Jméno práce: Máme se rádi, ale brát se nechceme
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Moonily
Máme se rádi, ale brát se nechceme
Novým a stále narůstajícím sociologickým problém je pokles párů vstupujících do manželství. Je nutno si položit otázku co za tím vlastně stojí? Je snad důvodem finanční situace, priority či zdánlivá nepotřebnost tohoto institutu nebo za tím stojí něco víc? Myslím si, že mnoho dvojic si řekne, že si raději začnou šetřit na dům se zahradou, místo aby slavili se svými blízkými to, že se rozhodli zůstat spolu a přispěli tak svatebnímu průmyslu pár tisíc do kapsy. Jiní mají patrně pocit, že ten kus „papíru“ by je přikoval ke kuchyňské lince či stereotypnímu běžnému životu. Někteří upřednostňují nevázanost a chtějí žít bez slibů a povinností. Možná jsou i tací, kteří kvůli strachu ze stereotypu volí způsob žití takříkajíc „na hromádce“. Nebo může být pohnutkou k neoddání také nešťastné manželství rodičů nebo jiných blízkých osob. Slyšela jsem i takové důvody jako například „Co kdybych potkal lepší a hezčí? Takhle budu mít alespoň otevřená zadní dvířka.“ Takto argumentují! Cítím z takových důvodů prázdnotu a bezcílnost.
Copak nemají či neznají svůj smysl života, že se takhle chovají? Nemyslím si, že žiji puritánským životem, přesto však hrdě zastávám staromódní názor na vdavky. Máme mnoho výhod, nežijeme v 18. století, kdy lidé uzavírali sňatky z rozumu a zachování rodových linií. Žijeme ve světě, kde neexistují barikády mezi šlechtici a poddanými, mezi bohatými a chudými. Jsme svobodní lidé a to přináší jistou míru zodpovědnosti. Nesezdané soužití je dle mého aktuální právě kvůli tomu, že je nezodpovědné.
Já osobně pohlížím na svatbu jako na slib věrnosti a odevzdání se a to s konečnou platností až do smrti. Zní to opravdu prazvláštně a staromódně, ale nemyslím si, že jen sním, a nyní pevně věřím, že se takového manželství ve svém životě dočkám.
V úvodu svého přemítání jsem uvažovala nad pohnutky k nesezdání, tudíž si myslím, že právě nadešel čas se zamyslet i nad výhodami a důvody proč manželství ano. Jedním z prvních, které bych jmenovala je uspokojení potřeb Maslowovy pyramidy, ať už jsou to potřeby fyziologické nebo potřeba bezpečí, lásky a úcty a tudíž i cesta k seberealizaci, což by pak mohlo vést u většiny případů ke šťastnému a spokojenému životu. Dále také řešení formalit s úřady je velmi ulehčeno a mnoho dalších důvodů, které nemá cenu jmenovat, neboť kdo se mnou nesouhlasí nyní, bude už snad souhlasit jedině v tvrdé realitě dnešního světa a psích knížek vyzkoušené na vlastní kůži.
Abych shrnula svoje úvahy, podotýkám jen, že ač by se mohlo zdát, že sním jakýsi sladký dívčí sen o princi na bílém koni, který mě políbí a udělá mě královnou, je zdánlivý. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší a méně pohádkové. Stačí se zamyslet, o co nám vlastně jde a zdali už naši předkové nepřišli na to, proč je ta snivá svatba střelou do černého.
Známka: neuvedeno
