzení se skutečností a tento pojem hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství. Slovo pravda souvisí se slovem pravý. Pravý ne ve smyslu polohy, ale ve smyslu správný. Pravdu můžeme chápat jako právo, řád, potažmo spravedlnost, ale i jako nejlepší možný výklad reality.
V běžném životě děláme takové malé soudy, co je a co není pravda, každý den. Politici nás neustále přesvědčují, že pouze oni mají pravdu a znají jediné správné řešení. Kolegové nás ubezpečují, že nejnovější drby jsou zaručeně pravdivé. S tímto souvisí i známé pořekadlo: „Na každém šprochu, pravdy trochu.” Na internetu čteme spoustu článků, uvěřitelných i neuvěřitelných, ale všechny se tváří, že jsou stoprocentně pravdivé. Jak se tedy máme dopátrat té opravdové pravdy, když v dnešní době se o pravdě příliš nemluví? Častěji se mluví o realitě, kterou každý člověk vidí a které je zpravidla nutné se přizpůsobit. Ale co když ta pravda s velkým P někdy ani není?
Pokud se budou spolu bavit dva čestní lidé o jedné věci, kteří vědomě nelžou, ale mají rozdílný pohled na svět, dojde k tomu, že každý z nich bude mít pravdu, ale zároveň ji nebude mít ani jeden. Pravda je totiž velmi často subjektivní. Samozřejmě existují jakési ustálené pravdy, například, že Země je kulatá, a tak podobně. Jenže v minulosti tomu tak nebylo. Lidé byli přesvědčení, že je Země placatá a je tedy možné dojít až na konec světa a přepadnout přes okraj. Osvícenci, kteří tvrdili něco jiného, byli často za své názory trestáni. Dnes už naštěstí za podobná tvrzení nehrozí trest, ba naopak. Díky čím dál pokročilejší vědě a technice to, co bylo včera pravdou, dnes už pravdou není. Pak jsou tady ale i pravdy, které závisí pouze na postoji daného člověka. Někdo může tvrdit, že Mona Lisa je ten nejkrásnější obraz na světě, a pro druhého je to jen příšerná mazanice. A oba mají a zároveň nemají pravdu.
Ovšem v některých případech je lepší nechat si svou pravdu pro sebe. Ano, upřímnost je kladná vlastnost, ale nezřídka komplikuje lidem život a jen málokdo si může dovolit být opravdu upřímný. Pokud chceme mít svědomí čisté a být pravdomluvní, tak si musíme položit několik otázek. Jak se dá říci pravda? Jak druhému říci, co si myslím tak, aby to byla pravda a přitom pro něj přijatelné tvrzení, když to, co on chce slyšet, je v rozporu s tím, co mu chci říci? Tomu se říká umění diplomacie.
Jedna věc je být pravdomluvný vůči ostatním a druhá být upřímný sám k sobě. To je totiž daleko těžší. Jak říká Exupéry: „Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý.” Tak kolik z nás je opravdu moudrých?

Kristýna Höppová

 

Hodnocení: 1 = výborně; splněné téma, sloh. útvar, jen drobné chyby






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Mám-li být prospěšný ostatním, musím napřed vědět, kdo jsem já sám – úvaha
  • Stáhnu si to a mám přečteno – úvaha
  • Chovej se k svým rodičům tak…. – úvaha
  • K. H. Mácha – Máj a Pouť krkonošská – úvaha